Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 23/2019 - 44

25. Podle § 17f písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích lze za přestupek podle § 17 odst. 2 písmene c) téhož zákona uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč.

26. Podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je povaha a závažnost přestupku dána zejména a) významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, b) významem a rozsahem následku přestupku, c) způsobem spáchání přestupku, d) okolnostmi spáchání přestupku, e) u fyzické osoby též druhem a mírou jejího zavinění, popřípadě pohnutkou, je-li tato znakem skutkové podstaty přestupku, f) délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele, g) počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.

Posouzení důvodnosti žalobních bodů

27. Žalobce v podané žalobě namítl, že se žalovaný odvolací správní orgán dopustil nezákonně extenzívního a nesprávného posouzení věci. Závěr žalovaného o tom, že žalobce na obale doplňku stravy vyobrazenými piktogramy užil nespecifické zdravotní tvrzení, považuje žalobce za závěr nesprávný, jak z hlediska skutkového, tak z hlediska aplikovatelného práva při použití obvyklého výkladu právních norem. Podle názoru žalobce záměrem normotvůrce nebylo stanovení striktní povinnosti, nýbrž pouze možnost anebo doporučení, jak bez dalšího naplnit smysl povinností ukládaných předmětným Nařízením. Výklad Nařízení použitý žalovaným proto přesahuje obsah příslušné normy, stejně jako záměr zákonodárce.

28. Uvedenou námitku soud neshledal důvodnou. Označování a reklama na potraviny včetně doplňků stravy ve vztahu k prezentaci jejich vlastností, případně léčivých účinků, unijní legislativa výslovně vztahuje i k doplňkům stravy upraveným směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES ze dne 10. června 2002 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy. Dle bodu 17 odůvodnění této směrnice totiž obecná ustanovení a definice pro označování jsou uvedeny ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, a není je proto třeba opakovat.

29. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2014, č. j. -88, dostupném na www.nssoud.cz, tato úprava není překonána ani právě v posuzované věci aplikovaným Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Podle bodu 3 odůvodnění tohoto Nařízení totiž obecná ustanovení o označování potravin jsou uvedena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy. Směrnice 2000/13/ES obecně zakazuje používání údajů, které by kupujícího uváděly v omyl nebo které připisují potravinám léčebné vlastnosti. Podle čl. 14 odst. 1 citovaného nařízení ovšem odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/13/ES smějí být tvrzení týkající se snížení rizika onemocnění uvedena, pokud bylo v řízení podle článků 15 až 18 tohoto nařízení schváleno jejich zahrnutí do seznamu takových schválených tvrzení platných pro Společenství společně se všemi nezbytnými podmínkami používání takových tvrzení.

30. Je třeba současně připomenout, že předmětnou problematikou, byť z hlediska posouzení zákonnosti reklamního tvrzení, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 25. 9. 2008, č. j. - 72, publikovaném pod č. 1772/2009 ve Sbírce NSS, ve věci Varixinal. Závěry v tomto rozsudku uvedené lze přiměřeně použít i v nyní posuzované věci. Nejvyšší správní soud uvedl, že „si je vědom náročnosti, kterou zákon o regulaci reklamy v oblasti ochrany spotřebitele klade na zadavatele reklamy na doplňky stravy, ovšem za daných zákonem stanovených pravidel je nezbytné zdůraznit ochranu spotřebitele jako subjektu, jemuž jsou mnohá reklamní sdělení adresována především za účelem zvýšení prodeje výrobku, a nikoliv za účelem zlepšení zdravotního stavu či fyzické kondice adresátů. Proto nelze přijmout argumentaci účastníka řízení, že sdělované informace jsou pravdivé. Doplněk stravy je v souladu s platnou právní úpravou potravinou, a proto nelze akceptovat reklamní sdělení, které tuto potravinu způsobem prezentace a charakteristikou přiblíží léčivům, až dokonce vyvolá dojem, že v podstatě jedná o léčivo. Zadavatel reklamy je samozřejmě oprávněn uvádět pravdivé informace ohledně vlastností nabízeného doplňku stravy, avšak je zároveň především povinen spotřebitele zřetelně a jasně informovat o tom, že jde pouze o doplněk stravy a nikoliv o léčivo, které by v případě onemocnění mělo léčivý účinek. Tuto podmínku účastník řízení nesplnil, neboť spotřebitele dostatečně neinformoval, že o léčivo nejde. Tento právní názor Nejvyšší správní soud potvrdil a dále rozvinul v rozsudku ze dne 23. 9. 2009, č. j. - 45, ve věci Lipovitan. Zde se uvádí: „[P]ro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle ustanovení § 5d odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy není rozhodné, zda byly v reklamě na doplněk stravy uváděny pravdivé informace o účincích užívání prezentovaného přípravku, ale zda kombinace obsahu reklamního sdělení a jejího grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný doplněk stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet. Nejvyšší správní soud proto dospěl ve shora jmenovaném rozhodnutí k závěru, že pro naplnění skutkové podstaty je dostačující, pokud je na takové schopnosti přípravku obsahem reklamního sdělení pouze odkazováno. V návaznosti na výše uvedené se Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci zabýval tím, zda kombinace obsahu reklamního sdělení a jeho grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný doplněk stravy Lipovitan je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim předcházet (…)“.

31. Ve shodě se shora citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu ve věcech Varixinal a Lipovitan je nutno vyhodnotit, zda obsahem reklamního sdělení či výživová tvrzení na produktu uváděném na trh, které je třeba chápat jako celkové vyznění, v celém kontextu slovní, grafické či zvukové složky, je úplná a pravdivá výpověď o vlastnostech doplňku stravy. Je proto nutné vycházet z toho, jak průměrný spotřebitel předmětné sdělení v jeho celku pochopí.

32. V nyní posuzované věci je třeba podle názoru městského soudu vzít v úvahu, že žalobci byl právní názor správních orgánů ohledně výkladu dotčených právních předpisů zcela zřejmý. Dříve než byl žalobce napadeným rozhodnutím sankcionován, proběhly u žalobce ve dnech 2. 8. 2017 a 21. 9. 2017 kontrolní úkony, o nichž byly následně sepsány Doklady o provedených kontrolních úkonech č. D051-10285/17 a D061-10285/17 se závěrem, že kontrolovaná osoba uváděla na trh jako výrobce doplněk stravy GS Extra Strong Multivitamín + Extra C + Lutein + Activin + Echinacea, přičemž obal předmětného doplňku stravy se skládal z papírové skládačky a uvnitř uloženého příbalového letáku. Obal byl v česko - slovenské jazykové mutaci. Kontrolou bylo zjištěno, že na papírové skládačce, která je určena jako primární zdroj informací pro spotřebitele, byly uvedeny piktogramy se zobrazením. Uvedené piktogramy a texty uvedené v jejich blízkosti jsou nespecifickými zdravotními tvrzeními, která podle inspekce musí být umístěny v blízkosti, respektive na papírové skládačce určené spotřebiteli jako primární obal doplňku stravy, doplněny o specifická zdravotní tvrzení povolená k jednotlivým složkám produktů. Přestože byl žalobci Opatřením ze dne 21. 9. 2017, č. j. D061-10285/17/C, uložen zákaz používání předmětného obalu a etikety při označování předmětného doplňku stravy, bylo při druhé a třetí kontrole ve dnech 29. 11. 2017 a 16. 1. 2018 zjištěno, že žalobce provedl na obale doplňku stravy změny, které však nebyly shledány dostatečnými, neboť na obale doplňku stravy nebyla uvedena nespecifická zdravotní tvrzení doplněná o specifické zdravotní tvrzení povolené k jednotlivým složkám produktů. Žalobce tak nesplnil v plném rozsahu povinnosti, které mu byly v předchozím řízení uloženy, když ani po úpravách přelepkami nebyla na obale doplňku stravy uvedena nespecifická zdravotní tvrzení doplněná o specifická zdravotní tvrzení povolená k jednotlivým složkám produktu.

33. Městský soud v Praze se zcela ztotožnil s názorem správních orgánů, že pokud bylo ve správním řízení nepochybně zjištěno, že obal předmětného doplňku stravy se skládal z papírové skládačky a uvnitř složeného příbalového letáku, nebyly informace o specifických zdravotních tvrzeních k jednotlivým piktogramům a slovním spojením spotřebiteli poskytnuty na primárním obale doplňku stravy, což je právě tím jednáním, v němž je spatřováno porušení právních předpisů. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani obrana žalobce spočívající v tvrzení, že specifická zdravotní tvrzení k jednotlivým piktogramům („zdravé kosti“, „imunitní systém“, „srdce a cévy“) byly uvedeny v příbalovém letáku vloženém do papírové skládačky – obalu. Není sporu o tom, že ony piktogramy jsou primárním zdrojem informací pro spotřebitele a že umístění specifických zdravotních tvrzení v daném případě nenaplňuje pojem „v bezprostřední blízkosti“ nespecifických zdravotních tvrzení, neboť průměrný spotřebitel neměl v případě svého zájmu úplnou a právními předpisy požadovanou informaci o obsahu a vlastnostech doplňku stravy k dispozici dříve, než rozložil papírový obal a dostalo se mu informací z vloženého příbalového letáku.

34. Nejvyšší správní soud v již výše citovaném rozsudku sp. zn. uvedl, že je nesporné, že kritérium pomyslného průměrného spotřebitele je skutečně nutno použít. Model průměrnéhospotřebitele jakožto měřítka pro aplikaci předpisů EU na ochranu spotřebitele vyvinul Soudní dvůr EU ve své rozsáhlé judikatuře. K posouzení, zda je reklama klamavá z pohledu průměrnéhospotřebitele, jsou soudy členských států (respektive zde žalovaná) zpravidla kompetentní i bez zadávání znaleckých posudků či zpracovávání průzkumů trhu, přičemž ohledně vnímání reklamy průměrným spotřebitelem berou v úvahu rozumnou míru pravděpodobnosti. Reklama je přitom považována za klamavou, pokud je pravděpodobné, že (by) zavádějící sdělení podstatně ovlivnilo chování značného počtu spotřebitelů (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 7. 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide GmbH, Recueil, s. I-4657, body 27 až 37). To, že se kritérium průměrného spotřebitele použije i na posuzování poskytování informací ohledně doplňků stravy, vyplývá jak z odůvodnění Nařízení č. 1924/2006 (bod 15), tak i z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 18. 6. 2013 ve věci C-299/2012, Green Swan Pharmaceuticals CR, kde Soudní dvůr výslovně uvedl, že pro kvalifikaci tvrzení jakožto zdravotního tvrzení ve smyslu Nařízení č. 1924/2006 je rozhodující výsledný dojem průměrného spotřebitele.

35. Městský soud v Praze proto po provedeném řízení neshledal, že žalovaný předestírá subjektivní a spekulativní názor, který odporuje relevantní evropské legislativě a judikaturním závěrům, pokud jde o výklad pojmu „průměrný spotřebitel“ podle definice vymezené Soudním dvorem Evropské unie (SDEU), podle nějž jde o spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Právě absence dostatku informací potřebných pro ovlivnění úvahy, zda si doplněk stravy koupí či nikoli, byla v dané věci důvodem pro posouzení jednání žalobce jako jednání zakládajícího odpovědnost za přestupek. Námitka žaloby ohledně nesprávného právního posouzení věci a nepřípustného rozšiřujícího výkladu právních norem proto není důvodná.

36. Závěrem podané žaloby žalobce namítal, že pro případ, že by soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost, žalobce navrhl, aby soud upustil od uložení trestu, který byl uložen na základě nesprávného závěru žalovaného o existenci protiprávního jednání na straně žalobce a na základě domnělé škodlivosti jeho jednání pro spotřebitele. Podle názoru žalobce ani jeden z těchto předpokladů nebyl naplněn, proto nebyla naplněna ani formální či materiální stránka předmětného přestupku.

37. Obdobnou námitku vznesl žalobce již v podaném odvolání. K námitce ohledně povahy a závažnosti přestupku žalovaný konstatoval, že prvostupňový správní orgán věc posoudil zcela v souladu s ustanovením a následujícího č. , a žalovaný při přezkumu dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí splňuje všechny požadavky kladené na něj . K uvedené úvaze městský soud dodává, že úvahu žalovaného o závažnosti spáchaného deliktu v souvislosti s možným ohrožením zdraví spotřebitelů shledává shodně s městským soudem logickou a racionální. Žalovaný – a před ním i správní orgán prvého stupně – při úvaze o povaze a závažnosti přestupku a o výši ukládané sankce přihlížel na straně jedné k významu státem chráněného zájmu, jímž je ochrana zdraví spotřebitelů a ochrana práva na informace o potravinách, dále správní orgány přihlížely i k následkům protiprávního jednání žalobce, konkrétně pak k míře možného poškození spotřebitelů v rovině jejich ekonomických zájmů a práv na informace. Správní orgány podrobně odůvodnily, proč z protiprávního jednání žalobce spočívajícího v neúplném informování spotřebitele o skutečných specifických a nespecifických zdravotních tvrzeních předmětný výrobek neměl faktický vliv na celkové zdraví kloubů, kostí, vlasů, srdce, mozku, cév a očí, a vzaly v úvahu i celkové množství 4904 kusů balení předmětného doplňku stravy, které bylo s nedostatečnou informací uvedeno na trh. Žalobci nepochybně přitížila i skutečnost, že neodstranil nedostatky zjištěné při kontrole v září 2017, ze stejného důvodu, tj. protože žalobce protiprávní stav neodstranil a nesplnil mu uložené opatření, nebylo možno od uložení pokuty upustit ve smyslu zákona o potravinách.

38. Žalobce v podané žalobě nenamítal, že by pokuta uložená ve výši 100 000 Kč byla pokutou nepřiměřenou, proto k její výši soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že uložená sankce se nepochybně může stát sankcí citelnou, která může představovat po přechodnou dobu zhoršení ekonomické kondice společnosti, ale je třeba vážit zejména to, že byla žalobci uložena zcela v souladu s výše zmíněnými kritérii, které pro ukládání sankce za přestupky upravuje co do konkrétní sazby zákon o potravinách a co do posouzení splnění obecných zásad pro ukládání trestů .

Závěr a náklady řízení

39. Soud dospěl k závěru, že se správní orgány žádného z žalobcem vytýkaných pochybení nedopustily a proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

40. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žalobce, vzhledem k tomu, že nebyl ve věci úspěšný, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaná, které by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo, žádné náklady řízení, nad rámec jejího běžného výkonu úředních činností, nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 19. září 2019 Mgr. Marek Bedřich

předseda senátu