Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 213/2019 - 29

-30

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: B. K., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2019, čj. CPR-23365-2/ČJ-2018-930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, čj. -45,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal k Nejvyššímu správnímu soudu blanketní kasační stížnost, jíž brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zamítl jeho žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalované, kterým žalovaná zamítla stěžovatelovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 21. 6. 2018, čj. KRPA-180823-25/ČJ-2018-000022. Tím správní orgán I. stupně rozhodl o správním vyhoštění žalobce podle bodu 1 a 2 , o pobytu cizinců na území České republiky, a stanovil dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky v délce trvání 24 měsíců. Současně byla podle téhož zákona stanovena doba k vycestování z území České republiky do 20 dnů od nabytí právní moci vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění.

[2] Součástí blanketní kasační stížnosti byla i nijak blíže neodůvodněná žádost o přiznání odkladného účinku, toliko doplněná odkazem na a , (dále „“). Nejvyšší správní soud stěžovateli usnesením ze dne 29. 7. 2019, čj. -9, uložil, aby kasační stížnost ve lhůtě jednoho měsíce doplnil o důvody, pro které rozsudek městského soudu napadá, a uvedl, co navrhuje (petit). Stěžovatel výzvě soudu vyhověl a kasační stížnost ve lhůtě doplnil. V jejím doplnění nicméně již přiznání odkladného účinku výslovně nenavrhl, ani jej znovu nikterak nezmínil.

[3] Žalovaná navrhla zamítnout návrh na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel podle ní neuvedl žádné relevantní důvody, proč by mu měl být odkladný účinek kasační stížnosti přiznán.

[4] Nejvyšší správní soud s ohledem na právní jistotu stěžovatele dospěl k závěru, že je namístě o výše uvedeném návrhu rozhodnout. Shledal přitom, že podmínky pro přiznání odkladného účinku nejsou splněny.

[5] Nejdříve je třeba poukázat na mimořádnou povahu odkladného účinku. Podle , (dále jen „“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení až 5 upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. -58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[6] Podle citovaného ustanovení soud při rozhodování o odkladném účinku poměřuje závažnost újmy, která může vzniknout stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která může naopak vzniknout jiným osobám přiznáním odkladného účinku. Možná újma hrozící stěžovateli přitom musí být nepoměrně větší, a zároveň nesmí být přiznání odkladného účinku v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vyžaduje se tedy zároveň poměřování hrozící újmy s mírou rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, k tomu, aby kasační stížnosti mohl být takový účinek přiznán, musí navrhovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. -32, či ze dne 23. 1. 2014, čj. -11). Důvody možného vzniku újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele; ten tedy musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Oproti tomu zpochybnění přiznání odkladného účinku pro rozpor s důležitým veřejným zájmem leží na žalovaném (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, čj. -144, č. NSS), zatímco žalobci postačí, bude-li tvrdit, že takový rozpor s důležitým veřejným zájmem nehrozí. V rámci posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku se soud nezabývá námitkami ve věci samé.

[7] Žaloba proti rozhodnutí správním o vyhoštění má odkladný účinek ze zákona (§ 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Oproti tomu kasační stížnost v téže věci odkladný účinek nemá a Nejvyšší správní soud může rozhodnout o jeho přiznání v souladu s výše citovanými ustanoveními. Obecně lze konstatovat, že je judikatura Nejvyššího správního soudu ve vztahu k přiznávání odkladného účinku kasačním stížnostem ve věcech správního vyhoštění poměrně vstřícná (srov. usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. -25, č. 3169/2015 Sb. NSS). V usnesení z 29. 5. 2019, čj. -22, Nejvyšší správní soud nicméně zdůraznil, že dosavadní judikatura zdejšího soudu ve věcech přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění nemůže být chápána jako důvod pro automatické přiznávání odkladného účinku kdykoliv, kdy o něj stěžovatel požádá, aniž by soud ve věci zkoumal naplnění výše uvedených požadavků stanovených (ve spojení s téhož zákona) a citovaným usnesením rozšířeného senátu.

[8] Stěžovatel v kasační stížnosti nepoukázal na žádné důvody, a to ani v obecné rovině, z nichž by bylo možno vznik závažné újmy v případě výkonu napadeného rozhodnutí žalované shledat. Ačkoliv je Nejvyšší správní soud v otázce přiznávání odkladného účinku v řízení o kasační stížnosti proti žalobě napadající rozhodnutí o správním vyhoštění podstatně vstřícnější, než je tomu ve věcech jiných, je přesto nutno trvat na splnění podmínky tvrdit (a prokázat alespoň z obsahu správního spisu), v čem může vznik vážné újmy výkonem napadeného rozhodnutí spočívat. Zároveň je nutno zdůraznit, že přestože je ve věcech správního vyhoštění hranice pro unesení tohoto břemena výrazně nižší, neboť soudu za určitých okolností postačí i poměrně obecná tvrzení, není nulová. Stěžovatel v nyní projednávané věci tedy neunesl povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy, která je nepoměrně větší, než může nepřiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Z daného důvodu Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.

[9] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační stížnosti. Stěžovatel může rovněž o přiznání odkladného účinku znovu požádat, změní-li se skutkové okolnosti, za nichž kasační soud jeho předchozímu návrhu nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. září 2019

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu