Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
53 Ad 13/2018 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
53 Ad 13/2018 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D. ve věci
žalobkyně: H.V.
trvale bytem X,
zastoupená advokátem JUDr. Ing. Miroslavem Noskem,
se sídlem Havlíčkova 690, Tábor,
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení,
se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2018, čj. X,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 2. 2018, čj. X, podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z II. na III. stupeň.
2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.
II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované
3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 18. 7. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
4. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, přičemž rozhodující příčinou tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X. odd. B. položce 3c přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věci č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), tedy astma pod nedostatečnou kontrolou.
5. Žalobkyně trpí výrazně obstrukční ventilační poruchou středně těžkého stupně s redukovanou hodnotu FVC. Tímto onemocněním trpí žalobkyně již od dětství a není v jejích možnostech se na tento zdravotní stav adaptovat. Jako plně invalidní byla žalobkyně posuzována od roku 1995 do roku 2002. zdravotní stav žalobkyně je stabilizovaný v tom smyslu, že periodicky dochází k jeho zhoršení. Žalobkyně není schopna soustavného pracovního zařazení, nezvládá pracovní zátěž, vadí i ji kontakt s větším množstvím lidí, neboť se zvyšuje riziko infekce, kolísá ji teplota, trpí alergiemi a kožními vyrážkami. Negativně reaguje i na léky, léky ji vyvolávají bolesti v žaludku, zvracení, střevní problémy, má alergii na antibiotika. Žalobkyně tak není schopna vykonávat z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu svoji dělnickou profesi, zároveň ji onemocnění limituje i v běžném životě, zejm. v oblasti sociálních vztahů, neboť má stálou obavu z infekce či zhoršení stavu. Zdravotní postižení uvedené v kapitole X. odd. B. položce 3c vyhlášky o posuzování invalidity znamená pokles pracovní schopnosti o 50 – 60 %. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením poklesu její pracovní schopnosti na spodní hranici tohoto rozpětí, ale domnívá se, že její pracovní schopnost vinou tohoto onemocnění poklesla o 60 %.
6. Kromě hlavního zdravotního postižení žalobkyně trpí bolestmi páteře na podkladě degenerativních změn a neurotickými poruchami vč. poruch vědomí. Žalobkyně dochází do psychiatrické ambulance, špatně spí, má deprese, sníženou funkci štítné žlázy, trpí bolestmi zad, cítí se stále unavená. Na základě těchto zdravotních postižení se žalobkyně domnívá, že splňuje podmínky § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, a měla by jí být zvýšena horní hranice o 10 %, tj. ve výsledku by žalobkyně dosahovala poklesu pracovní schopnosti o 70 %, což je dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění invalidní důchod III. stupně.
7. K výše uvedeným zdravotním postižením žalobkyně vybrané lékařské zprávy – lékařská zpráva D., Nemocnice Pelhřimov, oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí, ze dne 12. 1. 2017, 10. 4. 2017, 22. 3. 2018 a 28. 6. 2018; lékařská zpráva L.M., Nemocnice Tábor, oddělení alergologie, ze dne 21. 6. 2017; lékařská zpráva J.B., Kožní ordinace Tábor s.r.o., ze dne 25. 4. 2018; a lékařská zpráva MUDr. J.T., Ambulance ADIKTA s.r.o., Jihlava, ze dne 13. 3. 2018. V ostatním žalobkyně odkázala na zprávy obsažené ve správním spisu.
8. Na základě těchto skutečností, žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalované, jakož i její rozhodnutí vydané v prvním stupni zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě stručně shrnula dosavadní průběh řízení a na případ aplikovanou právní úpravu. Dále žalovaná uvedla, že rozhodnutí o námitkách shledává jako obsáhlé a dostatečně odůvodněné, ve kterém byly vyhodnoceny všechny doložené odborné lékařské zprávy, včetně těch, které byly doloženy k námitkám. Jelikož však žalobkyně i nadále nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu a zpochybňuje správnost stanovení míry procentuálního poklesu, navrhuje žalovaná vyhotovení nového posudku u příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Rozhodnutí věci poté ponechala na úvaze krajského soudu s ohledem na výsledek nového posudku vydaného posudkovou komisí.
III. Podstatný obsah spisu
10. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně od dvou let trpí na opakované exacerbace chronické bronchitidy s postupným rozvojem bronchiektázií a astmatu. Od šesti let brala kortikoidy, do šestnácti let časté frekvence astmatických záchvatů, které vyžadovaly akutní hospitalizaci na odd. JIP a ARO v Pelhřimově, nebyla schopná školní docházky. Po nasazení moderních léků se stav žalobkyně stabilizoval, těžké astmatické stavy ustoupily, místo toho časté akutní exacerbace chronické bronchitidy s lehčím průběhem. Zhoršení dušnosti je většinou vyprovokováno sekundární infekcí. Na základě zjištění těchto zdravotních problémů byl žalobkyni ode dne 12. 2. 1995 přiznán plný invalidní důchod.
11. Rozhodnutím ze dne 10. 5. 2002 byl žalobkyni dle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v tehdy účinném znění, plný invalidní důchod odejmut a nahrazen částečným invalidním důchodem, jelikož dle posudkového zhodnocení lékaře OSSZ Pelhřimov, ze dne 29. 3. 2002, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně odpovídal postižení uvedenému v kapitole VIII oddílu B položce 3 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění účinném v době posuzování, tj. 35%.
12. Rozhodnutím ze dne 26. 4. 2017, čj. 775 212 2862, žalovaná přiznala žalobkyni dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a čl. II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb. ode dne 14. 2. 2017 invalidní důchod druhého stupně, jelikož dle posudku OSSZ Tábor ze dne 20. 3. 2017 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 50%.
13. Pro účely posouzení žádosti o změnu výše invalidního důchodu ze dne 13. 12. 2017 byl zpracován posudek o invaliditě ze dne 5. 2. 2018, z něhož vyplývá, že žalobkyně nadále trpí astma bronchiale, přičemž poslední spirometrie z října 2017 prokazuje zlepšení oproti poslednímu posouzení (FVC 73 %, FEV I 52 %, MEF 50 28 % PEF 53 % - obstrukční ventilační porucha středně těžká s lehkou redukcí FVC). I nadále se jedná o astma pod nedostatečnou kontrolou, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti se nemění a nadále zůstává na 50 %. Rozhodnutím ze dne 28. 2. 2018, čj. R-28.2.2018 – 423/775 212 2862, proto žalovaná rozhodla, že žádost žalobkyně o zvýšení výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu se zamítá a žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
14. Proti tomuto rozhodnutí podala dne 12. 3. 2018 námitky, ve kterých uvedla, že její stav je komplikovaný, žalobkyně často užívá antibiotika, celou řadu léků na alergii, má potíže s dýcháním, sníženou funkci štítné žlázy, únavu, deprese, špatný spánek, navštěvuje psychiatra, fyzická činnost ji unavuje, je zadýchaná a musí užívat Ventolin. K tomu žalobkyně přiložila lékařské zprávy. Lékař z oddělení lékařské posudkové služby OSSZ v posudku o invaliditě ze dne 13. 4. 2018, vydaného v rámci námitkového řízení prostudoval podkladovou dokumentaci a došel k následujícímu závěru. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je astma bronchiale, přičemž ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené výše pracovní potenciál výrazně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně se projevují jen v malé míře. Z psychiatrických zpráv je patrno, že posuzovaná sama vysadila léky, pouze občas užije Neurol, doporučena intervence psychologa. Celkově po podrobném přezkoumání dokumentace s ohledem na průběh onemocnění i terapie v čase, posudkový lékař nenalezl důvod změny v posouzení zdravotního stavu žalobkyně.
15. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolů o jednání této komise (protokol o jednání ze dne 2. 4. 2019, jakož i posudek z téhož dne jsou založeny na č. l. 26-34). Z těchto podkladů je patrno, že žalobkyně se zúčastnila jednání komise dne 2. 4. 2019 a podrobila se dále vyšetření plicního lékaře a psychiatra; odborné lékařské závěry z nich vzešlé jsou v posudku popsány. Posudková komise uzavřela, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou je astma bronchiale pod nedostatečnou kontrolou s malou ochotou spolupracovat v léčbě, kdy prakticky neužívá základní stabilizující medikaci, se středně těžkou smíšenou ventilační poruchou – FVC kolem 70 %, FEV1 kolem 50-55 %, bez doložených častých exacerbací (doložené v 2/2017, 9/2017 a 2/2018), přičemž není potřeba opakovaných hospitalizací (poslední v roce 2017). Jde tedy o astma nedostatečně kontrolované dle položky uvedené v kapitole X oddílu B. bodu 3c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), s poklesem pracovní schopnosti o 50-60 %. Žalobkyně je schopna lehkých pracovních aktivit ve vhodném prostředí (není alergická na chemikálie nebo technické látky, alergie je na látky přírodní povahy). Námitky uvedené v žalobě odpovídají tíži a charakteru základního onemocnění, které je svoji povahou proměnlivé, s periodickými obdobími zhoršení stavu. Dále žalobkyně cituje v námitkách své další nemoci, pro které se léčí, alergeny na které je citlivá, neurotickou poruchu a nedokumentovanými častými poruchami vědomí, potřebu léčby na psychiatrické ambulanci (psychické postižení je lehkého stupně, a prakticky bez medikace – při jednání žalobkyně uvedla, že někdy užije polovinu nejslabší tablety Neurolu), zmiňované bolesti zad jsou na podkladě nezávažné dysfunkce páteře s negativním neurologickým nálezem při vyšetření při jednání. Středně těžká ventilační porucha v instrumentální vyšetřeních jde velkou měrou na vrub neadekvátní léčbě. Posudková komise uvádí, že vzhledem k tíži postižení (exacerbace nejsou frekventní, v posledních letech pouze jedenkrát hospitalizována - v roce 2017, medikace minimální), k tomu nedostatečně léčené ze strany posuzované a s ohledem na absenci významnější komorbidity (ostatní postižená nedosahují ani 1. stupně invalidity), není důvodný požadovaný pokles pracovní schopnosti o 60 % dle vyhlášky o posuzování invalidity. Stejně tak nelze použít ani požadované navýšení. Závěr posudkové komise tedy zní, že pracovní schopnost žalobkyně v době rozhodování žalované poklesla nejméně o 50 %, nedosáhla však více než 69 %, což odpovídá druhému stupni invalidity.
16. V doplněném posudku ze dne 2. 7. 2019 posudková komise uvedla, že alergie na antibiotika, ani kožní zánět popsané v lékařských zprávách M. z Nemocnice Tábor, oddělení alergologie ze dne 21. 6. 2017 a B. z kožní ordinace Tábor, s. r. o., ze dne 25. 4. 2018 žalobčin pracovní potenciál nikterak neovlivňují. Posudková komise tak nadále setrvala na svém původním hodnocení.
IV. Průběh jednání
17. Krajský soud při jednání konaném dne 20. 5. 2019 usnesením zamítl důkazní návrhy rozhodnutím žalované ze dne 22. 5. 2018, posudkem o invaliditě ze dne 14. 3. 2018, lékařskými zprávami D. z Nemocnice Pelhřimov ze dne 12. 1. 2017, 12. 4. 2017, 22. 3. 2018 a 28. 6. 2018, jakož i lékařskou zprávou T. ze dne 30. 3. 2018 z důvodu nadbytečnosti, resp. irelevance, neboť tyto důkazní prostředky jsou částečně obsaženy ve správním spise a částečně byly pořízeny až po datu vydání napadeného rozhodnutí.
18. Krajský soud naopak provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise ze dne 2. 4. 2019 a posudkem z téhož dne, z nichž učinil skutková zjištění popsaná shora v odstavci 15. Krajský soud dále provedl důkaz čtením lékařské zprávy M. z Nemocnice Tábor, oddělení alergologie ze dne 21. 6. 2017 a čtením zprávy B. z kožní ordinace Tábor, s. r. o., ze dne 25. 4. 2018. Jelikož však krajský soud nemohl sám zhodnotit možný vliv těchto lékařských zpráv na snížení pracovní schopnosti žalobkyně, odročil jednání na neurčito za účelem vyžádání doplnění posudku posudkové komise.
19. Při jednání dne 12. 8. 2019 krajský soud dále provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise ze dne 2. 7. 2019 a posudkem z téhož dne, z nichž učinil skutková zjištění popsaná shora v odstavci 16.
20. Účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.
V. Právní hodnocení krajského soudu
21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).
22. Žaloba není důvodná.
23. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“
24. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o žádosti o změnu výše invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.
25. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů – lékaře z plicního oddělení a psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je astma bronchiale pod nedostatečnou kontrolou. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole X oddíl B položku 3c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity stanovující pro tyto případy rozsah ztráty pracovní schopnosti 50 – 60 %, přičemž s ohledem na to, že žalobkyně nemá jiné posudkově významné komorbidity, a žalobčino zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, stanovuje posudková komise pokles pracovní schopnosti žalobkyně na dolní hranici výměry, tj. o 50 %. Posudková komise zohlednila i skutečnost, že žalobkyně je schopna lehkých pracovních aktivit ve vhodném prostředí, jelikož netrpí alergií na chemické nebo technické látky, pouze na látky přírodní povahy. Dále posudková komise přihlédla k dalším žalobčiným zdravotním obtížím, které však odpovídají tíži a charakteru základního onemocnění. Psychické postižení žalobkyně je pouze lehkého stupně, téměř bez medikace. Jelikož žalobkyně nedosahuje ani na horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, nebyl důvod pro využití korekčních faktorů a navýšení procentního vyjádření poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.
26. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případně korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 50 % pokles její pracovní schopnosti. Podstatná je též skutečnost, že posudek je podstatných rysech (zejména ve výsledném hodnocení snížení pracovní schopnosti žalobkyně a tomu odpovídajícím stupni invalidity) konzistentní s posudky o invaliditě pořízenými v rámci správního řízení.
27. Na uvedeném posouzení přitom nic nezměnil ani doplněný posudek ze dne 2. 7. 2019, neboť v něm posudková komise setrvala na svém původním hodnocení.
28. Dle shora citovaného § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně jedná o invaliditu II. stupně; správní orgány proto nepochybily, pokud právě z tohoto stupně vycházely při stanovení výše jejího invalidního důchodu.
VI. Závěr a náklady řízení
29. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladů řízení věci neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním den lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Českých Budějovicích 12. srpna 2019
JUDr. Michal Hájek, Ph.D., v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.