Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
53 A 14/2018 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
53 A 14/2018 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou ve věci
žalobce: J. P.
bytem
proti
žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina
sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2018, č. j. KUJI 78511/2018
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 12. 11. 2018 a postoupenou usnesením ze dne 15. 11. 2018, čj. 41 A 59/2018 nadepsanému soudu (dále též „krajský soud“) se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 6. 8. 2018, č. j. OVV/890/2018-15D-134/18 (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí.
2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Namítá v prvé řadě vady výroku rozhodnutí z důvodu nedostatečné specifikace přestupku, neboť ve výroku rozhodnutí by mělo být uvedeno příslušné ustanovení zákona o silničním provozu o rychlosti jízdy a dále ustanovení téhož zákona upravující limity místní úpravy silničního provozu. Výrok rozhodnutí nesplňuje zákonné požadavky, je tedy zatížen vadou způsobující jeho nepřezkoumatelnost.
3. Žalobce dále namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, nevyžádání navrhovaných důkazů od policie, nedoplnění navrhovaných důkazů do spisu a nedostatečné odůvodnění závěrů správního orgánu v rozhodnutí. Žalobce trvá na tom, že se uvedeného přestupku nedopustil. Nebylo provedeno řádné dokazování, resp. nebyly reflektovány jeho důkazní návrhy mající zásadní vliv na posouzení věci. Žalobce je toho názoru, že rychlostní omezení v místě měření nebylo řádně dáno na vědomí účastníkům silničního provozu. Značky na měřeném úseku musely být zakryté nebo tam nebyly vůbec. Ve správním spise chybí kompletní fotodokumentace dopravního značení, přitom je možné, že rychlost nebyla na daném úseku snižována postupně po 20 km/hod., jak zákon ukládá, aby na tuto změnu mohli řidiči reagovat. Je tedy pochybnost o tom, zda bylo postupováno v souladu s technickými podmínkami č. 65 stanovujících umisťování dopravních značek. Dále dle žalobce není jisté, zda výslednému omezení rychlosti na 40 km/hod. vůbec předcházelo postupné snižování rychlosti. Pak by totiž nebyla splněna podmínka včasného uvědomění řidičů. Pokud byla v místě měření pouze značka omezující rychlost na 40 km/hod., žalobce ji mohl přehlédnout, pročež mohl uvést, že byla zakrytá. Správní orgán se tedy měl pečlivěji zabývat tím, zda se vůbec na místě nacházelo dopravní značení stanovené příslušným správním orgánem. Rovněž není jisté, kdy byla pořízena ve spise založená fotografie zachycující dopravní značení. Žalobce je toho názoru, že mohla být pořízena v jakémkoli časovém odstupu ode dne kontroly žalobce. Tato skutečnost mohla být ověřena nahlédnutím do databáze metadat, k tomuto žalobcovu návrhu však správní orgán nic nepodnikl. Žalobce je toho názoru, že na místě chybělo kompletní dopravní značení postupně snižující rychlost jízdy z 90 km/hod na 40 km/hod. V takovém případě mohl žalobce uvedenou značku přehlédnout a nabýt dojmu, že jede povolenou rychlostí. Nedbale provedená úprava provozu nemůže zakládat odpovědnost žalobce za případné přestupkové jednání. Správní orgán při prokazování skutkového stavu pouze setrval na podkladech policie, které dále nijak nehodnotil. Zůstaly zde tedy vážné pochybnosti, které neodstranil ani žalovaný.
4. Dále má žalobce za to, že dopravně inženýrské opatření mělo být správním orgánem v rámci dokazování detailně hodnoceno a po obsahové stránce žalobci přiblíženo, což neučinil ani žalovaný, ač se jedná o jeden ze stěžejních důkazů. Pouhé odkazování na jeho existenci je nedostačující, neboť správní orgán by měl postupovat ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud se verze žalobce rozchází s tvrzením policistů, nebylo vysvětleno, proč právě žalobcovo tvrzení nebylo správním orgánem přijato.
5. Žalobce dále namítá, že jeho vina byla postavena na nezákonném důkazu, tj. snímku z měřiče rychlosti. Žalobce od počátku řízení tvrdil, že výsledná naměřená rychlost byla ovlivněna jeho nesprávným použitím. Správní orgán vycházel toliko ze skutečnosti, že měření bylo provedeno certifikovaným měřičem poté, co policisté rovněž provedli před samým měřením kontrolní měření. Návod k obsluze, na který je odkazováno, však není součástí správního spisu a nebyl v řízení proveden jako důkaz. Z výpovědi policistů přitom není zřejmé, jak bylo provedeno ustavení měřiče rychlosti, které je nutno provést. Samotné provedení kontrolního měření nepostačuje. Žalobce tuto námitku uvedl již ve správním řízení, policejní orgán však odmítl poskytnout správnímu orgánu originál snímku se zobrazením radarového svazku, tj. doplněný o data funkce „archiv“. Jelikož si správní orgán tento podklad nevyžádal, nemohl učinit správný závěr o vině žalobce. Byly zde pochybnosti o správnosti měření, a to o správnosti úhlu měření, návod k obsluze rychloměru měl být tudíž součástí správního spisu. Rozhodnutí správního orgánu je z uvedených důvodů nepřezkoumatelné. Nebyly odstraněny rozpory ohledně zjištěného skutkového stavu ve smyslu návrhu žalobce na doplnění dokazování a jím uplatněných námitek. Zůstávají tedy pochyby o tom, zda rychlost v místě měření byla snížena předepsaným způsobem i o tom, zda bylo měření provedeno předepsaným způsobem.
6. Žalobce je toho názoru, že z napadeného rozhodnutí lze vycítit zjevný zájem žalovaného na potvrzení prvostupňového rozhodnutí. Jeho argumentace je stejně obecná jako argumentace prvostupňového správního orgánu a jeho závěry nenacházejí oporu ve spisovém materiálu. Správní orgány byly přitom zcela nepřístupné návrhům žalobce na doplnění dokazování. Napadené rozhodnutí, založené na nedostatečném dokazování, je tudíž nezákonné. Žalobce ve výčtu namítá, že nebylo provedeno řádné dokazování, žalobcem navržené důkazy byly ignorovány, obecné závěry žalovaného převzaté od prvostupňového správního orgánu jsou obecné a nelze je přezkoumat ve vztahu k podkladům ve spisovém materiálu.
7. Žalobce vzhledem k různorodé judikatuře Nejvyššího správního soudu v otázce nutnosti učinit návod k obsluze rychloměru součástí správního spisu navrhuje, aby byl učiněn podnět rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu za účelem sjednocení judikatury. Žalobce se domnívá, že návod k obsluze rychloměru by měl být součástí správního spisu, přičemž následné sporné otázky by měly být odstraněny správním orgánem či výpověďmi policistů.
8. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, kde se pouze stručně vyjádřil k namítanému nezákonnému důkazu. Uvedl, že ve správním spise je založen snímek z měřiče rychlosti, na němž je zachyceno vozidlo řízené žalobcem s detailem registrační značky a údaji o rychlosti vozidla a době spáchání přestupku. Dle tohoto snímku lze zjistit, že měření rychlosti bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze, neboť v opačném případě by se na snímku objevilo chybové hlášení.
9. Ze správního spisu vyplynuly následující pro věc rozhodné skutečnosti.
10. Z oznámení přestupku ze dne 3. 3. 2018 vyplývá, že žalobce tohoto dne v 17:43 hodin při řízení osobního automobilu X, registrační značky X na silnici I/19 mimo obec překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem o více jak 50 km/h. Součástí spisového materiálu je oznámení přestupku sepsané se žalobcem na místě ze dne 3. 3. 2018, úřední záznam policie z téhož dne, tiskový výstup z měřicího zařízení se snímkem č. 10118 měřeného vozidla a ověřovací list silničního rychloměru RAMER 10C č. 019/18 ze dne 14. 1. 2018 deklarující platnost ověření měřicího zařízení do 13. 1. 2019. Ve spise je rovněž založena fotodokumentace měřeného úseku komunikace zachycující umístění dopravního značení. Do oznámení přestupku sepsaného se žalobcem na místě tento uvedl, že v době, kdy projížděl dopravním omezením, byla dopravní značka překryta, a tudíž si nebyl dopravního omezení vědom. Tiskový výstup z měřicího zařízení i fotodokumentace jsou opatřeny ověřovací doložkou s datem vyhotovení dne 3. 3. 2018.
11. Dne 13. 3. 2018 bylo se žalobcem zahájeno řízení o přestupku a současně byl spolu se zasahujícími policisty předvolán na den 4. 4. 2018 k ústnímu jednání. Do správního spisu byl doplněn výpis z evidenční karty žalobce a doklad o stanovení dočasné úpravy provozu na silnici I/19 s grafickou dokumentací znázorňující osazení dopravního značení omezujícího rychlost jízdy. Na základě omluvy žalobce bylo nařízené jednání odročeno na den 2. 5. 2018. Následně v rámci ústního projednání přestupku byli vyslechnuti zasahující policisté, žalobci bylo umožněno klást jim otázky. Policisté do výpovědi uvedli, že v daný den a hodinu prováděli měření z neoznačeného vozidla, stáli cca na 142. km komunikace. V daném úseku, kde byl změřen žalobce, policisté zkontrolovali před započetím měření umístění dopravního značení omezujícího rychlost. Bylo změřeno vozidlo jedoucí v protisměru rychlostí 100 km/h v místě, kde byla rychlost omezena na 40km/h. Policisté se vozidlem okamžitě otočili, dojeli jej a zastavili na odbočce u čerpací stanice. V řidiči byl ztotožněn žalobce, který uvedl, že si je vědom snížení rychlosti a dopravního omezení. Žalobci bylo sděleno, že překročil nejvyšší povolenou rychlost o více než 50km/h a přestupek bude postoupen do správního řízení. Do oznámení přestupku se řidič vyjádřil, jak je uvedeno výše, tj. že dopravní značení bylo zakryto. K dotazu policisty nebyl žalobce schopen odpovědět, na jakém místě a jak je zakryté. Po ukončení kontroly žalobce policisté bezprostředně provedli kontrolu uvedeného značení, shledali, že je v obou směrech naprosto v pořádku, což zdokumentovali fotograficky. Žalobce odmítl tuto kontrolu provést spolu s policisty. Žalobce se rovněž seznámil s podklady rozhodnutí a vyjádřil se k nim. Požádal také, aby do spisu byl doplněn originál fotografie, ze které bude lépe patrné místo a úhel měření a pomůcka na vyhodnocení snímku či metodický postup k měřiči.
12. Policie ČR k dotazu sdělila, že veškerý důkazní materiál byl správnímu orgánu již zaslán, přičemž fotografie měřeného vozidla je originál a byla zaslána v elektronické podobě cestou datové zprávy. Dále bylo odkázáno na úřední záznam obsahující podrobnosti o manipulaci policistů s rychloměrem, kde je uvedeno, že policisté postupovali v souladu s návodem k obsluze. Ve věci metodického postupu k měřicímu zařízení byl správní orgán odkázán na jeho výrobce.
13. Po dohodě byl stanoven další termín ústního jednání na den 11. 6. 2018, kterého se účastnil žalobce. Ten do protokolu uvedl, že součástí spisu by měla být fotografie prokazující, že poloha měřeného vozidla odpovídá instrukcím v manuálu pro jeho užití, neboť měřicí vozidlo mohlo být postaveno pod ostřejším úhlem.
14. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 8. 2018. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož se dopustil z nedbalosti, když se v rozporu s § 4 písm. c) tohoto zákona při účasti na provozu na pozemních komunikacích neřídil dopravními značkami a překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 50km/h a více. Žalobci byl uložen správní trest, a to pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na území ČR po dobu 6 měsíců. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal včasné odvolání pojednané napadeným rozhodnutím. Tím žalovaný dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný neshledal v prvostupňovém rozhodnutí rozpor s právními předpisy, nesprávnosti ani žádná procesní pochybení při vedení řízení, když uvedl, že se zcela ztotožňuje s rozsahem provedeného dokazování a se závěry jeho vyhodnocení. Žalovaný rovněž uvedl, že nebylo nutno vyhovět požadavku žalobce na doplnění dokazování ohledně vyžádání návodu k obsluze rychloměru, neboť žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že rychloměr byl použit chybně. Ze snímku měřeného vozidla je zjevné, že měření bylo provedeno správně, stejně tak i nastavení rychloměru, což bylo potvrzeno výpověďmi zasahujících policistů.
15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.
16. Žaloba není důvodná.
17. Soud nepřijal námitku nezákonnosti napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečné specifikace přestupku ve výroku rozhodnutí. Výrok rozhodnutí je dostatečně určitý a splňuje všechny zákonné předpoklady. K nárokům na výrokovou část správního rozhodnutí se vyjádřil Nejvyšší správní soud, když ústy rozšířeného senátu konstatoval, že: „Správní orgán rozhodující o správním deliktu musí ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) uvést všechna ustanovení, byť obsažená v různých právních předpisech, která tvoří v souhrnu právní normu odpovídající skutkové podstatě správního deliktu. Pokud správní orgán ve výrokové části rozhodnutí (§ 68 odst. 2 správního řádu) neuvede všechna ustanovení, která zakládají porušenou právní normu, bude třeba v každém jednotlivém případě posoudit závažnost takovéhoto pochybení. Při úvahách, zda je neuvedení určitého ustanovení ve výrokové části odstranitelné interpretací rozhodnutí, bude významné zejména to, zda jasné vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel vlastně porušil. Důležité bude též to, jaká ustanovení ve výrokové části správní orgán uvedl, a jaká neuvedl. Ke zrušení rozhodnutí bude třeba přistoupit i tehdy, nebude-li chybějící ustanovení zmíněno ani v odůvodnění rozhodnutí“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016-46). Již dříve byly rozšířeným senátem artikulovány požadavky na vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí v tom smyslu, že řádně „…formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod.“ Rozšířený senát ve shora označeném usnesení doplnil, že je „nepochybné, že obdobnou logiku je třeba vztáhnout též na požadavky na právní kvalifikaci protiprávního jednání, tzv. právní větu. Pachatel deliktu musí nejen vědět, za jaké jednání (ve smyslu popisu relevantního skutku) je trestán, ale též to, jak toto jednání správní orgán právně kvalifikuje. Někdy může nesouhlas pachatele spočívat nikoliv v tom, že se nedopustil jednání popsaného ve skutkové větě výroku, ale v tom, jak toto jednání správní orgán právně kvalifikoval. Ostatně i § 93 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich … do budoucna jasně stanoví, že ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se mj. uvede též popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání a právní kvalifikace skutku. V tomto smyslu tedy nový zákon důsledně provádí ústavní požadavky, ke kterým dospěla již předchozí rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu“.
18. Rozhodnutí o přestupku tedy představuje speciální správní rozhodnutí, pro něž jsou stanoveny zvláštní náležitosti jeho výrokové části. Ve zbytku (tedy zejména pokud jde o jeho obsah, formu, náležitosti, oznamování, vlastnosti či doložku právní moci nebo vykonatelnosti) se na rozhodnutí o přestupku (a obdobně na další rozhodnutí vydávaná v rámci přestupkového řízení) plně uplatní obecná právní úprava, jak je obsažena především v ustanoveních § 67 a násl. správního řádu, případně též § 148 a násl. správního řádu.
19. Z výroku napadeného, resp. prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že zákonným požadavkům vyhovuje. Je zde v prvé řadě přesně a dostatečně určitě popsán skutek co do místa, času a způsobu spáchání. Dále je konstatována vina žalobce, a to pro spáchání přesně vymezeného přestupku (§ 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích). Protiprávní přesně popsané chování žalobce bylo vyhodnoceno jako nedbalostní s tím, že při označeném nedbalostním jednání žalobce porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť se neřídil dopravními značkami a překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 50 km/hod. Přestupkové jednání žalobce je tedy zachyceno nejen po stránce skutkové tak, že nemůže být zaměněno s jiným, ale je rovněž s dostatečnou určitostí právně kvalifikováno. Žalobce přesto poukazuje na nutnost uvést do výrokové části rozhodnutí odkazy na další ustanovení, konkrétně pak postrádá odkaz na ustanovení o rychlosti jízdy (§18 zákona o provozu na pozemních komunikacích) a ustanovení odkazující na dočasnou úpravu rychlostního limitu v daném místě. K tomu soud uvádí, že takováto konkretizace by byla nadbytečná. Ve výroku je jasně uvedeno, že žalobce porušil § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích, které stanovuje povinnost řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. Toto ustanovení žalobce porušil, když ignoroval dopravní značku B20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ upravující v místě měření rychlost na 40 km/hod. Byl proto uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Toto ustanovení jasně deklaruje, že přestupku se fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla dopustí tím, že překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/h a více nebo mimo obec o 50 km/h a více. Ve výroku je dále uvedeno, že žalobce se neřídil dopravními značkami, překročil nejvyšší dovolenou rychlost o 50 km/h a více, což potvrzuje výstup z rychloměru, který žalobci naměřil rychlost 100 km/h, po odečtu odchylky pak 97 km/hod. Ustanovením upravujícím náležitosti výroku tedy bylo učiněno zadost, včetně těch odkazujících na rychlost jízdy, která je žalobci vytýkána. Požadavek na uvádění dalších ustanovení, např. § 18 upravujícího rychlost jízdy obecně, by byl neadekvátní. Stejně tak i požadavek uvádět ustanovení zákona upravující proces snižování rychlostních limitů v rámci místní či přechodné úpravy. Není rozhodné, z jakého důvodu byla rychlost snížena, ale to, že žalobce toto omezení, resp. danou dopravní značku nerespektoval, čímž se dopustil přestupku, který je mu vytýkán. Zákon o provozu na pozemních komunikacích upravuje určitou oblast právních vztahů, pročež je logicky, stejně jako další právní předpisy, vnitřně soudržný. Jednotlivá ustanovení jsou provázaná a vzájemně spolu souvisí. Pokud jedno ustanovení upravuje přestupkové jednání spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti, jiné ustanovení upravuje rychlost. Žalobce však porušil povinnost ukládající mu respektovat dopravní značení, což ve výroku rozhodnutí zahrnuto je. Výrok rozhodnutí obsahuje všechna ustanovení právní normy odpovídající skutkové podstatě projednaného přestupku, stejně tak vymezení skutku dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu žalobce porušil. Nelze se tedy ztotožnit se závěrem žalobce o jeho nepřezkoumatelnosti.
20. Soud nepřijal námitku o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Správním orgánem byl shromážděn dostatečný počet důkazů (viz výčet shora) svědčících o tom, že přestupek se stal tak, jak byl zdokumentován a že jej spáchal žalobce. Prvostupňový správní orgán, resp. žalovaný rovněž vypořádal námitku žalobce ohledně nepořízení navrhovaného důkazu, tj. metodického postupu k použitému rychloměru. Prvostupňový správní orgán vyžádal od policie veškeré důkazy, jimiž disponovala, důkazní návrh v podobě metodického postupu nepovažoval za nutné od výrobce rychloměru vyžádat, což odůvodnil. Shledal, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by rychloměr měřil chybně, s čímž se soud ztotožňuje. Ve správním spise je mimo jiné založen platný ověřovací list silničního radarového rychloměru a záznam přestupku s fotodokumentací, na níž je zachyceno vozidlo žalobce. K měření byl použit přístroj kalibrovaný, potenciální nepřesnost měření je navíc zohledněna v odchylce +/- 3 km/h, která naměřenou rychlost ve prospěch řidiče redukuje. Po dobu trvání ověření přesnosti měření rychloměru je tedy chybnost měření objektivně vyloučena. V případě nesprávného nastavení přístroje by přístroj rychlost nezměřil, potažmo by se objevilo chybové hlášení, což se nestalo. Na snímku sice není zjevný záměrný kříž, nicméně s ohledem na to, že vozidlo se nachází přesně uprostřed snímku, lze se spolehnout, že záměrný kříž měřicího zařízení byl při měření rychlosti umístěn na toto přijíždějící vozidlo. O správnosti měření tedy není pochyb a žalobce je do tohoto obecným a ničím nepodloženým konstatováním o nesprávném úhlu měření nevnesl. Záznam o přestupku obsahuje výstup z provedeného měření, zejména informace o rychlosti měřeného i měřicího vozidla, datum, čas a místo měření. Nelze než uzavřít, že ze snímku měřeného vozidla ani záznamu z rychloměru není zjevné, že by při měření došlo k jakékoli chybě, nebylo tedy nutné vyhovět důkaznímu návrhu žalobce, neboť nevyvstaly důvodné pochybnosti o správnosti měření. Tvrzení žalobce relevantním způsobem nerozporují závěry správních orgánů. Žalobce musí rozhodné skutečnosti nejen tvrdit, ale i doložit, což však v souzeném případě neučinil.
21. Soud nepřijal ani námitku do vadného či absentujícího dopravního značení. V prvé řadě je třeba konstatovat, že nic nenasvědčuje tomu, že by rychlostní omezení v místě měření nebylo řádně dáno na vědomí účastníkům silničního provozu. Ze zjištění správních orgánů není pochyb o tom, že se předmětné dopravní značení nacházelo na místě spáchání přestupku, resp. že bylo zcela viditelné a dobře čitelné. Z výpovědí policistů při ústním projednání přestupku ze dne 2. 5. 2018 se podává, že ještě před započetím měření provedli kontrolu dopravního značení omezujícího rychlost, aniž by shledali jakoukoli závadu. Poté, co byl žalobce policisty zastaven a legitimován, vyjádřil se v tom smyslu, že dopravní značení bylo zakryto. K dotazu policisty nebyl žalobce schopen odpovědět, na jakém místě a jak je zakryté. Bezprostředně po ukončení kontroly žalobce policisté provedli kontrolu uvedeného značení, aby shledali, že je v obou směrech naprosto v pořádku, což zdokumentovali fotograficky. Předmětná fotografie je součástí spisového materiálu a je na ní zachycena dopravní značka B20a „Nejvyšší dovolená rychlost“ upravující v místě měření rychlost na 40 km/hod. Tato fotografie je vybavena ověřovací doložkou ze dne 3. 3. 2018, tj. ze dne spáchání přestupku, což svědčí o tom, že právě tohoto dne byla fotografie pořízena. Žalobce odmítl provést kontrolu dopravního značení spolu s policisty, ač k tomu byl vyzván. Přitom se jednalo o nejjednodušší způsob, jakým mohl prokázat, že dopravní značení omezující rychlost není na označeném místě nebo je zakryto, jak uvedl do vyjádření k přestupku. Dalo by se přitom očekávat, že právě řidič přesvědčený o správnosti svého tvrzení by byl více než ochoten takovou kontrolu spolu s policisty provést. Skutečnost, že policisté vyfotili pouze jednu dopravní značku, tj. omezení rychlosti na 40 km/hod, je logická, neboť právě nerespektování tohoto dopravního značení bylo žalobci vytýkáno a právě o něm žalobce tvrdil, že muselo být zakryto. K tomu je třeba připomenout, že policisté neměli na výsledku kontroly při plnění služebních povinností zjevně žádný osobní zájem, žalobce kontrolovali náhodně kvůli překročení nejvyšší povolené rychlosti, nebyl zde tedy důvod, aby vůči němu postupovali nestandardně. Jejich výpovědi při ústním projednání přestupku jsou ucelené, neodporují si a korespondují s obsahem spisového materiálu.
22. Co se týče absence namítaného postupného snížení rychlosti, listinný doklad „Stanovení dočasné úpravy provozu na silnici I/19“ s grafickou dokumentací znázorňující osazení dopravního značení omezujícího rychlost jízdy je součástí správního spisu, žalobce s ním byl seznámen a nikterak jej nezpochybnil, resp. učinil tak až v odvolání, což žalovaný vypořádal. Tento podklad obsahuje nákres rozmístění dopravního značení v předmětném úseku komunikace a dokládá, že rychlost byla na tomto úseku snižována postupně, nejprve na 80 km/h, poté na 60 km/h a nakonec na 40 km/h; právě v tomto úseku bylo žalobci naměřeno překročení rychlosti. Rychlostní omezení bylo zcela evidentně provedeno, a to na základě relevantního podkladu a v souladu se zákonnou úpravou. Tomu odpovídá rovněž výpověď policistů o tom, že před započetím měření i bezprostředně po projednání přestupku provedli kontrolu dopravního značení. Pokud by na komunikaci nebyly umístěny dopravní značky postupně snižující rychlost až na výsledných 40 km/h, jistě by to zaznamenali. Na rozdíl od žalobce soud proto nemá důvod se domnívat, že by zde existovala jakákoli pochybnost o způsobu umístění dopravních značek a žalobce sám ji krom vágního a ničím nepodloženého tvrzení rovněž nevnesl, a to přestože mohl jakoukoli pochybnost v tomto smyslu uplatnit již po spáchání přestupku a kontrolující policisty upozornit na chybějící či nesprávně umístěné dopravní značení, případně provést spolu s nimi kontrolu tohoto umístění, jak bylo výše uvedeno. Ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu se správní orgán dostatečně zabýval existencí, resp. umístěním předmětného dopravního značení a není pochyb o tom, že toto dopravní značení postupně snižující rychlost jízdy až na 40 km/hod bylo řádně ustaveno, tudíž se žalobce nemohl oprávněně domnívat, že v místě spáchání přestupku jede povolenou rychlostí.
23. Žalobce namítá, že fotografie zachycující omezení dopravního značení mohla být pořízena s časovým odstupem ode dne kontroly žalobce, či použita jiná z databáze z předchozích výkonů služby. Takovému závěru nic nenasvědčuje. Jednak je to v rozporu s údaji uvedenými ve spisovém materiálu, z nichž je zřejmé, že tato fotografie byla převedena do digitální podoby dne 3. 3. 2018, tj. v den spáchání přestupku žalobcem. Rovněž výpovědí zasahujících policistů bylo osvědčeno, že fotodokumentaci dopravního značení na místě pořizují automaticky toliko v případech, kdy se přestupek postupuje do správního řízení. Z toho lze dovodit, že právě dne 3. 3. 2018 byla předmětná fotografie vyhotovena a převedena do digitální podoby, aby se následně mohla stát součástí správního spisu. Co se týče náhledu do databáze metadat, tento způsob ověření nebyl s ohledem na uvedená skutková zjištění nezbytný, neboť zde nebyly zjevné pochybnosti o dataci vyhotovení předmětné fotografie. Nad rámec uvedeného je třeba si uvědomit, že právě metadata jsou údaji, do kterých lze zasahovat a zpětně je modifikovat, tudíž je nelze bez dalšího považovat za spolehlivý zdroj informací o historii pořízené fotografie, jak tvrdí žalobce. Tvrzení žalobce o tom, že na místě chybělo kompletní dopravní značení postupně snižující rychlost jízdy z 90 km/hod na 40 km/h je nepodložené a ryze spekulativního charakteru, stejně jako úvaha o nedbale provedené úpravě provozu. Nelze se rovněž ztotožnit s tvrzením, že správní orgán při prokazování skutkového stavu pouze setrval na podkladech policie, které dále nijak nehodnotil. Jak se podává z prvostupňového, resp. napadeného rozhodnutí, správní orgány samy posoudily podklady pro rozhodnutí, zjistily řádně skutkový stav i okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Bylo provedeno ústní projednání přestupku a vyslechnuti svědci, tj. řádné a komplexní dokazování, žalobci byl dán prostor pro vyjádření, aby nakonec bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno výše. Skutečnost, že správní orgány vycházely z podkladů, které jim dodala policie, není nijak překvapivá; vyžádat si tyto podklady bylo povinností správního orgánu a děje se tak v obdobných věcech standardně. Nelze tedy s ohledem na obsah správního spisu a skutečnosti uvedené v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů úspěšně tvrdit, že by zde existovaly vážné pochybnosti, které měly být odstraněny v odvolacím řízení.
24. Není důvodnou ani námitka, že dopravně inženýrské opatření mělo být správními orgány v rámci dokazování detailně hodnoceno a po obsahové stránce žalobci přiblíženo. Uvedený listinný dokument, tj. „Stanovení dočasné úpravy provozu na silnici I/19“ s grafickou dokumentací znázorňující osazení dopravního značení omezujícího rychlost jízdy, je součástí správního spisu a sloužil jako podklad pro vydání rozhodnutí. Žalobce se mohl s tímto listinným podkladem seznámit a prostudovat si jej, nevznesl však vůči němu žádné připomínky a nerozporoval jeho správnost, tudíž nebylo třeba jakkoli důkladně tento podklad analyzovat. Poprvé se vůči němu žalobce vymezil až v odvolání, což žalovaný vypořádal (viz str. 6-7 napadeného rozhodnutí). Prvostupňovým, resp. napadeným rozhodnutím bylo zcela adekvátně vysvětleno, argumentačně podpořeno i důkazy podloženo, z jakého důvodu nebyla žalobcova verze okolností spáchání přestupku akceptována s ohledem na výpovědi policistů a skutečnosti zjištěné z pokladů rozhodnutí.
25. Soud nepřijal námitku vytýkající, že vina žalobce byla postavena na nezákonném důkazu, tj. snímku z měřiče rychlosti. Snímek z rychloměru není nezákonným důkazem, ale důkazem standardním, vyhotoveným zcela v souladu se zákonem. Pokud by správní orgán neměl k dispozici výstup z rychloměru, stěží by mohl rozhodovat o spáchání přestupku spočívajícím v překročení rychlosti řidičem. Žalobce při ústním jednání požádal, aby byl součástí spisu učiněn originál fotografie, tj. originální výstup z rychloměru, neboť se domnívá, že bylo měřeno pod ostřejším úhlem, než odpovídá manuálu pro měření. Požádal rovněž o doložení metodického návodu k rychloměru. Vzhledem k tomu, že fotografie založená ve spise je originálem a byla zaslána v elektronické podobě cestou ISDS, není pochyb o jejích kvalitách pro potřeby správního řízení. Další důkazní návrh žalobce, tj. dodání návodu k obsluze, resp. metodické příručky správní orgán nepřijal a svůj závěr dostatečně odůvodnil (viz str. 6 prvostupňového rozhodnutí). Jak už bylo shora vysvětleno, výstup z rychloměru založený ve spise nevzbuzuje pochyb o správnosti postupu při jeho vyhotovení, neboť daný snímek vykazuje požadované kvalitativní hodnoty. Nic v jeho struktuře nenasvědčuje tomu, že by bylo vozidlo žalobce měřeno nesprávným způsobem, jak soud ozřejmil výše, v údajích u snímku rovněž absentuje chybové hlášení. Žalobce relevantních pochyb do postupu při použití rychloměru, krom obecného tvrzení o nesprávném úhlu měření, rovněž nevnesl. Návod k obsluze rychloměru sice mohl být učiněn součástí spisu a mohlo jím být dokazováno, v projednávané věci se to však nejevilo jako nezbytné a účelné, jak bylo správním orgánem odůvodněno při odmítnutí důkazního návrhu.
26. Co se týče namítané absence informací o ustavení měřiče, tato námitka je rovněž nedůvodná. Z výpovědi policistů, z níž bylo rovněž vycházeno, je zřejmé, že vozidlo bylo umístěno směrem ke Starému Pelhřimovu, bylo tedy měřeno do protisměru, což odpovídá výstupu z rychloměru, na němž je zachyceno vozidlo žalobce. Jak už bylo konstatováno, uvedený výstup z rychloměru nevykazuje vady ani chybová hlášení o vadách měření, které by v případě nesprávného měření byly detekovány. Policisté nebyli dotazováni na ustavení vozidla, neboť to je předpokladem správného měření a sám žalobce takový dotaz vůči nim neuplatnil, ač mu to bylo umožněno. Žalobce se policistů dotazoval pouze na správnost umístění dopravního značení a jeho dokumentaci, na což mu bylo oběma policisty odpovězeno. Správní orgán neměl vzhledem ke skutkovým zjištěním důvod pochybovat o správnosti ustavení vozidla. Sám žalobce navrhl doložení originálu fotografie (výstupu z rychloměru), z níž bude možné posoudit úhel měření. Jak již bylo opakovaně uváděno, fotografie jsoucí součástí spisu je originálem, a žádných zřejmých vad nevykazuje, přičemž žalobce ani nekonkretizoval, z jakého důvodu se domnívá, že bylo měřeno pod nesprávným úhlem. Ze skutkových zjištění na takový závěr nic neukazuje. Žalobce mohl a měl nesprávný úhel měření či ustavení rychloměru zpochybnit okamžitě po spáchání přestupku, kdy bylo velmi snadné skutkové okolnosti ověřit. To, jakým způsobem byl rychloměr ustaven, resp. pod jakým úhlem bylo měřeno, nelze ověřit z návodu k obsluze rychloměru, kterého se žalobce opakovaně dovolává. Na nesprávný úhel měření ovšem nic neukazuje a žalobce v tomto smyslu rovněž neuvedl podrobností. Není pravdou, že by žalobce požadoval doložení originálu snímku se zobrazením radarového svazku. Žalobce požadoval toliko doložení originálu fotografie, ten je ovšem součástí spisu. Radarový svazek se totiž na výstupu z předmětného rychloměru nevyskytuje, nemohl se proto na uvedeném snímku objevit. Správní orgán si prokazatelně vyžádal veškerý nezbytný podkladový materiál. Nic mu za takových okolností nebránilo učinit kvalifikovaný závěr o vině žalobce. Nelze proto učinit závěr o nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí v projednávané věci. Soud neshledal žádné rozpory ohledně zjištěného skutkového stavu, které měly být odstraněny. Není zde pochyb o tom, že v předmětném úseku byla snížena rychlost předepsaným způsobem, ani o existenci, čitelnosti a umístění dopravních značek upravujících rychlost či o tom, že měření bylo provedeno předepsaným způsobem.
27. Soud si není vědom, na základě jakých indicií žalobce usuzuje na zjevný zájem žalovaného na potvrzení prvostupňového rozhodnutí. Žalobci nic nebránilo v uplatnění námitky podjatosti, pokud cokoli nasvědčovalo tomu, že se na rozhodování podílejí zaujaté osoby. Žalobce tak neučinil, pouze zcela obecně konstatuje jakýsi „zjevný zájem“, aniž by bylo možno určit, v čem tento zájem spočívá. K tomu soud dodává, že zde není okolností, které by jakkoli ukazovaly na nestandardní postup žalovaného při rozhodování o odvolání. Skutečnost, že prvostupňový správní orgán i žalovaný mají zájem, aby byl určen a potrestán pachatel přestupkového jednání, ovšem nelze považovat za jakkoli nevhodný či nezákonný postup. Soud tedy neshledal z důvodů osvětlených shora absenci řádného dokazování ani obecnost a nepřezkoumatelnost závěrů žalovaného.
28. K návrhu žalobce na učinění podnětu rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu za účelem sjednocení judikatury ohledně nutnosti učinit návod k obsluze rychloměru součástí správního spisu se uvádí, že o tomto nadepsanému soudu nepřísluší rozhodovat. Nejvyšší správní soud si sám učiní úsudek ohledně potřeby předložení té které věci rozšířenému senátu.
29. Na základě shora řečeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vytýkanou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
České Budějovice 19. srpna 2019
JUDr. Věra Balejová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.