Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 177/2019 - 24

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobce: R. M., zastoupený Ing. Jitkou Routkovou, daňovou poradkyní, se sídlem U Bulhara 1611/3, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. Máje 97, Liberec, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2018, č. j. 97688/18/2604-00540-506442, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 4. 2019, č. j. – 72,

takto:

I. Návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jímž mu bylo odňato přiznané osvobození od soudních poplatků. Při rozhodnutí ve věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu.

[2] Žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 2. 5. 2018, č. j. – 24. Soud přitom zohlednil, že žalobce měl vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým a jednomu zletilému dítěti a že byl dne 20. 3. 2018 zveřejněn návrh žalobce na oddlužení a v době rozhodování ještě nebylo o úpadku rozhodnuto. Usnesením ze dne 16. 7. 2018, č. j. – 42 bylo řízení o žalobě přerušeno s ohledem na otázku předloženou rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu usnesením prvního senátu tohoto soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. – 44. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 3. 2019, č. j. – 43 pak bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť o položené otázce rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již rozhodl. S ohledem na časový odstup pak krajský soud současně s uvedeným usnesením zaslal žalobci i formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech za účelem nového posouzení podmínek pro osvobození od soudních poplatků.

[3] Formulář žalobce vyplnil, soud však považoval jeho tvrzení o majetkových a výdělkových poměrech za nevěrohodná, a to z následujících důvodů. Žalobce uvedl, že je finančně závislý na své matce, což blíže nerozvedl a ničím nedoložil. Čestným prohlášením doložil pouze to, že ho podporuje matka jeho dětí částkou 500 Kč měsíčně, nikterak však nespecifikoval své příjmy z podnikání. Žalobce sice v daňovém tvrzení prohlásil, že za poslední zdaňovací období dosáhl ztrátu ve výši 1 837 483 Kč, avšak ničím ji nedoložil. Podle krajského soudu nebylo možné přehlédnout ani to, že žalobce přiznal výhradně majetek evidovaný v katastru nemovitostí, který je zatížen omezením vlastnického práva, současně ovšem uvedl, že měl příjem 240 000 Kč z nájemních bytů. Kromě toho uvedl vyživovací povinnost ke čtyřem dětem a dluhy vůči finančnímu úřadu a zdravotním pojišťovnám. Žalobce sice doložil, že má nedoplatek na dani a na pojistném na veřejném zdravotním pojištění, to ovšem neznamená, že mu jeho poměry neumožňují zaplatit soudní poplatek za žalobu.

[4] S přihlédnutím k výše uvedenému měl krajský soud pochybnosti o věrohodnosti jeho tvrzení o příjmech, stejně jako o výdajích. Z prohlášení žalobce není zřejmé, zda a jak splácí tvrzené dluhy. Žalobci je přitom s ohledem na jeho předchozí neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a návrhů na ustanovení zástupce u Nejvyššího správního soudu nepochybně známo, jaké podmínky je třeba splnit pro kladné posouzení žádosti (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. – 48, či ze dne 10. 4. 2019, č. j. – 42). Krajský soud proto žalobci přiznané osvobození od soudních poplatků odňal.

[5] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen stěžovatel) z důvodů, které výslovně nepodřadil žádnému z důvodů uvedených v , směřuje-li však proti procesnímu usnesení, není tato skutečnost překážkou pro její projednání. Konkrétně pak stěžovatel namítá, že je rozhodnutí krajského soudu překvapivé, neboť původně mu soud přiznal osvobození od soudních poplatků v podstatě na základě stejných údajů, jaké obsahovalo i jeho poslední prohlášení o osobních a majetkových poměrech. Vadu spatřuje také v tom, že soud pouze obecně tvrdí, že je jeho prohlášení nevěrohodné, nicméně žádné konkrétní indicie potvrzující tuto skutečnost neuvádí. V průběhu řízení soud také soud žádné pochybnosti stěžovateli nesdělil, aby na ně mohl reagovat. Pokud krajský soud cituje obecně usnesení Nejvyššího správního soudu, tak ta nebyla jeho zástupkyni známa a nejsou ani veřejně přístupná na www.nssoud.cz. Naopak výše dluhů svědčí o nemajetnosti stěžovatele.

[6] Současně s podáním kasační stížnosti požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení.

[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněného stížnostního bodu a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Dříve však, než rozhodl o věci samé, zabýval se žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Vycházel přitom z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, jímž bylo stanoveno, že v případech, kdy je napadeno usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, nepodléhá řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti. Zároveň platí, že pro řízení o takovéto kasační stížnosti není podmínkou povinné zastoupení advokátem.

[8] V projednávané věci tedy Nejvyšší správní soud vůbec nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti, neboť ten v tomto případě poplatkovou povinností stižen není. Návrh o ustanovení zástupce pak Nejvyšší správní soud zamítl.

[9] Podle navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

[10] V projednávané věci je sporné, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud se však nemusel touto otázkou pro účely řízení o kasační stížnosti zabývat, neboť je zřejmé, že ustanovení zástupce stěžovateli není nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Jeho kasační stížnost má všechny potřebné náležitosti, je projednatelná a důvody nesouhlasu s rozhodnutím krajského soudu jsou z ní seznatelné, ostatně stěžovatel již v řízení kvalifikovaně zastoupen je svou daňovou poradkyní.

[11] K věci samé pak Nejvyšší správní soud uvádí následující. Podle účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

[12] Jak vyplývá z výše uvedeného, je možnost úplného osvobození účastníka od soudních poplatků výjimečným institutem, pro jehož použití musí existovat zvlášť závažné důvody. Tyto důvody je účastník, který o osvobození žádá, povinen nejen tvrdit, ale také precizně doložit. Jakým způsobem mají být příjmy, výdaje a jiné majetkové poměry účastníka doloženy, bylo již podrobně rozebráno v usneseních Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. – 48, či ze dne 10. 4. 2019, č. j. – 42, který byl citován krajským soudem v napadeném usnesení a byl vydán v souvisejících věcech stěžovatele, a koneckonců i v řadě předchozích rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který byl rovněž vydán v jeho věcech (viz usnesení ze dne 11. 3. 2013, č. j. - 84 a č. j. - 68, ze dne 17. 9. 2014, č. j. - 26, ze dne 14. 10. 2014, č. j. - 14, a ze dne 10. 10. 2016, č. j. -27). Za této situace nepovažuje Nejvyšší správní soud za nutné opakovat znovu vše, co již k tématu prokazování příjmových a majetkových poměrů stěžovateli ve svých dosavadních rozhodnutích sdělil, a na tato rozhodnutí pro stručnost odkazuje.

[13] S ohledem na výše uvedené pak považuje Nejvyšší správní soud za zjevně nedůvodnou stěžovatelovu námitku, že se jeho zástupkyně nemohla s příslušnou judikaturou tohoto soudu seznámit, neboť bylo jen na něm, aby jí potřebné podklady poskytl. Vzhledem k četnosti rozhodnutí na téma podmínek pro osvobození od soudních poplatků pak Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou ani námitku, že je napadené usnesení krajského soudu pro stěžovatele překvapivé. K tomu Nejvyšší správní soud pouze podotýká, že krajský soud v napadeném usnesení podrobně vysvětlil, proč po stěžovateli opětovně požaduje prohlášení o jeho příjmových a majetkových poměrech, proč zaslané prohlášení nepovažuje za věrohodné a co vše by měl stěžovatel v tomto směru ještě doložit. Rozhodnutí krajského soudu je přitom v souladu s výše citovanou judikaturou.

[14] Za uvedené situace nespatřuje Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení žádné vady, kasační stížnost proto podle ustanovení , in fine, jako nedůvodnou zamítl.

[15] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, v řízení o této kasační stížnosti byl jediným účastníkem, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že mu náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky ( ).

V Brně dne 6. září 2019

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu