Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 155/2019 - 19

- 20

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. VS – 2691-13/ČJ-2018-803001, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. – 61, v řízení o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

takto:

Soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v podání ze dne 26. 7. 2019 uplatnil námitku podjatosti proti soudcům 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluši Doškové, JUDr. Karlu Šimkovi a Mgr. Evě Šonkové, kteří mají na základě rozvrhu práce projednat a rozhodnout věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. .

[2] Námitku podjatosti stěžovatel odůvodňuje tím, že tito soudci mají naprosto negativní poměr i despekt k osobě se zdravotním postižením ve výkonu trestu, přičemž rozhodují způsobem, který doslova otřásá principy soudcovské nestrannosti, neboť nadržují žalované, což vede k pošlapání práv na informace.

[3] Věc byla v souladu s ustanovením a 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), předložena k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu.

[4] Soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková se k návrhu na vyloučení vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani k účastníkům řízení a že podle jejich názoru nejsou splněny podmínky pro konstatování jejich podjatosti ve smyslu ustanovení

[5] Podle ustanovení „Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení d a v ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (ustanovení y).

[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16).

[8] Stěžovatel námitku podjatosti soudců 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové fakticky založil na způsobu jejich rozhodování v jiných věcech stěžovatele, s nimiž se stěžovatel neztotožňuje, neboť má za to, že porušila jeho práva.

[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu svědčí o tom, zda soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti. V dané věci bylo podnětem k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudců 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové zabýval osobní stanovisko stěžovatele. Subjektivní náhled jmenovaných soudců, jak vyplývá z jejich vyjádření, svědčí o tom, že se za podjaté v souzené věci nepovažují.

[10] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam ustanovení , věta třetí, podle níž „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Uvedená námitka stěžovatele nemůže být proto shledána důvodnou, neboť okolnost spočívající v postupu těchto soudců v jiných věcech stěžovatele, které pro něj nedopadly příznivě (tj. jeho návrhům nebylo vyhověno), nemůže být důvodem pro jejich vyloučení. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal v usnesení ze dne 22. 7. 2009, č. j. – 162, „[d]řívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní stížnost, nikoli námitka podjatosti“. Z těchto důvodů nemůže tvrzení stěžovatele, že soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková fakticky rozhodli v jiných věcech stěžovatele podle jeho názoru nezákonně a na úkor jeho práv, založit jakékoliv pochybnosti o jejich nepodjatosti v dané věci. Z ustanovení věta třetí totiž vyplývá, že okolnosti spočívající v rozhodování jmenovaného soudce v jiných věcech nemohou být důvodem pro jejich vyloučení.

[11] Nejvyšší správní soud dále zkoumal poměr jmenovaných soudců k projednávané věci. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[12] V projednávané věci však žádný z těchto důvodů ze spisového materiálu nebyl zjištěn. Nelze dovodit, že by soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková stěžovatele jakýmkoliv způsobem znevýhodňovali či poškozovali. Ani jmenovaní soudci si nejsou vědomi přímého poměru k věci nebo k účastníkovi, jak vyplývá z jejich vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaní soudci fakticky uvádí, že k projednávané věci ani k účastníkům žádný osobní vztah nemají a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je z projednávání a rozhodnutí věci vylučovaly.

[13] Vzhledem k tomu, že stěžovatelem uvedené skutečnost nemohou být ve smyslu ustanovení důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti stěžovatel netvrdí, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudci 2. senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. Karel Šimka a Mgr. Eva Šonková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. září 2019

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu