Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 246/2019 - 22

pokračování - 23

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2019, č. j. CPR-37582-3/ČJ-2018-930310-V240, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. - 37,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 25. 10. 2018 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle bodu 2 , o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) na dobu 1 roku. Podané odvolání žalovaná zamítla.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl.

II. Návrh na odkladný účinek

[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž zároveň požádal o přiznání odkladného účinku.

[4] K výzvě soudu doplnil, že důvodem pro přiznání odkladného účinku je jeho zdravotní stav. Stěžovatel byl od 19. 4. 2019 do 24. 4. 2019 hospitalizován a byla mu diagnostikována roztroušená skleróza. Odcestování do domovského státu je způsobilé ohrozit jeho celkový zdravotní stav z důvodu přerušení léčby a náročnosti cestování.

[5] Dle stěžovatele by přiznáním odkladného účinku nevznikla žádná újma jiným osobám, neboť se jedná o výhradně jeho řízení, a zároveň by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel se na území nedopustil žádné trestné činnosti a situace jeho neoprávněného pobytu nastala z částečně na jeho vůli nezávislých.

[6] Žalovaná se k žádosti o přiznání odkladného účinku nevyjádřila.

III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ve spojení s

[8] Podle nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; až 5 se užije přiměřeně. Podle lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[9] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podle podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. – 38).

[10] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. - 25, konstatoval, že: „je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání.“

[11] Kasační soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože by musel opustit území České republiky již předtím, než by Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. To by znamenalo zásah do jeho soukromého a rodinného života. Také pro výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces je vhodné, aby mohl setrvat na území ČR do skončení řízení o kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s zastoupen advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost atd. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. – 100). Naproti tomu nelze dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto poměřování proto lze dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.

[12] Pokud jde o možný rozpor s důležitými veřejným zájmem, je nutné poměřit zájem stěžovatele na ochraně jeho výše uvedených práv se zájmem společnosti na ochraně bezpečnosti a na veřejném pořádku. Veřejný zájem zde představuje požadavek, aby na území ČR pobývaly osoby v souladu s právními předpisy a tyto neporušovaly. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího zásahu do práv svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).

[13] Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla mírná. Stěžovatel byl vyhoštěn z důvodů uvedených v § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, tedy protože pobýval na území ČR bez víza či platného oprávnění k pobytu. Ačkoliv Nejvyšší správní soud nezpochybňuje protiprávnost stěžovatelova jednání, nejedná se o činnost ohrožující bezpečnost státu. Stěžovatel na území ČR nepáchal trestnou činnost. Stěžovatel dle Nejvyššího správního soudu nenarušil veřejný pořádek do té míry, aby výše uvedené rozhodnutí nesneslo odkladu. Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně ( ve spojení s ), a doba, po kterou budou sistovány účinky napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká. Intenzita újmy vzniklé stěžovateli neodložením právních účinků rozsudku městského soudu a rozhodnutí žalovaného tak převáží nad potenciálním dotčením veřejného zájmu. Přiznání odkladného účinku proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[14] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek podle ve spojení s Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. - 37, a rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2019, č. j. CPR-37582-3/čj-2018-930310-V240.

[15] Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly ( ve spojení s ).

[16] Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2019

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu