Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 Az 22/2019 - 57

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: N. L.

státní příslušnost Tunisko

zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 6

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2019 č. j. OAM-376/LE-LE05-LE24-2018, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle zákona o azylu zastaveno.

2. Žalobce namítal, že v jeho případě nelze skutečnost, že původně nebyl schopen hovořit o své traumatizující zkušenosti s teroristickou organizací Daeš, za doklad toho, že ji neuvedl ze svého zavinění. Jedná se o pochopitelné a omluvitelné jednání za situace, kdy byl obětí násilí a bezprostředních a vážných výhrůžek násilím a smrtí. Jelikož žalovaný dospěl k opačnému závěru, zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti, pro kterou nemůže obstát. Byl přímo svědkem brutálního teroristického násilí ze strany Islámského státu a obával se eventuálního ohrožení dokonce i ve svém evropském exilu. Je tedy zcela pochopitelné, že v prvním řízení o udělení mezinárodní ochrany, se domníval, že pro získání mezinárodní ochrany postačí odkaz na jiné problémy, které v Tunisku zažil. Nenašel dostatek vnitřní síly a odvahy uvést všechny své traumatizující zkušenosti a zážitky, které se pokoušel vytěsnit ze své paměti. V případě žadatelů, kteří byli oběťmi výhrůžek nebo bezprostředního násilí proto eurokonformní interpretace článku 4 odst. 3 směrnice 2004/83, jakož i článků 13 odst. 3 písm. a) směrnice 2005/85 brání aplikaci institutu opakované a další opakované žádosti v případě, že žadatel o mezinárodní ochranu neuvedl důvody své žádosti o mezinárodní ochranu spočívající v obavě z vážné újmy, v případě, že již obětí takového pronásledování a bezprostředního násilí byl.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že v případě žalobce se jedná v pořadí již o druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů jeho odchodu z vlasti a obav z návratu do země původu. Žalovanému je rovněž z informací shromážděných v průběhu správního řízení o situaci v Tunisku, které jsou součástí spisu, známo, že v zemi původu žalobce nedošlo k takové zásadní změně politické a bezpečnostní situace, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Co se týká údajně nové skutečnosti, tedy to, že žalobce byl za svého pobytu v Tunisku v roce 2016 členem demokratické politické strany a byl unesen Islámským státem, žalovaný poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí tuto skutečnost velmi podrobně rozebral a v žádném případě se nejedná o stručné a striktní stanovisko žalovaného. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně zdůraznil, že při podání první žádosti o mezinárodní ochranu žalobce potvrdil, že se cítí zdráv a je schopen pohovoru a na otázku, zda vyhledal někdy v členských zemích lékařskou pomoc, odpověděl, že se nikdy s ničím neléčil, zdravotní pomoc nepotřeboval. Žalobce pobýval v ZZC Bálková, v ZZC Vyšní Lhoty, v PoS Havířov a na privátu. Měl tedy dostatek možností přístupu k lékařské péči v těchto zařízeních. Navíc procházel lékařskou kontrolou v zařízeních MV ČR. Ze žádných sdělení nebylo správnímu orgánu dáno na vědomí, že by žalobce trpěl nějakým traumatem. V rámci posuzované žádosti převzal poučení o svých právech a povinnostech a v rámci poskytnutí údajů uvedl, že je zdráv. Jeho námitky, že neuvedl v předchozím řízení dané skutečnosti, a stalo se tak na jeho vůli nezávisle a z pochopitelných a omluvitelných důvodů, nelze dle žalovaného považovat za opodstatněné. Nelze je považovat za okolnosti, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a nelze ani dojít k závěru, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.

4. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. věty druhé , (dále jen ), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle ve stanovené lhůtě nevyjádřil a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání nesdělil.

5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle , , v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Ze správního spisu vyplývá, že dne 26. 12. 2018 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci údajů k podané žádosti sdělil, že je státním občanem Tuniska, tuniské národnosti, je bez náboženského přesvědčení. Je rozvedený, má nezletilou dceru se slovenskou státní občankou, která pobývá v Rakousku. Koncem roku 2016 odcestoval z Tuniska, na území České republiky vstoupil v roce 2016 přes letiště Praha. Od roku 2005 do roku 2016 měl trvalý pobyt na Slovensku. V jiných státech ani víza k povolení pobytu udělena neměl. O mezinárodní ochranu požádal v České republice v roce 2017. Prohlásil, že je zdravý, bez zdravotních omezení a zvláštních potřeb. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že v Tunisku se chtěl podílet na činnosti demokratické strany s názvem Hezb Alhoriaa, v tomto období byl unesen tzv. Islámským státem (Daeš). Když jej jednou poslali pro zásoby, utekl. Pár dní se skrýval a pak odletěl do České republiky. V době, kdy byl unesen tzv. Islámským státem, byl proveden útok, během něhož bylo zabito 9 vojáků. Byl svědkem útoku a byl to pro něho šok. Po útěku zbořili rodičům dům a vyhrožovali jim. Rodiče se museli odstěhovat. Ze spisu plyne, že žalobce správnímu orgánu nepředložil žádné doklady osvědčující jeho totožnost ani státní příslušnost.

7. Součástí správního spisu je i dokumentace ohledně předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou podal 4. 9. 2017. Správní řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-140/LE-LE05-LE05-2017. Správní orgán rozhodnutím ze dne 19. 9. 2018, které nabylo právní moci 2. 10. 2018, mezinárodní ochranu žalobci neudělil. První žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce odůvodnil tvrzením, že nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné strany ani organizace, ale podporuje Demokratickou stranu (Ilmania). Z Tuniska odletěl v prosinci 2016 do Prahy. V roce 2006 žádal na Slovensku o azyl, ale jeho žádost zamítli. Prohlásil, že je zdravotně zcela v pořádku a nemá žádné zvláštní potřeby ani omezení. Za důvod žádosti označil obavu z ohrožení od členů strany Hezb Nahda, a to kvůli tomu, že měl informace o zabití vládního politika a odmítl se k této straně připojit. Vyhrožovali mu pak smrtí. Jiné problémy v Tunisku neměl, nebyl tam nikdy trestně stíhaný. V Evropě nevyhledal lékařskou péči, s ničím se nikdy neléčil, nepotřeboval to. Správní orgán při posouzení první žádosti o udělení mezinárodní ochrany vycházel z výpovědi žalobce, dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Tunisku, konkrétně z Informace Ministerstva zahraničních věcí č. j. 107602/2018-LPTP, ze dne 27. 4. 2018, ze Zprávy organizace Freedom House Svoboda ve světě 2018 – Tunisko, z ledna 2018, z Výroční zprávy organizace Amnesty International 2018, ze dne 22. 2. 2018, z Výroční zprávy organizace Hamun Rights Watch 2018, ze dne 18. 1. 2018, ze Zprávy MZV USA o dodržování lidských práv v Tunisku, ze dne 20. 4. 2018, z databanky ČTK Tunisko – politické strany, z Informace OAMP MV ČR Tunisko – bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 27. 6. 2018 a ze Zprávy organizace Amnesty International – trest smrti, z dubna 2016.

8. Součástí správního spisu jsou dále informace, které žalovaný shromáždil v průběhu posuzovaného správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Tunisku, konkrétně se jedná o informaci Ministerstva zahraničních věcí č. j. 107602/2018-LPTP, ze dne 27. 4. 2018, Informace Oddělení zahraničních projektů Odboru azylové a migrační politiky, Ministerstva vnitra ČR – Tunisko – bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 27. 6. 2018.

9. Ze správního spisu se dále podává, že žalobce využil práva seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí. S uvedenými podklady se podrobně seznámil, nijak se k nim nevyjádřil. K případnému doplnění podkladů pro rozhodnutí uvedl, že chce doložit fotografie, které mu pošle sestra, žijící v Lyonu. Jeho matka jede do Francie a přiveze mu originální fotografie, dokumenty, které se týkají organizace Hezb Ettihad, které byl členem. Dále doložil fotografii a kopii cestovního dokladu dcery s dovětkem, že dcera je psychicky nemocná z toho, že je v České republice „zavřený“. Dcera jej potřebuje finančně i psychicky. Uvedl také, že pokud se vrátí do Tuniska, zabijí jej tam a dcera bude bez otce. Ke zdrojům informací a způsobu jejich využití se nechtěl nijak vyjádřit. Na dotaz, zda chce uvést ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, odpověděl, že mu v Tunisku hrozilo nebezpečí a už dvakrát zažil smrt. Potřebuje tady žít s rodinou a s dcerou. Doložil fotokopii slovenského cestovního dokladu jeho dcery a její fotografii.

10. Podle ust. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle .

11. Podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

12. Po porovnání tvrzení žalobce v rámci řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu a jeho tvrzení v posuzované věci soud přisvědčil žalovanému, že žalobcem uváděné důvody neochoty vrátit se do vlasti, tedy rodinné vazby na území České republiky, resp. Evropské unie, tedy to, že v Rakousku žije jeho nezletilá dcera a v České republice má přítelkyni a bratra a sestru ve Francii, jsou shodné s těmi, které žalobce uvedl již v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V podané opakované žádosti žalobce nově tvrdil, že byl za svého pobytu v Tunisku v roce 2016 členem strany Hezb Alhoria, resp. Hezb Ettihad a že byl v tomto období unesen příslušníky tzv. Islámského státu a dále, že byl svědkem útoku Islámského státu na tuniské vojáky a turisty a že kvůli jeho útěku ze zajetí, rodině zbořili dům a vyhrožovali jeho rodičům, takže se museli přestěhovat. Krajský soud shodně s žalovaným činí závěr, že tyto skutečnosti, pokud by byly pravdivé, musely být žalobci objektivně známy již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany a žalobce tak měl možnost i povinnost uvést je za účelem jejího posouzení již tehdy. Žalovaný správně poznamenal, že žalobce byl poučen o své povinnosti uvést veškeré důvody žádosti a sdělit úplné údaje. Je důsledkem pouze vlastního zavinění žalobce, že uvedené okolnosti nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nejedná se tedy o nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, jak požaduje ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu. Soud považuje argumentaci žalobce, že uvedené okolnosti neuvedl z pochopitelných důvodů a z omluvitelného jednání s tím, že v důsledku prožitých událostí se obával eventuálního ohrožení dokonce i v evropském exilu a že nenašel dostatek vnitřní síly a odvahy uvést všechny své traumatizující zkušenosti a zážitky, za účelovou a ničím nepodloženou. Především je nutno poukázat na to, že v řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce opakovaně uvedl, že se cítí zdráv, schopen pohovoru, nikdy nevyhledal v členských zemích EU lékařskou pomoc, nikdy se s ničím neléčil, lékařskou péči nepotřeboval. Nebyly zde žádné indicie o tom, že by žalobce trpěl nějakým traumatem. Nadto žalovaný zcela přiléhavě poukázal na skutečnost, že žalobce datoval údajný únos Islámským státem do roku 2016, tedy do období těsně před odjezdem z vlasti do České republiky. Je nesporné, že únos tzv. Islámským státem, pokud by se skutečně udál, by musel být tak silným negativním zážitkem a obavy z toho tak intenzivní, že je velmi nepravděpodobné, aby osoba žádající o azyl, tyto okolnosti neuvedla. Žalovaný rovněž v těchto souvislostech poukázal na rozpory v tvrzeních žalobce, jak jsou uvedena na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí, přičemž krajský soud v podrobnostech odkazuje na tuto správnou argumentaci žalovaného a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se ze strany žalobce jedná o čistě účelové konstruování zcela nového azylového příběhu, kterým chce dosáhnout opětovného meritorního posuzování jeho žádosti v reakci na neudělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení. Soud také sdílí názor žalovaného, že z informací o zemi původu, které mu posloužily jako podklady pro vydání rozhodnutí, nevyplynula žádná změna okolností, ke které by byl žalovaný z úřední povinnosti vázán přihlédnout s ohledem na uváděné odůvodnění žádosti. Soud uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně, za tím účelem si opatřil dostatek podkladů, umožnil žalobci uvést veškeré důvody, které jej vedly k podání opakované žádosti, shromáždil rovněž aktuální zprávy o zemi původu. Všechny získané podklady žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a z odůvodnění je zřejmé, z čeho žalovaný vycházel, jakými úvahami se řídil při posuzování podkladů pro vydání rozhodnutí a k jakým závěrům dospěl. V posuzované věci byly naplněny zákonné podmínky stanovené § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl, a ani žalovaný nezjistil, jak výše uvedeno, ve vztahu k situaci v zemi původu, žádnou novou skutečnost, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná žalobcem na území ČR byla tak správně shledána nepřípustnou. Za daného stavu pak dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu bylo řízení zastaveno.

13. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s zamítl.

14. Podle soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 30.10.2019

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje