Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 A 51/2018 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce: S. S.,

státní příslušnost Ukrajina

toho času neznámého pobytu

zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou

sídlem Purkyňova 787/6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018 č. j. OAM-313/LE-VL14-VL16-PS-2018, o zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 13. 11. 2018, č.j. OAM-313/LE-VL14-VL16-PS-2018 byl žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců ve smyslu ust. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a podle odst. 5 téhož ustanovení byla stanovena doba trvání tohoto zajištění do 28. 2. 2019. Žalovaný vzal za objasněno, že v případě žalobce se lze oprávněně domnívat, že jím podaná žádost o udělení mezinárodní ochrany má za cíl vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Žalobcova žádost o mezinárodní ochranu je tedy účelová ve snaze legalizace pobytu a vyhnout se vyhoštění. Dle názoru žalovaného by v případě žalobce nebylo účinné uplatnění zvláštního opatření podle ust. .

2. Žalobce podal proti shora uvedenému rozhodnutí žalobu ze dne 12. 12.2018, kterou nijak blíže neodůvodnil a zároveň požádal, aby mu pro řízení o této žalobě byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Jeho žádosti Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 12. 2018 č. j. -18 vyhověl a zároveň ustanoveného právního zástupce vyzval k doplnění a opravě žaloby. Právní zástupce podáním ze dne 27. 12. 2018 doplnil žalobu žalobce tak, že žalovaný nesprávně a nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření žalobci podle ust. . Poukázal na preambule směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2013/33/EU zdůrazňující, že zajištění žadatelů by mělo být pouze v jasně vymezených výjimečných případech stanovených touto směrnici a v souladu se zásadou nezbytnosti a přiměřenosti, pokud jde o způsoby i účel zajištění. Důvody umožňující zajištění cizince nejsou v naprosté většině případů totožné s důvody znemožňujícími využití zvláštních opatření podle a žalovaný je povinen se vypořádat logickým a přezkoumatelným způsobem s důvody nemožnosti využití zvláštních opatření se zřetelem k žalobcově pobytové historii. Žalovaný nezhodnotil, že žalobce v minulosti pobýval na území ČR poměrně značnou dobu a jasně prokázal svůj zájem si tento pobyt co nejdelším způsobem prodloužit. V případě žalobce neexistuje žádný důvod se domnívat, že nebude zvláštní opatření podle respektovat, neboť již v minulosti požádal o mezinárodní ochranu a ve správním řízení s žalovaným spolupracoval a žádným způsobem vedení tohoto řízení neztěžoval. Žalobce rozhodně nemá v úmyslu s žalovaným nespolupracovat v řízení o nyní podané žádosti o mezinárodní ochranu a zkrátit si tak svůj pobyt např. zastavením tohoto řízení pro nekontaktnost nebo pro nedostatečné poskytnutí součinnosti. Navrhoval, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11.2018, č.j. OAM-313/LE-VL14-VL16-PS-2018 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. a násl. (dále jen „ “) v mezích žalobních bodů a při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání rozhodnutí žalovaným (ust. , 2 ).

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z předloženého správního spisu správního žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že:

- rozhodnutím Krajského ředitelství Policie Královehradeckého kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Hradec Králové ze dne 9. 11. 2018, č. j. KRPH-106990-20/ČJ-2018-050022-SV byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění podle ustl. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a doba zajištění byla stanovena podle ust. téhož zákona na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že žalobce byl dne 9. 11. 2018 kontrolován hlídkou cizinecké policie na protialkoholické záchytné stanici v Hradci Králové. Jelikož nebylo možno na místě ověřit jeho totožnost, byl téhož dne eskortován na služebnu oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Policie ČR a následnou kontrolou a prověrkou v evidencích Ministerstva vnitra a Policie ČR bylo zjištěno, že pobývá na území členských států Evropské unie bez platného cestovního dokladu, bez platného víza nebo platného povolení k pobytu a nerespektuje uložené správní vyhoštění, které po nabytí právní moci bylo vykonatelné dne 15. 1. 2017. Dále bylo zjištěno, že žalobce neoprávněně pobývá po zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu na území ČR a je veden v evidenci nežádoucích osob od 28. 3. 2015 do 26. 6. 2019. Pro tyto důvody byl 9. 11. 2018 zajištěn podle ust. v platném znění. Šetřením a prověrkou v informačních systémech bylo zjištěno, že měl na území ČR povolen pobytu od 14. 3. 2008 do 14. 3. 2010. Po uplynutí této doby již není v evidencích záznam o povoleném pobytu nebo o udělení víza. Dne 29. 1. 2013 byl kontrolován v Hradci Králové hlídkou Policie ČR a z důvodu neoprávněného pobytu mu bylo uloženo správní vyhoštění z území členských států Evropské unie na dobu od 5. 2. 2013 do 10. 3. 2014 rozhodnutím vedeným pod č. j. KRPH-9263/ČJ-2013-050026-SV. Lhůta k vycestování mu byla stanovena do 9. 3. 2013; toto správní vyhoštění však nerespektoval a nadále nelegálně pobýval na území ČR. Dne 21. 3. 2015 byl opětovně kontrolován a z důvodu neoprávněného pobytu byl 22. 3. 2015 zajištěn a téhož dne bylo vydáno rozhodnutí o jeho správním vyhoštění z území členských států Evropské unie na dobu tří let vedené pod č. j. KRPH-2947-21/ČJ-2015-050021-SV. V zařízení pro zajištění cizinců podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu a ze zařízení byl propuštěn. V květnu 2015 převzal rozhodnutí žalovaného, kterým bylo řízení ukončeno a azyl mu udělen nebyl. Žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který tuto žalobu zamítl a jelikož tehdy nebyl znám pobyt žalobce, byl mu ustanoven opatrovník a dne 26. 5. 2016 bylo rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby pravomocné. Dne 7. 12. 2016 byl žalobce v obci Hradec Králové na ul. Svitavská na parkovišti u supermarketu Albert kontrolován hlídkou strážníků městské policie a policistu OOPČR Hradec Králové. V souvislosti s touto kontrolou bylo prověrkou v informačních systémech zjištěno, že je nežádoucí osobou, a to od 28. 3. 2015 do 26. 6. 2019. Po ukončení řízení o mezinárodní ochraně byl povinen vycestovat do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného ve věci jeho žádosti udělení mezinárodní ochrany, tedy do 25. 6. 2016, což neučinil a na území ČR nadále pobývá od 26. 6. 2016 do 7. 12. 2016, kdy byl kontrolován. Dne 8. 12. 2016 byl zajištěn podle ust. o Policii ČR a téhož dne byl prokazatelně seznámen s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové dne 5. 4. 2016 o zamítnutí jeho žaloby proti rozhodnutí žalovaného o neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Z důvodu jeho neoprávněného pobytu na území ČR bylo zahájeno správní řízení dne 9. 12. 2016 ve věci povinnosti opustit území ČR a zároveň mu bylo uloženo zvláštní opatření podle ust. zákona o pobytu cizinců za účelem vycestování cizince z území, a to povinnost pravidelně se osobně hlásit Policii každé úterý na odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort Hradec Králové, které žalobce nerespektoval a na toto oddělení se nedostavil. Dne 9. 11. 2018 bylo pak zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce z území členských států Evropské unie podle ust. a zákona o pobytu cizinců. Na základě těchto skutečností bylo přistoupeno k jeho zajištění podle téhož zákona pro nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění;

- dne 10. 11. 2018 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 31. 1. 2019, č. j. OAM-313/LE-VL14-VL16-PS-2018 tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle ust. a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle ust. téhož zákona bylo zastaveno. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce uváděl v řízení o své opakované žádosti o mezinárodní ochranu naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se na Ukrajinu opětovně vrátit jako uváděl v průběhu správního řízení o své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj., že má strach z války, která podle něj neutichá, z povolání do armády a že se stále bojí a nemá se kam vrátit. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2019.

6. Podle ustanovení ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v příjímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinné uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodních ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody do ciziny nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Podle ust. téhož zákona se zvláštním opatřením rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochranu zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

7. Krajský soud znovu opakuje, že přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného toliko v rámci žalobních bodů v souladu s dispoziční zásadou vyplývající z ust. věty první V napadeném rozhodnutí nezjistil přitom takové vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu nebo které by způsobovaly jeho nicotnost (ust. ).

8. V doplnění žaloby učiněném právním zástupcem žalobce v jeho podání ze dne 27. 12. 2018 byla vznesena jediná žalobní námitka a sice, že žalovaný nesprávně a nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření podle ust. . S žalobcem lze souhlasit s odkazem na preambule směrnice evropského parlamentu a rady EU č. 2013/33/EU a shora citované ust. . Je zcela nepochybné, že zajištění cizince znamená citelný zásah do základního práva jednotlivce na nedotknutelnost jeho osoby a na osobní svobodu tak, jak ji garantuje a d. Jde tedy o zásah, který je přípustný jen za podmínek stanovených zákonem a v souladu s ústavním pořádkem. V projednávané věci byl žalobou napadeným rozhodnutím žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců ve smyslu stanovení . Podmínky tohoto zajištění obsahuje výše citované zákonné ustanovení a předpokladem takového zajištění je, že vůči cizinci nelze uplatnit zvláštní opatření podle , tedy proto, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve. Ze správního spisu a zejména z citovaného rozhodnutí policie ČR Krajského ředitelství Policie Králové Hradeckého kraje, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort Hradec Králové č. j. KRPH-106990-20/ČJ-2018-050022-SV ze dne 9. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobce opětovně požádal o udělení mezinárodní ochrany až poté, kdy byl opakovaně zadržen cizineckou policií a kdy bylo zahájeno další správní řízení o jeho vyhoštění a o jeho zajištění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany považuje krajský soud jednoznačně ve shodě s žalovaným za ryze účelovou a podanou v době, kdy s ním bylo zahájeno další řízení o správním vyhoštění. Žalobci přitom již bylo uloženo předchozí správní vyhoštění z území členských států Evropské unie na dobu od 5. 2. 2013 do 10. 3. 2014, byla mu tehdy stanovena lhůta k vycestování do dne 9. 3. 2013, což nerespektoval a nadále pobývá nelegálně na území ČR. Za těchto okolností je dle názoru krajského soudu vyloučeno použití mírnějších prostředků, neboť zvláštní opatření podle ust. předpokládá, že se žadatel o mezinárodní ochranu těchto zvláštním opatřením podřídí a že je bude dodržovat a že je důvodné se tak domnívat, že jejich uložení bude dostatečné k zabezpečení jeho účastí jakožto žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany (viz ust. ). Nelze mimo jiné pominout to, že v souvislosti s řízením ve věci povinnosti žalobce opustit území vydala policie ČR v souladu s ust. zákona o pobytu cizinců na území ČR zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území, konkrétně povinnost pravidelně se osobně hlásit policii každé úterý na oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Hradec Králové, což žalobce nerespektoval a na toto oddělení se nedostavil. Z citovaného rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Královehradecké kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Hradec Králové ze dne 9. 11. 2018, bylo tedy najisto postaveno, že žalobce z území ČR poté, co mu bylo uloženo první správní vyhoštění, nevycestoval a že podal opakovanou účelovou žádost o udělení mezinárodních ochrany až poté, kdy byl znovu zadržen a kdy bylo s ním opětovně zahájeno další správní řízení ve věci správního vyhoštění. Naopak se žalobce nacházel na území ČR v rozporu s vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění a mařil jeho výkon a porušoval tak právní předpisy ČR. Lze tedy přisvědčit závěru žalovaného, že použití zvláštních opatření podle ust. by v jeho případě bylo neúčinné. Žalovanému proto nelze vytýkat, že při „vyhodnocení klíčových okolností žalobcovy pobytové historie a jeho zajištění dospěl ke zjevně nesprávným a zavádějícím závěrům“.

9. Ze shora uvedených důvodů krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ust. , přičemž v této věci rozhodl bez jednání podle ust.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , neboť procesně neúspěšnému žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

11. Ustanovenému právnímu zástupci byla přiznána odměna za zastupování žalobce za 1 úkon právní služby (podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu ze dne 7. 1. 2019, jímž byla původně žaloba odmítnuta pro opožděnost) ve výši 3 100 Kč a 1 režijní paušál ve výši 300 Kč v souladu s ust. , a vyhl. č. v platném znění celkem tedy 3 400 Kč. Odměna za úkony právní služby převzetí a příprava zastoupení a doplnění žaloby ve výši 6 800 Kč byla právnímu zástupci proplácena již v průběhu tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 12. července 2019

JUDr. Petr Indráček

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje