Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 200/2019 - 42

- 43

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. L., zast. Mgr. Markem Hudlickým, advokátem, se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2018, č. j. MV-54092-4/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2019, č. j. - 51,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností napadla v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta její žaloba proti označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 16. 2. 2016, č. j. OAM-7447-23/ZM-2015. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty se dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítá, jelikož údaje podstatné pro posouzení žádosti v ní uvedené neodpovídají skutečnosti.

[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle Stěžovatelka tento návrh odůvodňuje tím, že chce aktivně hájit svá práva v tomto řízení, tj. je zapotřebí, aby setrvala legálním způsobem na území České republiky. Zároveň v současné době pobývá stěžovatelka na území ČR se svým manželem. Pakliže by podané kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, vedlo by to buď k rozdělení rodiny, nebo k tomu, že bude nucen vycestovat z území rovněž i manžel stěžovatelky, který však má platné pobytové oprávnění. Stěžovatelka má za to, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s veřejným zájmem, jelikož vždy na území ČR plně respektovala platné zákony, nedopouštěla se žádného deliktního jednání a lze mít za to, že žila a žije řádný život.

[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že k přiznání odkladného účinku nejsou splněny podmínky. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty nelze posuzovat jako nepoměrně větší újmu, jelikož ta by stěžovatelce mohla vzniknout až na základě správního vyhoštění z území České republiky. To sice může být důsledkem zamítnutí její žádosti o prodloužení pobytového oprávnění, nicméně je o něm rozhodováno v samostatném správním řízení, při kterém právní úprava řízení o správním vyhoštění zaručuje zkoumání dopadu vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince. Stěžovatelka je zastoupena advokátem, a ochrana jejích práv je proto zajištěna. Žalovaný také poukazuje na to, že žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu byla zamítnuta z toho důvodu, že stěžovatelka obcházela zákony České republiky tím, že měla závislou činnost vykonávat z titulu členství v družstvu, jehož členkou však ve skutečnosti nebyla.

[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů ( ), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[5] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky, a Nejvyšší správní soud tak shledal návrh stěžovatele důvodným. Stěžovatelce by v případě vycestování z České republiky hrozila újma spočívající v zásahu do jejího rodinného života a faktické ztrátě možnosti vystupovat v řízení osobně. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku dotklo práv třetích osob nebo bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalovaný sice poukázal na to, že stěžovatelce byla žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu zamítnuta z důvodu porušování zákona, nicméně tato okolnost je předmětem tohoto řízení, jehož výsledek nelze předjímat, a stěžovatelka závěr o porušování právních předpisů v kasační stížnosti zpochybňuje.

[6] Ačkoliv k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohla být stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, pro stěžovatelku by to znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území České republiky po určitou dobu, který je se sankcí správního vyhoštění pravidelně spojen (srov. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. - 100). Tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[7] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. července 2019

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu