Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 Az 20/2019 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: A. E. K.

státní příslušnost Marocké království,

t. č. v Azylovém domě pro lidi bez domova, 602 00 Brno, Bratislavská 5858

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2019 č. j. OAM-919/ZA-ZA11-LE24-2018

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle zákona o azylu zastaveno. Žalobce odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že přípustnost opakované žádosti je nutno posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění, jak pro udělení azylu, tak i pro udělení doplňkové ochrany. I navzdory formálnímu neuvedení nových skutečností či zjištění, nelze shledat nepřípustnou žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže se od předcházejícího pravomocného rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany situace v zemi původu zásadním způsobem změnila a tyto změny by mohly zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Dle žalobce žalovaný naprosto vynechal posouzení změny bezpečnostní situace v zemi původu, změny politické situace a případný dopad nově uvedeného rozvodu žalobce, který nechává žalovaný úplně bez jakékoli odezvy, ač se jedná bezesporu o novou skutečnost, která by mohla být relevantní ve vztahu k řízení o mezinárodní ochraně, zvláště v kontextu náboženského vyznání žalobce a valné většiny obyvatel země původu, na jejichž chování a přístup si žalobce stěžuje. Namítal, že celé rozhodnutí je v mnoha směrech neúplné a značně zjednodušené, nedošlo ani ke konkrétnímu explicitnímu posouzení bezpečnostní situace a její případné změny, pouze bylo bez jakéhokoli odůvodnění či citace zdrojů, které údajně žalovaný použil, uvedeno, že k žádné změně nedošlo. Konstatoval-li žalovaný, že nová tvrzení o tom, že by v České republice chtěl žít i nadále, zvykl si zde a mentalita a soužití s lidmi v zemi původu jsou pro něj problematické, mohl uplatnit již v předchozí žádosti a byly mu známy, žalobce namítal, že okolnost, že se cítí být integrován, nemohl uvést dříve, nýbrž až nyní v době aktuálního řízení. Jedná se tedy o novou skutečnost, která mu v předchozím řízení nebyla známa, a nemohl ji tedy uplatnit.

2. Žalobce rovněž namítal, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného neobsahuje konkrétní srovnání jednotlivých žádostí, důvody předchozích žádostí jsou v rozhodnutí uvedeny vágně a zjednodušeně. Vyslovil domněnku, že nebyly natolik identické, jak uvádí žalovaný.

3. Žalobce rovněž uvedl, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť postrádá náležité odůvodnění a posouzení relevantních změn v situaci v zemi původu s tím, že v rozhodnutí o opakované žádosti musí být alespoň stručně uvedeno, proč k relevantní změně nedošlo a jaké podklady o tom vypovídají. Poukázal na to, že naposledy byla jeho žádost meritorně posouzena v létě roku 2017. Doba mezi posouzením předchozí žádosti a aktuální žádosti je tedy téměř 2 roky. Lze tedy předpokládat, že se situace v jeho životě a též celková bezpečnostní situace Maroka během té doby změnily.

4. Žalobce dále uvedl, že tvrdil-li ve své opakované žádosti, že o mezinárodní ochranu žádá z důvodu své integrace a negativních projevů obyvatel země původu, měl se žalovaný snažit zjistit od něho další podrobnosti týkající se jeho žádosti, případně zjistit, zda se nemůže jednat o náboženské pronásledování z důvodu jeho rozvodu, příp. mohl zjišťovat, zda má možnost obrátit se na složky státu s žádostí o pomoc a zda tato pomoc může být efektivně poskytnuta.

5. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž citoval a uvedl, že po zhodnocení výpovědi žalobce dospěl k závěru, že sice nad rámec stejných důvodů uvedl i nové skutečnosti, a sice, že dříve měl na území ČR legální pobyt a chtěl by zde žít i nadále, do Maroka se vrátit nechce, ani nemůže, protože si tady zvykl, zvykl si na zdejší mentalitu a kvůli mentalitě lidí v Maroku se do vlasti vrátit nemůže a nechce s tím, že mentalita lidí tam je jiná, každý stále ostatní pozoruje, lidé si závidí a pomlouvají se. Skutečnosti tohoto charakteru ovšem nelze považovat za okolnosti, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčily by o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce v poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl v kolonce stav: „rozvedený – já jsem před měsícem posílal bratrovi do Maroka plnou moc, aby mě rozvedl, za týden bych měl obdržet faxem potvrzení“. Žalovaný zdůraznil, že jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu žalobce neuváděl nevraživost lidí v Maroku kvůli tomu, že se rozvedl, nýbrž tu skutečnost, že již delší dobu žije v České republice, zvykl si zde a nelíbí se mu marocká mentalita. Žádné náboženské důvody v souvislosti s rozvodem (který za měsíc zřejmě ani neproběhl), nesdělil. Tyto skutečnosti v souvislosti s rozvodem jsou dle žalovaného účelově zmíněny až v žalobě a žalovaný má za to, že se žalobce pouze snaží uměle zvrátit nepříznivý stav ve věci řízení o mezinárodní ochranu. Z informací o situaci v Maroku shromážděných ve spise neplyne, že by v zemi původu žalobce došlo od roku 2017 ke změně odůvodňující opětovné meritorní posouzení následné žádosti o mezinárodní ochranu. V napadeném rozhodnutí uvedl, že takové skutečnosti neshledal. Jakkoli je odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu stručné, má oporu v materiálech do spisu zařazených.

6. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. věty druhé , (dále jen ), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle ve stanovené lhůtě ani ke dni rozhodnutí soudu nevyjádřil.

7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle , , v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 29. 10. 2018 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 1. 11. 2018 poskytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a sdělil, že je arabské národnosti, z náboženství vyznává sunnitský islám. Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné strany nebo organizace. Tvrdil, že je rozvedený s tím, že před měsícem poslal bratrovi do Maroka plnou moc, „aby jej rozvedl“. Očekával, že za týden by měl obdržet faxem potvrzení. Nemá žádné děti. Průběh cesty z Maroka do České republiky popsal tak, že 27. 2. 2017 odletěl do Portugalska a odtud do Prahy. Na území České republiky vstoupil 27. 2. 2017 na základě povolení k pobytu. Za dobu pobytu v Evropě navštívil asi 15 států. Jednalo se spíše o krátkodobé cesty, dovolenou. K předchozím žádostem uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany žádal v České republice již v roce 2017. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že dříve měl na území České republiky legální pobyt, chtěl by zde žít i nadále. Do Maroka se vrátit nechce, protože si tady zvykl. Vyhovuje mu zdejší mentalita. Kvůli mentalitě lidí v Maroku se do vlasti vrátit nemůže a nechce. Mentalita lidí tam je jiná, lidé si závidí, pomlouvají se. V České republice si každý žije svým vlastním životem.

9. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že jeho součástí je i dokumentace o předchozím správním řízení ve věci první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Správní řízení bylo vedeno pod č. OAM-304/ZA-ZA11-2017. Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2017 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné formě. Rozhodnutí nabylo právní moci 3. 8. 2017. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem č. j. -37 ze dne 6. 4. 2018 zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci 10. 4. 2018. Řízení o následné kasační stížnosti žalobce proti uvedenému rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud usnesením č. j. -58 ze dne 20. 9. 2018 zastavil. Tvrzeným důvodem první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla legalizace jeho pobytu na území České republiky. Sdělil, že povolení k pobytu na území ČR pozbyl a hodlá zde setrvat kvůli těhotné přítelkyni a bratrovi a chtěl by zde získat zaměstnání.

10. Součástí správního spisu jsou rovněž informace, které žalovaný shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Maroku. Konkrétně žalovaný vycházel z informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č. j. 132369/2018-LPTP ze dne 6. 11. 2018 a z Informace oddělení zahraničních projektů Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR – Maroko – bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 21. 6. 2018.

11. Ze správního spisu se podává, že v souladu s byla žalobci dne 29. 1. 2019 dána možnost seznámit se s výše uvedenými informacemi a podklady rozhodnutí, vyjádřit k nim námitky. Žalobce této možnosti nevyužil, prohlásil, že se s obsahem podkladů blíže seznámit nechce, ani se k nim nechtěl nijak vyjádřit. Rovněž nenavrhl doplnění podkladů a nevyjádřil se ke zdrojům informací a způsobu jejich využití.

12. Podle ust. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle .

13. Podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

14. Po porovnání tvrzení žalobce v rámci řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu a jeho tvrzení v posuzované věci soud přisvědčil žalovanému v tom, že důvodem žádosti žalobce byla snaha o legalizaci pobytu v České republice. Žalobce uváděl, že v České republice žije jeho bratr, chtěl by zde pracovat. Co se týče opakované žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalobce odůvodnil tvrzením, že dříve měl v České republice pobyt legální, že si zde zvykl, chce v České republice žít nadále, má soud za to, že se jedná rovněž o tvrzení vypovídající o snaze žalobce o legalizaci jeho pobytu na území České republiky. Nově tvrdil toliko to, že si zvykl na zdejší mentalitu a že kvůli mentalitě lidí v Maroku se do vlasti nechce vrátit, že si tam lidé závidí a pomlouvají se a v České republice si žije každý svým vlastním životem. Žalobce dále na jednu stranu uvedl, že je rozvedený, ovšem současně poznamenal, že před měsícem (míněno k datu, kdy poskytoval tyto údaje) zaslal bratrovi do Maroka plnou moc „aby jej rozvedl“. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že uvedené nové okolnosti, na základě nichž žalobce požadoval opětovné meritorní posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochranu, které se týkají mentality lidí v Maroku, musely být žalobci prokazatelně známy již při podání jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice, přesto je žalobce mezi důvody své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvedl. Co se týče nového tvrzení o tom, že je údajně rozvedený, je nutno uvést, že nebylo povinností žalovaného zabývat se celou řadou dalších otázek a konsekvencí tohoto žalobcova tvrzení, jak se namítá v žalobě, konkrétně hodnocením toho, zda se jedná o okolnost relevantní v kontextu náboženského vyznání žalobce a valné většiny obyvatel země původu. Nebylo povinností správního orgánu si za žalobce cokoli domýšlet a konstruovat, a to za situace, kdy žalobce v průběhu správního řízení oproti žalobním tvrzením nic o náboženských důvodech v souvislosti s rozvodem neuváděl. Soud také sdílí názor žalovaného, že z informací o zemi původu, které mu posloužily jako podklad pro vydání rozhodnutí, nevyplynula žádná změna okolností, ke které by byl žalovaný z úřední povinnosti vázán přihlédnout s ohledem na uváděné odůvodnění žádosti. Soud činí závěr, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně, za tím účelem si opatřil dostatek podkladů, umožnil žalobci uvést veškeré důvody, které jej vedly k podání opakované žádosti, a to při poskytnutí údajů k žádosti i při seznámení s podklady rozhodnutí a shromáždil rovněž aktuální zprávy o zemi původu. Všechny získané podklady žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a z odůvodnění je zřejmé, z čeho žalovaný vycházel, jakými úvahami se řídil při posuzování opatřených podkladů pro vydání rozhodnutí a k jakým závěrům takto dospěl. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že v posuzované věci nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné hodnocení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a jeho obav z návratu do země původu a která by si vyžadovala nutnost vydání nového meritorního rozhodnutí v jeho věci. Namítanou vadou nepřezkoumatelnosti žalobou napadené rozhodnutí postiženo není. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval rovněž otázkou, zda v zemi původu nedošlo k takové zásadní změně, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Soud proto nepovažuje námitky žalobce, že se žalovaný nezabýval tím, zda v jeho vlasti nedošlo k takové zásadní změně situace, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany, za důvodné. Soud uzavírá, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná žalobcem na území České republiky byla tak správně shledána nepřípustnou. Za daného stavu pak dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu bylo řízení zastaveno.

15. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. zamítl.

16. Podle soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 18.07.2019

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje