Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 148/2019 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

S.O., státní příslušnost Afghánská islámská republika, narozený dne …, toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, Balková 1,

zastoupený: Organizace pro pomoc uprchlíkům, sídlem Kovářská 4, Praha,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, č. j. OAM-316/LE-BA02-BA04-PS-2019 ze dne 7. 6. 2019,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce byl dne 25. 5. 2019 objeven v nákladovém prostoru návěsu kamionu. Následně přivolaná policejní hlídka pojala podezření, že se nachází na území České republiky nelegálně. Proto byl zadržen a zajištěn nejprve za účelem předání do Slovenské republiky. Poté byl zajištěn podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, za účelem správního vyhoštění V Zařízení pro zajištění cizinců Balková žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany.

2. Naříkaným rozhodnutím Ministerstvo vnitra rozhodlo podle , o azylu, o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců, dobu zajištění stanovilo do 24. 9. 2019. Před rozhodnutím vyšlo z toho, že žalobce potvrdil státní příslušnost k Afghánské islámské republice. Na území České republiky přicestoval přes Íránskou islámskou republiku, Tureckou republiku, Bulharskou republiku a Srbskou republiku, kde strávil 6 týdnů. Tam nastoupil do kamionu, jenž ho měl odvést do Spolkové republiky Německo. K České republice nechová vazby rodinné ani majetkové. Důvod pro opuštění vlasti spojil s válečnou situací a aktivitami hnutí Tálibán.

3. Žalovaný na základě uvedeného zhodnotil, že žalobce na území České republiky přicestoval a dále na něm pobýval neoprávněně (bez cestovních dokladů a jakýchkoli oprávnění k pobytu), nechová k České republice žádný vztah a o mezinárodní ochranu požádal až po zadržení policií. Jeho žádost tedy byla účelová, s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění. Dosavadní protiprávní jednání svědčí o riziku, že se žalobce bude vyhýbat své povinnosti vycestovat, a tudíž zmaří výkon rozhodnutí o vyhoštění. Ve věci nebyl důvod uplatnit zvláštní opatření namísto zajištění, poněvadž nelze předpokládat změnu v chování žalobce obnášející nutný respekt k pravidlům, jimiž je institut zvláštních opatření podmíněn. Zajištění nebránil věk ani zdravotní stav žalobce, poněvadž nepředstavuje zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu.

4. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou pro vady spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a z toho plynoucí nesprávný závěr o účelovosti podané žádosti o mezinárodní ochranu. Podle žalobce nelze podání žádosti o mezinárodní ochranu po několika dnech od policejního zadržení samočinně interpretovat coby účelový postup s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. I za předpokladu, že by žalobce byl o možnosti podat žádost informován, výsledné prodlení mezi žalobcovým zajištěním a jejím podáním nelze připsat žalobci k tíži. Zvlášť, když původně žalobce plánoval podání azylové žádosti v Německu. Žalovaný taktéž nevzal v potaz vyjádření žalobce jakožto účastníka řízení do protokolu ze dne 11. 3. 2019 (žalobce zřejmě míní Poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 11. 6. 2019 – pozn. soudu), čímž nezohlednil individuální poměry žalobce ve stávajícím kontextu politické a bezpečností situace v Afghánistánu. Dále žalobce vytýká žalovanému jeho závěry vylučující případné uložení alternativy k zajištění, tj. zvláštní opatření. Institut zajištění představuje krajní prostředek zasahující do práva na osobní svobodu. Dle žalobce uplatnil žalovaný zajištění přednostně, nikoliv podpůrně.

5. Žalovaný k žalobě sdělil, že vznesené námitky považuje za nedůvodné. Z napadeného rozhodnutí je podle něj jasně seznatelné, z jakých podkladů vycházel před vydáním rozhodnutí. Cílovou zemi žalobce tvořilo až dosud Německo, k České republice jej nevážně žádný emocionální ani ekonomický vztah. Rovněž mu nebyl nikde vydán cestovní doklad. Podezření žalovaného, že žalobce bude mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, pramenilo z dosavadního jednání žalobce. Na základě téhož žalovaný dovodil předpokládanou účelovost žádosti. Ohledně zvažovaného uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu žalovaný odkázal na nezbytnou podmínku dobrovolné spolupráce žalobce se státními orgány v nadcházejícím azylovém řízení, včetně respektování finálního, potenciálně negativního stanoviska. Popsaná podmínka nicméně neodpovídá pobytové historii žalobce, pročež žalovaný zvláštní opatření nemohl aplikovat. Žalovaný tak k užití § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu shrnul, že (1) žalobce podal žádost až v zařízení pro zajištění cizinců, (2) existují důvody pro tvrzení o účelovosti podané žádosti, poněvadž: „Zákon nepožaduje, aby byla najisto dána účelovost podané žádosti, ale předpokládá pouze existenci oprávněných důvodů vedoucích k domněnce o účelovosti takové žádosti, což dle žalovaného je v případě pana žalobce dáno,“ a (3) žalobce mohl požádat o azyl dříve.

6. Napadený výrok rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal podle (dále též „ “) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

7. V rozhodovací činnosti správních soudů se k užití § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu ustálil názor, podle něhož pro naplnění důvodu zajištění postačí pouze zjištění, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu je účelová: skutečnost, že žadatel uvádí skutečnosti, které mohou být při meritorním posouzení shledány azylově relevantními, zajištění nevylučuje. Vážně míněná žádost o mezinárodní ochranu podaná v zajištění zůstává „pouze“ účelovou, jestliže z okolností případu (např. dosavadní jednání cizince, délka pobytu na území, osobní poměry apod.) plyne motivace žadatele vyhnout se správnímu vyhoštění (srov. rozsudky č. j. -35 ze dne 15. 2. 2017 a č. j. -31 ze dne 28. 2. 2017). S přihlédnutím ke znění čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU je tedy nezbytné, aby žádost o mezinárodní ochranu měla účel mařit vyhoštění a představovala tak zneužití práva, nikoliv jeho využití (ke zneužití práva jako podmínce zajištění srov. rozsudek č. j. -48 ze dne 28. 6. 2017 nebo stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie ve věci C-534/11 Arslan).

8. Dobrověrné podání žádosti o mezinárodní ochranu po zajištění sleduje dva propojené účely: žadatel se brání nucenému opuštění státu jako průvodní jev toho, že zde především hledá mezinárodní ochranu. O zneužití práva je možné uvažovat v situaci opačné, tedy pokud by žadatel usiloval o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit vyhoštění (a nestál o mezinárodní ochranu, případně věděl, že její podmínky nesplňuje), nebo pokud by účel mařit představoval hlavní účel žádosti (žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 8 odst. 3 písm. d) směrnice Rady 2013/33/EU].

9. V poměrech souzené věci to znamená, že si žalovaný měl učinit konkrétními skutečnostmi podložený závěr, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce svou žádost podal toliko s účelem mařit vyhoštění. To žalovaný dovodil na základě toho, že žalobce mířil do Spolkové republiky Německo, k území České republiky nemá žádný vztah a žádost o mezinárodní ochranu podal až po zajištění a zahájení řízení o vyhoštění, ačkoliv tak mohl učinit dříve. Tyto úvahy v zásadě obstojí.

10. K možnosti požádat o mezinárodní ochranu dříve napadené rozhodnutí uvádí, že žalobce mohl požádat ve státech Evropské unie, přes něž do České republiky přicestoval. S ohledem na okolnosti případu je to závěr značně nadnesený: podle správního spisu žalobce přicestoval ze Srbské republiky přes Maďarskou a Slovenskou republiku v návěsu kamionu společně s nákladem zeleniny. Zda měl žalobce skutečnou možnost přístupu k azylovému řízení, rozhodnutí ani správní spis nijak konkrétně neuvádí, přičemž lze vycházet z obecné zkušenosti, že nákladní prostory nebývají uzpůsobeny přepravě osob a tudíž ani vystupování podle jejich potřeby. Kladl-li žalovaný důraz na vyjádření žalobce, že byl i v Bulharské republice, úvaha o možnosti přístupu k azylovému řízení v rozhodnutí a správním spisu taktéž absentuje (zejména v kontrastu s pozdějším vyjádřením žalobce v pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 17. 6. 2019, kde důvody pro odchod z Bulharska vysvětlil a vyjádřil se i k nemožnosti žádat tam o mezinárodní ochranu).

11. Ze správního spisu tak plyne toliko to, že žalobce byl na území České republiky odhalen dne 25. 5. 2019 před 11.10 ještě v návěsu kamionu, od 11.40 byl zadržen a v 15.00 předveden na inspektorát cizinecké policie (srov. str. 2–3 rozhodnutí o zajištění za účelem předání do Slovenské republiky a str. 2 rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění). Správní spis dále obsahuje oznámení o zahájení správního řízení z 3. 6. 2019, jehož předání žalobci není nijak vyznačeno. To kontrastuje s rozhodnutím o zajištění a informací o možnosti požádat o mezinárodní ochranu z 5. 6. 2019, které byly žalobci téhož dne předány, a úředním záznamem prap. L. H. a npor. V. G. z 6. 6. 2019, podle něhož žalobce dne 5. 6. 2019 projevil vůli hledat v České republice mezinárodní ochranu (srov. § 3 odst. 1 zákona o azylu). Z toho plyne, že žalobce měl možnost požádat o mezinárodní ochranu podle §3a odst. 1 písm. a) bod 4 zákona o azylu nejdříve od 5. 6. 2019, kdy tak také učinil. Časový odstup, který by hovořil o účelovosti žádosti žalobce, tak ve věci dán není.

12. O účelu žádosti o mezinárodní ochranu zdržet či zmařit případné vyhoštění však vypovídá sdělení žalobce, že směřuje do Spolkové republiky Německo. Žalobce tedy původně neměl v úmyslu hledat v České republice mezinárodní ochranu a učinil tak až poté, co zjistil, že se do Německa nedostane. Za toho stavu existovaly oprávněné důvody se domnívat, že žádost o mezinárodní ochranu je účelová, neboť její podání, byť i vedeno nadějí, že může být úspěšná, je pouze průvodním jevem snahy zdržet aktuálně hrozící vyhoštění.

13. Další žalobní námitky směřovaly proti údajné nepřezkoumatelnosti závěru o neuplatnění zvláštních opatření podle § 47 odst. 1 zákona o azylu. Jimi se rozumí rozhodnutím ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem, nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

14. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu přezkoumatelné, neboť obsahuje srozumitelné a dostatečné důvody pro závěr o nezbytnosti zajištění žalobce.

15. V rozhodovací činnosti správních soudů se ustálil názor, že účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu v situaci, kdy existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze účelově, není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu pak je třeba přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Je proto namístě zohlednit pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu (srov. cit. rozsudek NSS č. j. -48).

16. Těmto požadavkům napadené rozhodnutí odpovídá. Vychází z toho, že žalobce cestoval do Německa a k území České republiky nemá žádný vztah: nikoho nezná, nemíní zde zůstat, nemá prostředky k běžnému životu a již prokázal, že je ochoten cestovat na území cizích států protiprávně [požadavek netrestat za nezákonný vstup na území státu ve smyslu čl. 31 odst. 1 a 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků (č. 208/1993 Sb.) neznamená, že nemohou být uložena omezení k zamezení dalšího nelegálního pohybu]. Za toho stavu nebylo lze očekávat, že se žalobce dobrovolně podrobí uloženým omezením a bude k dispozici pro řízení o udělení mezinárodní ochrany, případně řízení o vyhoštění, tedy že zvláštní opatření bude dostatečné.

17. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 26. července 2019

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.