Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 108/2019 - 35

- 36

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2017, č. j. KÚLK-34210/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2019, č. j. – 95,

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 4. 2017 zamítl pro opožděnost odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Městského úřadu Lomnice nad Popelkou jako stavebního úřadu ze dne 8. 11. 2017 ve věci nařízení provedení nutných zabezpečovacích prací. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který řízení shora uvedeným usnesením zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu.

[2] Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností.

[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 5. 2019, č. j. – 17, zamítl žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť dospěl k závěru, že podaná kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu , (dále jen „ “). Soud proto vyzval stěžovatele mimo jiné k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů. Zároveň jej poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.

[4] Podle soud řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z , o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 pak platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení

ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“

[5] Usnesení č. j. – 17 bylo stěžovateli doručeno dne 17. 6. 2019, posledním dnem lhůty tak bylo pondělí 2. 7. 2019. Stěžovatel poplatek v této lhůtě nezaplatil.

[6] V podání ze dne 2. 7. 2019 stěžovatel opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Namítl, že usnesení č. j. - 17 trpí zjevnými nesprávnostmi, pro které je nepřezkoumatelné. Skutkový a právní stav byl podle stěžovatele zcela jiný, neboť nepodal zjevně bezúspěšnou kasační stížnost. Stěžovateli bylo na základě jeho objektivně důvodných návrhů již opakovaně vyhověno, podklady jsou proto Nejvyššímu správnímu soudu i krajskému soudu známy z jejich úřední činnosti. Bylo tedy prokazatelné, že nejen od 28. 8. 2018 došlo u stěžovatele k podstatné změně skutečností. Navíc, jiné senáty Nejvyššího správního soudu zastoupení advokátem, ani zaplacení soudního poplatku nevyžadují. V mezidobí došlo podle stěžovatele ke změně faktických poměrů, neboť veškerý jeho majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, přestože má na dani z nemovitých věcí vysoký přeplatek.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal důvod o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodnout samostatným usnesením. Byť obecně platí, že o takových žádostech musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví, příp. než pro nedoložení povinného zastoupení kasační stížnost odmítne, toto obecné pravidlo má své výjimky. Mechanické uplatňování tohoto pravidla by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodováním o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo ustanovení zástupce v rámci jednoho řízení je proto soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (viz např. rozsudky ze dne 17. 6. 2008, č. j. - 65, ze dne 16. 12. 2015, č. j. – 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. - 32, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17).

[8] V opakovaných žádostech stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly nové posouzení. Za takové skutečnosti nelze považovat tvrzení stěžovatele, že jeho majetkové poměry jsou soudu známy z úřední činnosti nebo že je veškerý jeho majetek obstaven exekucemi, neboť soud zamítl jeho předchozí žádosti z důvodu zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti ve smyslu , tedy z důvodu, pro který jsou majetkové poměry stěžovatele nerozhodné. K stěžovatelově námitce, že jiné senáty nevyžadují povinné zastoupení, ani zaplacení soudního poplatku, soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, podle kterého poplatkové povinnosti nepodléhají kasační stížnosti směřující proti usnesením krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků nebo o neustanovení zástupce. Naopak stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé. Nyní předložená kasační stížnost směřuje proti usnesení o zastavení řízení, tedy proti rozhodnutí ve věci samé, podléhá proto soudnímu poplatku.

[9] S ohledem na skutečnost, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek v soudem určené lhůtě, ani účinně nepožádal o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud zastavil řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s a (srov. např. usnesení ze dne 31. 7. 2018, č. j. - 31, ze dne 22. 3. 2017, č. j. – 43, nebo ze dne 16. 5. 2017, č. j. – 28).

[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle za použití , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. července 2019

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu