Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 108/2019 - 36

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. P., zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2018, č. j. KUKHK-53/DS/2018/SR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 4. 2019, č. j. - 50, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. ,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jakub Camrda, Ph.D. a JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Zástupce žalobce namítl v řízení o kasační stížnosti proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) v podání ze dne 29. 5. 2019 podjatost soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. „z důvodu zbytečného a účelového urážení advokáta ve vybraných rozhodnutích písemně vyhotovených jmenovanými soudci, kdy je advokát znevažován pouze proto, že požádal o anonymizaci rozhodnutí NSS na webu NSS“. Současně uvedl, že námitku dále doplní.

[2] K námitce se vyjádřili oba soudci pátého senátu Nejvyššího správního soudu, přičemž uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani k osobě žalobce či advokáta. Nejsou jim ani známy žádné skutečnosti, o které advokát, resp. žalobce opírá svoji zcela nekonkrétní námitku; ani jeden ze soudců nadto neprojednával žádnou věc týkající se anonymizace rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Námitku proto považují za zcela nedůvodnou a zjevně účelovou.

[3] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva na spravedlivý proces (d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát (y). Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. ).

[4] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (d). Postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný. Proto lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16).

[6] V projednávané věci však žalobce, resp. jeho zástupce žádný konkrétní důvod, pro který by bylo možné dovozovat podjatost soudců, neuvedl. Jeho námitka byla formulována pouze v rovině obecného tvrzení o tom, že jmenovaní soudci se měli dopustit „zbytečného a účelového urážení advokáta ve vybraných rozhodnutích“. Ačkoliv zástupce žalobce uvedl, že svou námitku doplní, nestalo se tak, a lze proto pouze spekulovat, jaká vyjádření a v jakých rozhodnutích měl na mysli. Hodnocení vztahu rozhodujících soudců k zástupci účastníka řízení je sice relevantním kritériem pro posouzení pochybností o jejich nepodjatosti, avšak nekonkrétní námitka v daném případě takové posouzení vylučuje. Relevantní pochybnosti o nepodjatosti soudců by totiž s ohledem na výše uvedené mohlo vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce, v němž by doložil, jaké „účelové a nedůvodné urážení“ a „znevažování“ považuje za důvod takového poměru soudců k jeho zástupci, který by skutečně byl způsobilý objektivně vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Přitom je třeba vzít v potaz i to, že z již výše citovaného vyplývá, že skutečnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, nejsou (samy o sobě) důvodem k jeho vyloučení.

[7] S ohledem na výše uvedené tedy dospěl Nejvyšší správní soud v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. Lenka Matyášová a JUDr. Jakub Camrda byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. července 2019

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu