Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 171/2019 - 52

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 53

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Barbory Berkové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, z. s., se sídlem U luhu 23, Brno, zast. RNDr. M. P., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2019, č. j. MZP/2019/560/115, o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. je příslušný Městský soud v Praze.

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou dne 27. 3. 2019 u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Regionálního pracoviště Jižní Morava ze dne 18. 12. 2018, č. j. 02742/JM/18, SR/0536/JM/2018-9, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení vedeného Správou Chráněné krajinné oblasti Pálava pod sp. zn. SR/0536/JM/2018 ve věci žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek dotčené CHKO podle , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), uvedených v , f), h) a i) tohoto zákona, při realizaci stavby „Dálnice D52, stavba 5206.3, Bavory – silnice II/414“.

[2] Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že není k řízení místně příslušný, a proto věc postoupil usnesením ze dne 20. 8. 2019, č. j. - 46, Krajskému soudu v Ostravě. V odůvodnění usnesení uvedl, že z „Oznámení o zahájení řízení“, vydaného Agenturou ochrany přírody a krajiny dne 28. 11. 2018, č. j. 02576/JM/18, SR/0536/JM/2018-2, vyplývá, že předmětná stavba podléhá , o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a proto je v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) k projednání a rozhodnutí o žalobě příslušný Krajský soud v Ostravě.

[3] Krajský soud v Ostravě předložil dne 24. 9. 2019 spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti podle , neboť nesouhlasí s postoupením věci. Upozornil, že nezakládá místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k přezkumu všech rozhodnutí vydaných v režimu zákona o urychlení výstavby infrastruktury, ale pouze rozhodnutí o umístění či povolení vybraných staveb dopravní infrastruktury. Výlučná místní příslušnost se tedy netýká v dané věci přezkoumávaného procesního rozhodnutí orgánu životního prostředí o nepřiznání účasti v řízení o výjimce. Prvostupňovým orgánem v projednávaném případě je Agentura ochrany přírody a krajiny, Regionální pracoviště Jižní Morava, jehož sídlo je v obvodu Krajského soudu v Brně, který je tak soudem místně příslušným.

[4] Podle „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“

[5] Podle 7 odst. 4 „[j]e k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle nebo b) zákona o urychlení výstavby infrastruktury, příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát“.

[6] Podle 7 odst. 6 „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.“

[7] Podle § 1 odst. 1 zákona o urychlení výstavby infrastruktury, tento zákon „[u]pravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami“.

[8] Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že od umisťování a povolování staveb je třeba odlišit „postupy při přípravě staveb“, jimiž se rozumí celá řada řízení a postupů dle různých právních předpisů, které jsou součástí přípravy realizace stavby. Za takový postup lze považovat také řízení o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek chráněné krajinné oblasti podle § 43 zákona o ochraně přírody.

[9] Výlučnou místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě však zakládá toliko k řízení o žalobě proti rozhodnutím, kterými se umisťuje anebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle nebo b) zákona o urychlení výstavby infrastruktury, nikoli k řízení o žalobách proti rozhodnutím vydaným v rámci postupů při přípravě takové stavby, u kterých i nadále platí obecná pravidla místní příslušnosti ( ).

[10] Z výše uvedeného plyne, že přestože Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky vydala rozhodnutí o účastenství žalobce v řízení o výjimce podle zákona o ochraně přírody v režimu zákona o urychlení výstavby infrastruktury, není v dané věci založena výlučná místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě ve smyslu

[11] Obdobným případem se zabýval Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 13. 9. 2018, Nad 208/2018 – 109, jímž vyloučil místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k řízení o žalobě proti rozhodnutí o povolení kácení dřevin v souvislosti se stavbou dopravní infrastruktury. V podrobnostech Nejvyšší správní soud na uvedené usnesení odkazuje.

[12] Nejvyšší správní soud však nerozhoduje jen o důvodnosti nesouhlasu soudu, jemuž byla věc postoupena, nýbrž dle rozhodne o příslušnosti. Názorem soudu, který vyslovil nesouhlas s postoupením, přitom Nejvyšší správní soud není vázán.

[13] Správním orgánem I. stupně byla v posuzované věci Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Regionální pracoviště Jižní Morava.

[14] Podle § 75 odst. 2 zákona o ochraně přírody „[z]řizuje se Agentura jako správní úřad, který je podřízený Ministerstvu životního prostředí. V jejím čele je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Sídlem Agentury je Praha. Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a jinými zákony.“ Nejvyšší správní soud poznamenává, že název „Agentura“ je legislativní zkratkou plného názvu tohoto správního úřadu, který zní Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky – viz § 42 odst. 2 zákona o ochraně přírody.

[15] Podle § 78 odst. 1 zákona o ochraně přírody „[A]gentura na území chráněných krajinných oblastí, nejde-li o vojenské újezdy, vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů, není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí.“

[16] Podle § 78 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně přírody „[A]gentura a správy národních parků dále v obvodu své územní působnosti podle odstavců 1 a 2 povolují výjimky ze zákazů u národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek.“

[17] Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [ ]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č. j. - 84).

[18] Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky však takové postavení nemají. Do 31. 12. 2014 byl výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí svěřen správám chráněných krajinných oblastí. , o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, byla s účinností od 1. 1. 2015 zřízena Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky jako orgán státní správy s celostátní působností, která dle citovaného zákona o ochraně přírody výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí převzala. upravuje pouze postavení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, neupravuje však její organizační strukturu. Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky jsou organizačními útvary zakotvenými ve vnitřním organizačním řádu tohoto správního úřadu (viz Statut Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky dostupný na www.ochranaprirody.cz). Zákon však regionálním pracovištím nesvěřuje samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost, zmiňuje pouze Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky. O odvoláních proti rozhodnutím Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky rozhoduje žalovaný [srov. zákona o ochraně přírody]. Regionální pracoviště jakožto dekoncentrované regionální složky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí.

[19] Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán, který v dané věci vydal rozhodnutí v I. stupni ( věta první ) nelze považovat Regionální pracoviště Jižní Morava, nýbrž Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 – Chodov. Proto je podle přílohy č. 2 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů k projednání a rozhodnutí této věci místně příslušný Městský soud v Praze.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. října 2019

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu