Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 301/2019 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) T. L. N., a b) D. V. L., oba zastoupení JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2019, čj. CPR-3360-3/ČJ-2019-930310-V223, o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, čj. -26,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, čj. -26, se ve výrocích II. a III. ruší.

II. Žaloba ve vztahu k žalobkyni a) se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2018, čj. KRPA-190857-37/ČJ-2018-000022, rozhodla Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie (dále „správní orgán I. stupně“), dle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“) o správním vyhoštění žalobce b) (druha žalobkyně), a stanovila mu zákaz vstupu na území členských států EU na dobu tří let. Žalobkyně byla účastníkem tohoto řízení na základě , (dále jen „“). Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce b) odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí spr. org. I. stupně.

[2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalované společnou žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu ve vztahu k žalobci b) odmítl pro opožděnost. Ve vztahu k žalobkyni a) městský soud žalobu věcně projednal a zamítl.

II. Obsah kasační stížnosti

[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně a) (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž součástí je i návrh na přiznání odkladného účinku. Namítá, že správním vyhoštěním bude nepřiměřeně zasaženo do soukromého života partnerů a bude porušen čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nebylo dostatečně zohledněno, že druh stěžovatelky [žalobce b)] žije na území ČR více než 36 let, má zde syna a se stěžovatelkou a její dcerou sdílí více než 6 let společnou domácnost. Má zde zázemí, přičemž z vazeb v zemi původu (ve Vietnamu) je zcela vykořeněn a nemá se kam vrátit. Stěžovatelka by nemohla svého druha spolu s dcerou do země původu následovat, neboť by tím ztratila veškeré jistoty v sociální a rodinné rovině, které si doposud vybudovala. Jejich integrace v zemi původu by byla s ohledem na vyšší věk a dobu pobytu v ČR nereálná. Musela by je navíc následovat i nezletilá dcera stěžovatelky, která se v ČR vzdělává a připravuje na budoucí povolání. Při rozhodování o správním vyhoštění navíc správní orgány nezohlednily veškerá kritéria dle § 174a zákona o pobytu cizinců.

[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl. Uvedla, že kasační stížností může být napaden pouze způsob rozhodování správního soudu, tudíž není kompetentní se k dané věci vyjádřit. Ve svém postupu a svých závěrech neshledává pochybení a plně souhlasí se závěry městského soudu. Dále odkázala své vyjádření k žalobě.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu , (dále jen „“), přípustná, a stěžovatelka je v souladu s zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž shledal vady podle , k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[6] Podle „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon“. Podle soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. Podle je žaloba nepřípustná také tehdy, „nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného“.

[7] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán I. stupně sdělením ze dne 30. 7. 2018 uvědomil stěžovatelku o tom, že se stala účastnicí řízení o správním vyhoštění žalobce b) podle . Následně v odst. [1] tohoto rozsudku specifikovaným rozhodnutím rozhodl o jeho správním vyhoštění. Odvolání proti tomuto rozhodnutí však podal toliko žalobce b). Ten nejprve podal blanketní odvolání ze dne 8. 12. 2018, následně prostřednictvím advokátky druhé blanketní odvolání ze dne 11. 12. 2018 a důvody odvolání doplnil v podání ze dne 22. 12. 2018. Všechna tato podání jsou podepsána výlučně žalobcem b). Jak bylo již výše rekapitulováno, žalovaná odvolání zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ze spisu městského soudu pak plyne, že proti rozhodnutí žalované již podali společnou žalobu oba žalobci (v záhlaví byla jako žalobkyně označena pouze stěžovatelka, žalobu však podepsali oba žalobci, městský soud s nimi v řízení jako se žalobci jednal, jako žalobce je oba označoval a žalobci tento postup nijak nezpochybnili). Městský soud žalobu ve vztahu ke stěžovatelce věcně projednal a zamítl.

[8] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 12. 5. 2005, čj. -65, č. 672/2005 Sb. NSS, „podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve svojí procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy.“ Řádný opravný prostředek musí vyčerpat každý z žalobců osobně, nemůže se dovolávat řádného opravného prostředku podaného třetí osobou, byť by hájila stejný zájem a stanovisko žalobce (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010, čj. -50).

[9] Stěžovatelka měla v rámci správního řízení jakožto jeden z účastníků řízení k dispozici řádný opravný prostředek v podobě odvolání. Toho však [na rozdíl od žalobce b)] nevyužila a odvolání nepodala. Za dané situace tak městský soud neměl žalobu ani ve vztahu k stěžovatelce projednat meritorně, nýbrž měl žalobu na základě ve spojení s jako nepřípustnou odmítnout. Vzhledem k tomu, že tak městský soud neučinil, zatížil své rozhodnutí jinou vadou řízení, která měla za následek nezákonnost napadeného rozsudku ve smyslu

[10] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé bezprostředně poté, kdy provedl nezbytné procesní úkony, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Jelikož v posuzovaném případě byl již v řízení před městským soudem dán důvod pro odmítnutí žaloby i ve vztahu k žalobkyni a) podle ve spojení s , Nejvyšší správní soud v souladu s větou první zrušil kasační stížností napadený rozsudek městského soudu v rozsahu výroků, jimiž žalobu posuzoval městský soud věcně, a žalobu tak i ve vztahu k žalobkyni a) odmítl.

[12] V případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek městského soudu a současně rozhodne o odmítnutí žaloby, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu ( věta druhá ). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem vycházejícím z (srov. rozsudek ze dne 19. 11. 2008, č. j. - 98). O náhradě nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle ve spojení s , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. listopadu 2019

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu