Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 219/2019 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. – 103,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 3. 7. 2019, č. j. – 103, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované; domáhal se, aby krajský soud přikázal žalované zjednat nápravu při vyřizování jeho žádosti o informace ze dne 20. 6. 2018 a vydání rozhodnutí v předmětné věci, dále požadoval zdržení se všech dehonestujících a diskriminačních výroků ze strany žalované, které snižují jeho důstojnost. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

[2] Krajský soud výrokem I. usnesení ze dne 28. 11. 2018, č. j. - 29, žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Podle krajského soudu žalobce splňoval předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; je totiž poživatelem invalidního důchodu, přičemž nemá žádný jiný příjem, nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není pracovně zařazen, na jeho majetek byl prohlášen konkurz a vede vícero soudních řízení, kdy částka na zaplacení příslušných soudních poplatků dvojnásobně převyšuje jeho finanční prostředky. Výrokem II. téhož usnesení pak krajský soud návrh na ustanovení zástupce zamítl.

[3] Následně krajský soud usnesením ze dne 29. 4. 2019, č. j. - 97, postoupil věc Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jako soudu místně příslušnému.

[4] Městský soud usnesením ze dne 3. 7. 2019, č. j. – 103 (dále jen „napadené usnesení“) žalobci se zpětnou účinností odňal osvobození od soudních poplatků, které mu bylo přiznáno usnesením krajského soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. – 29. Uvedl, že se neztotožňuje s názorem krajského soudu, který žalobce v plném rozsahu osvobodil od soudních poplatků. Nezpochybnil závěry týkající se majetkových poměrů žalobce a nedostatku prostředků, naznal však, že u něj existují zvláštní okolnosti, které vedou k závěru, že v jeho případě je namístě výjimečně využít oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Městský soud konstatoval, že mu je z vlastní úřední činnosti známo, že žalobce vede s různými veřejnými institucemi celou řadu sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím; o takový spor přitom jde i v projednávané věci. Daný spor není takového charakteru, aby měl vztah k podstatným okolnostem žalobcovy životní sféry; netýká se, ani nepřímo, žalobcova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Takové spory má žalobce dle městského soudu zajisté právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva; není však důvod, aby náklady na jejich vedení, které je zásadně povinen hradit každý sám, za žalobce pravidelně nesl stát formou osvobození od soudních poplatků. Městský soud proto dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, proto mu je podle věty čtvrté odňal, a to se zpětnou účinností, neboť žalobce podmínky nesplňoval již od počátku.

II. Kasační stížnost žalobce

[5] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, ve které navrhuje jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Tvrdí, že jeho sociální poměry, invalidita i nezákonné odsouzení odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních poplatků, a přesto mu bezprecedentním způsobem bylo přiznané osvobození se zpětnou účinností odňato. Penzum žádostí o informace, které požadoval, se ovšem týkaly též podmínek ve výkonu trestu odnětí svobody pro osoby se zdravotním postižením, což ovšem vylučuje soudem uváděnou libovůli. Stěžovatel zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná.

[7] K žádosti o osvobození od soudních poplatků soud uvádí, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o odnětí osvobození od soudních poplatků nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Nejvyšší správní soud proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost po stěžovateli nepožadoval, neboť jej poplatková povinnost vůbec netíží; nerozhodoval proto ani o jeho žádosti o osvobození.

[8] Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen ve smyslu ; není proto třeba trvat na tom, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Stěžovatel přesto o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti výslovně požádal; s ohledem na skutečnost, že kasační stížnost obsahuje (byť velmi obecně formulovaný) projednatelný bod a sám stěžovatel má právnické vzdělání (známo soudu z jeho úřední činnosti), není ustanovení zástupce k ochraně práv stěžovatele v tomto řízení nezbytné.

[9] Nejvyšší správní soud následně přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 , v mezích jejího rozsahu a přípustně uplatněných důvodů. Stěžovatel uplatnil kasační důvody podle

[10] Kasační stížnost je důvodná.

[11] Podle platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“.

[12] V projednávaném případě stěžovatel brojí proti zpětnému odejmutí přiznaného osvobození od soudních poplatků. Touto otázkou se Nejvyšší správní soud již zabýval v rozsudku ze dne 19. 2. 2014, č. j. - 38, jehož závěry lze plně vztáhnout i na nyní souzenou věc. Konstatoval, že norma uvedená ve čtvrté větě pamatuje na dvě situace: v průběhu řízení se ukáže, že tu buď nikdy nebyly důvody pro osvobození (situace žadatele byla jiná, než z jaké soud ve svém rozhodnutí vycházel), anebo důvody pro osvobození tu sice v okamžiku rozhodnutí byly, ovšem v průběhu dalšího řízení se situace účastníka změnila.

[13] Zpětné odnětí osvobození představuje částečné prolomení zásady, podle níž je soud vázán svými předchozími rozhodnutími. Je nepřípustné, aby možnost odejmout osvobození zakládala soudu ničím a nijak nelimitovanou pravomoc kdykoliv v průběhu řízení změnit názor na správnost osvobození. Důvodem pro možnost aplikovat zpětné odejmutí osvobození bude situace, v níž se ukáže, že poměry účastníka byly jiné, než on sám tvrdil a které soud původně zjistil. Důvody, které městský soud použil pro své napadené usnesení (charakter sporu vedeného stěžovatelem), však existovaly již k datu původního rozhodnutí o osvobození stěžovatele a krajskému soudu, který o osvobození rozhodoval, musely být zřejmé. Městský soud tak na základě totožného skutkového stavu, ze kterého vycházel též krajský soud, o podmínkách pro osvobození stěžovatele uvážil odlišně. Toliko jiný názor soudu na správnost osvobození od soudních poplatků však nemůže být důvodem pro jeho odnětí.

[14] Obdobné závěry lze najít též v civilní judikatuře vykládající srovnatelné ustanovení Podle nich přiznané osvobození může soud odejmout jen ve dvou případech: jednak tehdy, pokud došlo ke změně poměrů osvobozeného a následkem této změny poměrů přestává být osvobození důvodné, jednak tehdy, pokud soud dodatečně zjistí, že poměry účastníka byly již v okamžiku přiznání jiné, než z jakých vycházel soud při přiznání osvobození. Pokud však poměry účastníka byly zjištěny řádně a nedošlo k jejich změně, není možné jednou přiznané osvobození odejmout jen proto, že soud změní své hodnocení těchto poměrů. Při nezměněných poměrech účastníka, které byly zjištěny v okamžiku přiznání osvobození, je soud svým původním rozhodnutím vázán (viz též Drápal, L. - Bureš, J. a kol. I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 958 nebo Svoboda, K. - Smolík, P. - Levý, J. - Šínová, R. a kol: . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 487; oba komentáře vycházejí z rozhodnutí NS SSR ze dne 7. 4. 1971, sp. zn. , č. 16/72 Sb. rozh. civ.).

[15] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že odejmutí osvobození od soudních poplatků stěžovateli bylo nezákonné. Tímto rozhodnutím samozřejmě Nejvyšší správní soud v žádném případě neříká, že stěžovatel měl skutečně být od soudních poplatků osvobozen. Pokud ale již v této věci osvobozen byl, nelze takovéto osvobození libovolně odejmout z důvodů, které uvedl v napadeném usnesení městský soud. Ke stejným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl v případě stěžovatele za totožných rozhodných okolností též např. v rozsudcích ze dne 26. 8. 2019, č. j. – 13, či ze dne 30. 8. 2019, č. j. - 11.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a tak podle napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. října 2019

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu