Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2957/2025

-263

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka, a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Hanou Mikuleckou, advokátkou se sídlem v Chlumci nad Cidlinou, Fügnerova 287, proti žalovanému statutárnímu městu Pardubice, se sídlem v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 1, IČO 00274046, o zdržení se obtěžování hlukem z asfaltového hřiště, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 6. 2025, č. j. -212, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 12. 2024, č. j. -185, vyhověl žalobě (po její změně připuštěné usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. ) a uložil žalovanému povinnost zdržet se obtěžování žalobce „hlukem z pozemku žalovaného parcela č.

XY

, parcela č.

XY

, zapsaných na LV č.

XY

, vedených Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště

XY (dále též jen „pozemky žalovaného“), pronikající na pozemek žalobce parcela

č.

XY

, parcela č.

XY

, stavební parcela č.

XY

, stavební parcela č.

XY

, stavební parcela č.

XY

, stavební parcela č.

XY

, vše zapsané na LV č.

XY

, vedených Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště

XY

(dále též jen „pozemky žalobce“)“ (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a účastníků (výroky II a III).

2. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 6. 2025, č. j. -212, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, aby se žalovaný zdržel obtěžování žalobce hlukem z pozemků žalovaného pronikajícím na pozemky žalobce, zamítl (výrok I) arozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok II) a účastníků za řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolací (výroky III a IV).

3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle , , ve znění pozdějších předpisů (dáletéž jen „“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), a není v něm řádně vymezen dovolací důvod podle Tyto vady nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a v dovolacím řízení pro ně nelze pokračovat.

4. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

5. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

6. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladůpřípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), jedovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolací řízení nemá býtbezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov.např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

7. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že jestliže vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Uvedené potvrdilo i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

8. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , zdůraznil, žeu předpokladů přípustnosti dovolání podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle je naplněn a jak konkrétně jenaplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k oné otázce hmotného nebo procesního práva.

9. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného neboprocesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. V projednávané věci dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. S odkazem na sice naznačil, že napadené rozhodnutí spočívá obecně na otázce „míry (ne)přiměřené místním poměrům“, jakožto jednoho zhledisek pro posouzení dovolenosti tzv. imisí, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe „v obdobných věcech“, avšak konkrétní právní otázku přípustnosti dovolání nevymezil. Nadto neoznačil, byť jediné, rozhodnutí (Nejvyššího soudu či Ústavního soudu), se kterým by mělo být napadené rozhodnutí v rozporu.

11. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Jinými slovy, existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak - podle požadavku dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. ).

12. Z uvedeného se podává, že polemizuje-li dovolatel pouze s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu ve spojení s , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže býtnaplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v

13. Úkolem dovolacího soudu není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle k vymezeným otázkám, a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.

14. Lze uzavřít, že dovolatel nedostál obligatorním náležitostem dovolání podle , pročež se odvolací soud nemohl předloženým dovoláním po věcné stránce vůbec zabývat.

15. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání ( )] názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.Navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné [ ].

16. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. 3. 2026

Mgr. David Havlík předseda senátu