Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 203/2019 - 37

-38

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Y. K., zastoupena Mgr. Zuzanou Kratěnovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 572/63, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2017, čj. OAM-914/ZA-ZA11- ZA08-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2019, čj. -20,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Jako důvod uvedla, že její rodiče odjeli do Ruska a zůstali tam, na Ukrajině je proto podezírána z podpory Ruska a kvůli tomu přišla o zaměstnání, nemá přístup k sociálním dávkám a na pracovní trh. Žalovaný v záhlaví uvedeném rozhodnutí shledal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany a rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany podle , , , a , o azylu, ve znění od 1. 1. 2016 (dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka brojila u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu jako nedůvodnou zamítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[2] Městský soud nijak nezpochybnil věrohodnost výpovědi stěžovatelky, nicméně stěžovatelka neuvedla zákonný důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Nevyužila možné prostředky nápravy v zemi svého původu. Soud neshledal podmínky pro udělení humanitárního azylu. Ztotožnil se s žalovaným, že nebyla shledána existence žádného z taxativně vymezených důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. V zemi původu není zákonem předpokládaným způsobem pronásledována ani nebyl zjištěn důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení doplňkové ochrany. V rozhodnutí žalovaného neshledal žádné vady.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

[3] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Uvedla, že s rozsudkem městského soudu nesouhlasí, v obecnosti namítala, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu ve spisu, dále nedostatečně zjištěný stav věci, nezákonnost rozsudku, zásah do soukromého a rodinného života, hrozící nebezpečí v důsledku vnitřního ozbrojeného konfliktu a podezření z podpory Ruska a nedostatečně provedené dokazování. Následně uvedla, že by se měla zohlednit skutečnost, že je matkou nezletilé dcery S. K., narozené X, která má pobytové oprávnění na území České republiky, stejně jako otec nezletilé, čímž blíže konkretizovala případný zásah do soukromého a rodinného života. Závěrem navrhla rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný se ztotožnil s rozhodnutím správního orgánu a rozsudkem městského soudu. Skutečným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu byla spíše snaha stěžovatelky legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Pokud má stěžovatelka snahu setrvat na území České republiky z rodinných a soukromých důvodů, měla by se podrobit režimu , o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců). Udělení mezinárodní ochrany je mimořádným institutem sloužící jako forma pomoci lidem z oblastí, kde hrozí porušování jejich práv ve smyslu mezinárodních konvencí. Správní orgán i soud vycházely z právního a skutkového stavu, který existoval v době jejich rozhodování. Závěrem navrhnul kasační stížnost zamítnout.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas a stěžovatelka je zastoupena advokátkou ( ).

[6] Soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná.

[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala zejména obecné vady rozhodnutí městského soudu a žalovaného, přičemž konkrétní pochybení či nezákonnost blíže nijak neupřesnila. Není zřejmé, jaké úvahy v rozhodnutí městského soudu a žalovaného postrádá, případně s čím konkrétně polemizuje. Tyto námitky tak jsou pro svoji obecnost neprojednatelné a jako takové nepřípustné. Právní argumentace se nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. -58, č. 835/2006 Sb. NSS).

[8] Stěžovatelka dále namítala, že je matkou nezletilé S. K., narozené X, jež má, stejně jako otec nezletilé V. M. K., na území České republiky pobytové oprávnění. Tvrdila tedy nové skutkové okolnosti, které podle jejího názoru mají podstatný dopad na posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu.

[9] K této nové námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že nelze přihlížet ke skutečnostem, které stěžovatelka uplatnila poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí ( ). Stěžovatelce se narodila dcera 9. 5. 2019, přičemž městský soud vydal rozsudek až dne 6. 6. 2019. Stěžovatelka tedy měla možnost namítat novou skutečnost již v řízení před městským soudem a neuvádí nic, co by jí v tom bránilo. Nelze navíc zohledňovat pouze dobu po porodu dítěte, ale je třeba vzít v úvahu již období těhotenství, ve které již stěžovatelka věděla, že čeká dítě s otcem, který má na území pobytové oprávnění. Její námitku je tedy třeba chápat jako námitku poukazující na skutečnost, kterou neuplatnila v řízení před městským soudem. Ustanovení brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovaly skutkové novoty (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. -49, č. NSS).

[10] Nejvyšší správní soud dodává, že poskytnutí mezinárodní ochrany je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území ČR a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu, které jsou upraveny v zákoně o pobytu cizinců. Potřeba legalizace pobytu stěžovatelky na území České republiky není zákonným důvodem pro udělení azylu (srov. rozsudek ze dne 16. 2. 2005, čj. -69). Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s vyjádřením žalovaného ke kasační stížnosti, podle nějž i přesto, že stěžovatelka nesplnila zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, má možnost svoji pobytovou situaci řešit jinými vhodnými instituty, a to zejména podle zákona o pobytu cizinců. Navíc, pokud by se snad jednalo o azylově relevantní důvod, pak by jí nic nebránilo podat novou žádost o mezinárodní ochranu, neboť otěhotněla a dítě porodila až po skončení řízení o mezinárodní ochraně. Jednalo by se tedy o skutečnost, která nemohla být bez vlastního zavinění stěžovatelky předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení [viz § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu].

IV. Závěr a náklady řízení

[11] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s ve spojení s kasační stížnost odmítl.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věta první ve spojení s , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 23. října 2019

JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.

předseda senátu