Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
6 A 86/2015 - 47.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 A 86/2015 - 47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana
Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci
žalobce: V. V., narozen dne ………
státní občanství: Ukrajina bytem ……….
zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem
sídlem Opletalova 25, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015, č. j. MV-9558-5/SO-2013
takto:
I. Žaloba se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 4. 2015, č. j. MV-9558-3/SO-2013, kterým žalovaný zamítl odvolání
Shodu s prvopisem potvrzuje: T. V.
žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 30.
8. 2012, č. j.: OAM-17370-3/TP-2012, jímž bylo podle § 169 odst. 8 písm. c) zákona č. 326/1999
Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) zastaveno řízení o žádosti žalobce o povolení
k trvalému pobytu.
2. Žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) a zároveň je
v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu, zejména s § 89 odst. 2 správního řádu.
Žalovaný opomenul zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje § 3
správního řádu. Napadené rozhodnutí stejně jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně jsou
v rozporu s § 174a zákona o pobytu cizinců a při vydání těchto rozhodnutí byla správními orgány
zásadně porušena ustanovení definující podmínky pro výkon jejich činnost, tj. § 2 odst. 3, 4
správního řádu. Žalobce namítl, že správní orgány rozhodovaly v rozporu se skutečným stavem
věci, když konstatovaly, že žalobce nebyl v době podání žádosti o povolení k trvalému pobytu
oprávněn k pobytu na území ČR. Žalobce doložil správnímu orgánu potvrzení vydané OAMP
MV ČR ze dne 12. 1. 2015, č. j. MV-5125-2/OAM-2015, kde správní orgán potvrdil, že žalobce
pobýval ode dne 2. 5. 2012 na území zcela legálně, a to na základě fikce pobytu. Stejný závěr pak
vyslovil orgán Policie ČR dne 3. 12. 2015 v rozhodnutí č. j. KRPW-287031-45/ČJ-2014-010023-
SV. Žalobce dále namítl, že se správní orgán nezabýval všemi námitkami, které byly v podaném
odvolání obsaženy. Správní orgán nijak nedbal na přiměřenost rozhodnutí ve věci, neposuzoval
otázku zásahu do soukromého a rodinného života, což mělo za následek nezákonnost
rozhodnutí. Žalobce žije na území ČR téměř 10 let, po celou dobu legálně na základě povolení
k pobytu. Správní orgány postupovaly v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu, kdy správní orgán
nedal žalobci možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí ve věci.
3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 5. 2015 uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno
v souladu se správním řádem a zákonem o pobytu cizinců, neboť okolnosti případu byly
dostatečně zhodnoceny. K námitce nesprávného posouzení věci a rozporu se skutkovými
zjištěními žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K údajně doloženému
potvrzení o legálnosti pobytu žalobce od 2. 5. 2012 na území České republiky žalovaný uvedl, že
spisový materiál neobsahuje žádné potvrzení o legálnosti jeho pobytu na základě fikce pobytu.
Navíc ani rozhodnutí ze dne 3. 12. 2015, č. j. KRPS-287031-45/ČJ2014-010023-SV, na které se
žalobce odvolává, nebylo součástí spisového materiálu. Žalovaný upozornil, že datace tohoto
rozhodnutí je nereálná. Žalovaný dále uvedl, že k odvolacím námitkám vztahujícím se
k rozhodnutí č. j. OAM-7705-34/TP-2012 se nevyjadřoval, neboť se netýkají daného řízení.
K námitce ohledně porušení § 36 odst. 3 správního řádu, žalovaný uvedl, že v daném případě se
nezabýval meritem věci, neboť usnesení o zastavení řízení je rozhodnutím procesní povahy.
4. Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývají následující podstatné skutečnosti.
5. Dne 7. 8. 2012 podal žalobce Ministerstvu vnitra žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68
zákona o pobytu cizinců.
6. Dne 30. 8. 2012 vydal správní orgán I. stupně usnesení, č. j. OAM-17370-3/TP-2012, jímž podle
§ 169 odst. 8 písm. c) zákona o pobytu cizinců zastavil správní řízení o žádosti žalobce ze dne 7.
8. 2012 o povolení k trvalému pobytu podané podle § 68 zákona o pobytu cizinců. V odůvodnění
tohoto usnesení správní orgán I. stupně uvedl, že v případě žadatele bylo zjištěno, že na území
České republiky v době podání žádosti dle § 68 zákona o pobytu cizinců neměl žádným
zákonným způsobem upraven pobyt. Ačkoli žalobce dne 2. 5. 2012 podal žádost o povolení
k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky, vedenou pod č. j.: OAM-
7708/TP-2012, tato ho neopravňovala k pobytu na území podle § 87y zákona o pobytu cizinců,
neboť z cizineckého informačního systému bylo zjištěno, že žadatel dne 3. 8. 2010 podal žádost o
povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, č. j.: CPPH-065664/CI-
Shodu s prvopisem potvrzuje: T. V.
2010-60 (postoupeno v průběhu řízení žalovanému), která byla dne 15. 12. 2010 zamítnuta.
V případě žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České
republiky, č. j. OAM-7708/TP-2012, se jedná o opakovaně podanou žádost, v níž nebyly uvedeny
nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana EU nemohl uplatnit v řízení o předchozí
žádosti, č. j.: OAM-1754/PP-2011, a tudíž se na žadatele nevztahuje oprávnění pobývat na území
do nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu rodinného
příslušníka občana České republiky, č. j.: OAM-7708/TP-2012, podle § 87y zákona o pobytu
cizinců. Správní orgán posuzoval žádost žadatele i s ohledem na § 69 odst. 2 písm. a) zákona
o pobytu cizinců. Z azylové evidence a z žadatelem předložených dokladů vyplývá, že tento není
manželem, ani otcem cizince, jemuž byl udělen azyl z důvodů uvedených ve zvláštním předpise.
7. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a
usnesení potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že z cizineckého
informačního systému bylo zjištěno, že dne 2. 5. 2012 žalobce podal žádost o povolení
k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana České republiky, č. j. OAM-7708/TP-2012,
přičemž ta ho neopravňovala k pobytu na území podle § 87y zákona o pobytu cizinců, neboť
z cizineckého informačního systému dále vyplývalo, že žalobce podal dne 3. 8. 2010 žádost o
povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, č. j. OAM-
1754/PP-2011, která byla dne 15. 12. 2010 zamítnuta (nabytí právní moci dne 6. 9. 2011).
Odvolací orgán odkázal na odůvodnění usnesení o zastavení řízení a dále uvedl, že při
posuzování žádosti žalobce byl dostatečně zohledněn jeho soukromý a rodinný život na území
podle § 174a zákona o pobytu cizinců jakožto i skutečnost, že žalobce neměl k domovskému
státu žádné vazby. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce má možnost pobývat na území
na základě jiných pobytových oprávnění (např. na základě povolení k dlouhodobému pobytu),
než je povolení k trvalému pobytu, tedy než je nejvyšší pobytový statut udělovaný cizincům,
a nejedná se tedy o nepřiměřený zásah do jeho soukromého nebo rodinného života. Usnesení
o zastavení řízení je rozhodnutím procesním a správní orgán není povinen zkoumat přiměřenost
dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Skutečnost, že žalobce podal
žádost podle § 68 zákona o pobytu cizinců, a přitom v době podání žádosti na území nepobýval
na základě žádného pobytového oprávnění, bránila věcnému projednání žádosti o vydání
povolení k trvalému pobytu a řízení o takové žádosti bylo třeba zastavit.
8. Při jednání zástupkyně žalobce s odkazem na žalobu zdůraznila, že v daném případě žalobce
pobýval na území legálně, neboť se na něj vztahovala fikce povoleného přechodného pobytu,
splňoval tedy podmínku pro podání žádosti o povolení trvalého pobytu na ministerstvu. Navrhla
zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Zástupkyně žalovaného s
odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí
žaloby jako nedůvodné.
9. Při jednání byly konstatovány listiny předložené žalobcem spolu se žalobou, jejichž obsah dle
názoru žalobce potvrzoval důvodnost žaloby.
10. Jedná se o sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 12. 1. 2015, č.j.:
MV-5125-2/OAM-2015, ve kterém ministerstvo Policii ČR, Krajskému ředitelství policie v Praze
k žádosti sděluje, že V. V. podal dne 2. 5. 2012 žádost o vydání povolení k trvalému pobytu
rodinného příslušníka EU. Podáním žádosti cizinci vznikla oprávněnost k pobytu dle § 87y
zákona o pobytu cizinců. Druhým dokladem předloženým žalobcem je záznam o usnesení ze dne
3. 12. 2014, č. j. KRPS- 287031-45/ČJ-2014-010023-BV, kterým Policie ČR, Krajské ředitelství
policie Středočeského kraje zastavilo řízení o správním vyhoštění V. V. z území ČR.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že dne 2. 5. 2012 jmenovaný podal žádost o
povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU, podáním této žádosti mu vznikla
oprávněnost pobytu (fikce pobytu) na území ČR vyplývající z § 87y zákona o pobytu cizinců.
Shodu s prvopisem potvrzuje: T. V.
11. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán (§ 75 odst. 2
s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl
k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Při přezkoumání rozhodnutí soud vychází
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1
s.ř.s.).
12. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:
Podle § 168 odst. 8 písm. c) zákona o pobytu cizinců usnesením se také zastaví řízení o žádosti,
jestliže cizinec podal na území žádost o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, ač
k podání žádosti na území není oprávněn.
V daném případě bylo sporné, zda byl žalobce oprávněn k podání žádosti o povolení k trvalému
pobytu podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců na území.
Podle § 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá
cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území.
Podle § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 odst.
1 podává cizinec ministerstvu, pokud na území pobývá na dlouhodobé vízum, povolení k
dlouhodobému pobytu nebo na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zvláštního
právního předpisu; žádost podle § 68 odst. 5 je oprávněn podat též na zastupitelském úřadu.
Podle § 87y rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a
na území pobývá společně s občanem Evropské unie, je oprávněn pobývat na území do nabytí
právní moci rozhodnutí o jeho žádosti; po tuto dobu se jeho pobyt na území považuje za pobyt
přechodný. Oprávnění pobývat na území do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti neplatí,
pokud nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, o ukončení přechodného pobytu
nebo o zrušení trvalého pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, nebo se jedná o
opakovaně podanou žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník
občana Evropské unie nemohl uplatnit v řízení o předchozí žádosti.
Žalobce tvrdil, že v době podání žádosti o trvalý pobyt podle § 68 zákona o pobytu cizinců
pobýval na území ČR legálně na základě tzv. fikce pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců
v souvislosti se žádostí o povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. a) zákona o
pobytu cizinců, kterou podal dne 2. 5. 2012.
Dle názoru soudu žalovaný oprávněně postavení žalobce posoudil v souvislosti s jeho dříve
podanými žádostmi o povolení pobytu z titulu rodinného příslušníka občana Evropské unie.
V prvém případě byla žádost ze dne 29. 7. 2010 zamítnuta z důvodu uvedeného v § 87e odst. 1
písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť důvodem uzavření sňatku byla snaha získat povolení
k přechodnému pobytu. O této žádosti bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 15. 12. 2010, č. j.
OAM-1754/PP-2011, které bylo potvrzeno rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 4. 9. 2011, č. j.
MV-22814-10/SO/2011. Ve věci dále rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.
11. 2014, č. j. 9A 290/2011-51 a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, č. j. 6 Azs
32/2015-30. V případě druhé žádosti o povolení pobytu z titulu rodinného příslušníka občana
Evropské unie podané dne 2. 5. 2012 byla tato žádost zamítnuta podle § 87k odst. 1 písm. f)
zákona o pobytu cizinců (rozhodnutí ze dne 17. 2. 2014, č. j. OAM-7705-34/TP-2012).
Rozhodnutí o zamítnutí odvolaní a potvrzení prvostupňového rozhodnutí ze dne 10. 2. 2015, č. j.
MV- 51264-3/SO-2014, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018,
č. j. 10A 38/2015-46. Jestliže tedy žalobce podal dne 2. 5. 2012 opakovanou žádost o povolení
k pobytu z titulu rodinného příslušníka občana Evropské unie, nemůže se dovolávat existence
fikce povoleného pobytu odkazem na § 87y zákona o pobytu cizinců. V případě žádosti o
povolení k trvalému pobytu podané dne 7. 8. 2012 žalobce nesplňoval zákonem stanovený
předpoklad pobytu na území, a proto nemohl žádost podat na ministerstvu. Soud v této
Shodu s prvopisem potvrzuje: T. V.
5 6 A 86/2015
souvislosti navíc poukazuje na to, že ustanovení § 69 odst. 5 zákona o pobytu cizinců hovoří o
vízu, povolení či jiném dokladu, vyžaduje tedy konkrétní doklad povolující pobyt cizince na
území. Takovýmto dokladem žalobce nedisponoval, a proto nebyl oprávněn žádost o povolení
k trvalému pobytu podle § 68 zákona o pobytu cizinců podat na ministerstvu.
Pokud se jedná o žalobcem předložené listiny, jejich obsah není pro posouzení důvodnosti žaloby
v této věci právně rozhodný. Ze sdělení ze dne 12. 1. 2015 je zřejmé, že se vztahuje k žádosti ze
dne 2. 5. 2012 bez hodnocení tohoto, že obdobná žádost byla podána již v roce 2010. Rovněž tak
ze záznamu o usnesení ze dne 3. 12. 2014, č. j. KRPS-287031-45/ČJ-2014-010023-SV, je zřejmé,
že správní orgán vycházel pouze z existence žádosti ze dne 2. 5. 2012. Údaje uvedené v těchto
listinách předložených žalobcem nepředstavují překážku, která by bránila závěru, že jsou dány
podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu, kterou podal dne
7. 8. 2012 podle § 68 zákona o pobytu cizinců.
Dle názoru soudu se žalovaný vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odvolacími
námitkami v dostatečném rozsahu, když část odvolání se vůbec netýkala předmětného řízení.
Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost u ministerstva, aniž by tento postup zákon dovoloval,
nebylo třeba se zabývat dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce.
Žalobce může svůj pobyt na území realizovat na základě jiného povolení, jak je uvedeno
v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
K námitce porušení § 36 odst. 3 správního řádu je třeba uvést, že v daném případě nebylo
rozhodováno o žádosti věcně, řízení bylo zastaveno. V době vydání prvostupňového rozhodnutí
obsah spisu tvořily pouze podklady předložené žalobcem. V této věci tedy dle názoru soudu není
vadou řízení, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, jestliže žalobce nebyl správním
orgánem vyzván k vyjádření se podle § 36 odst. 3 správního řádu.
13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7
s.ř.s. zamítl.
14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce
ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem
Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Shodu s prvopisem potvrzuje: T. V.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení
soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových
stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 9. září 2019
Karla Cháberová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: T. V.