Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 183/2019 - 26

- 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Iva Pospíšila v právní věci žalobkyně: D. T. H., zast. Mgr. Daliborem Lípou, advokátem, se sídlem Vyšehradská 12, Karlovy Vary, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2019, č. j. - 25,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který jí bude zaplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce Mgr. Dalibora Lípy, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 26. 3. 2019 domáhala soudní ochrany proti nečinnosti žalované ve věci žádosti žalobkyně o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza k pobytu nad 90 dnů. Dne 29. 4. 2019 doručila městskému soudu podání, v němž vzala žalobu zpět. Uvedla, že žalovaná ve věci dne 11. 4. 2019 vydala rozhodnutí č. j. MV-29829-4/SO-2019, proto bere žalobu zpět a žádá přiznat náhradu nákladů řízení, jelikož zpětvzetí žaloby je důsledkem chování žalované.

[2] Městský soud na základě , (dále jen „ “) řízení o žalobě zastavil. Výrokem II. rozhodl tak, že žalobkyni vrátil poměrnou část soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a výrokem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni podle městského soudu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení, jelikož chování žalované směřující k vydání správního rozhodnutí s podanou žalobou nemohlo souviset, jelikož se žalovaná o podané žalobě vůbec nedozvěděla.

II.

[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností a navrhla napadené usnesení zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

[4] Stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost podává proti všem výrokům napadeného usnesení. Důvody kasační stížnosti podřadila pod , d), e) Podle stěžovatelky je usnesení soudu o zastavení řízení nezákonné, nepřezkoumatelné a nesprávné, jelikož soud řízení zastavil, aniž by konstatoval nečinnost žalovaného.

[5] Městský soud podle stěžovatelky věc nesprávně právně posoudil, jestliže dospěl k závěru, že žalovaná ve věci nebyla nečinná. Podle stěžovatelky žalovaná prokazatelně nečinná byla a městský soud měl proto v napadeném usnesení o zastavení řízení její nečinnost konstatovat a také vyjádřit, že žaloba byla podána důvodně. Jestliže tak neučinil, zatížil podle stěžovatelky napadené usnesení vadou nezákonnosti.

[6] Podle stěžovatelky trpí napadené usnesení také vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, jelikož z něj nelze seznat, proč městský soud rozhodl o zastavení řízení tak, jak rozhodl.

[7] Stěžovatelka dále brojila proti výroku III., jímž jí městský soud nepřiznal náhradu nákladů řízení. Podle stěžovatelky je III. výrok napadeného usnesení v rozporu s Není totiž rozhodné, zda se žalovaná o podání žaloby dozvěděla či nikoli. Důležitá je pouze ta skutečnost, že žalovaná byla nečinná a vydala rozhodnutí až poté, co stěžovatelka podala žalobu na ochranu proti nečinnosti. Stěžovatelka po vydání požadovaného správního rozhodnutí ve věci neudělení víza vzala žalobu zpět a učinila tak pro pozdější chování žalované. Tvrdila proto, že jí náleží právo na náhradu nákladů řízení.

IV.

[8] Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s usnesením městského soudu a navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Uvedla, že stěžovatelka může proti usnesení o zastavení řízení uplatňovat pouze důvody podřaditelné pod Žalovaná poukázala na a na a konstatovala, že vzhledem ke zpětvzetí žaloby městskému soudu nezbylo, než řízení zastavit. Výrok I. napadeného usnesení je proto souladný se zákonem a kasační stížnost není důvodná.

[9] K námitce stěžovatelky, podle níž měl městský soud v napadeném usnesení konstatovat, že se žalovaná dopustila nečinnosti, žalovaná uvedla, že stěžovatelka v rozporu s nevyčerpala prostředky ochrany před nečinností a rovnou podala žalobu. Žalovaná s odkazem na judikaturu kasačního soudu konstatovala, že pokud by řízení nebylo zastaveno, soud by žalobu odmítl pro nepřípustnost.

[10] Ve vztahu k námitkám stěžovatelky směřujícím do výroku o nákladech řízení odkázala žalovaná na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. - 37, podle nějž je soud povinen zkoumat, zda žalovaná vydala rozhodnutí v důsledku podané žaloby či nikoli a podle toho rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Postup městského soudu je proto zcela v souladu s touto judikaturou.

V.

[11] Nejvyšší správní soud předně zvažoval, zda kasační stížnost stěžovatelky je přípustná. Podle , je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Kdy není kasační stížnost přípustná, upravuje téhož zákona. Podle jeho odst. 2 je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.

[12] Nejvyšší správní soud konstantně vychází z toho, že kasační stížností směřující jen proti důvodům rozhodnutí a tedy kasační stížností nepřípustnou je taková kasační stížnost, kterou stěžovatel nebrojí proti výroku napadeného rozhodnutí krajského soudu, ale jen proti důvodům, které ho k takovému rozhodnutí vedly. Jinými slovy, stěžovatel se kasační stížností musí domáhat toho, aby byl výrok napadeného rozhodnutí ve věci samé jiný (srov. zejména rozsudek rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. - 41). Výrok týkající se náhrady nákladů řízení pak lze přípustně napadnout pouze tehdy, podal-li stěžovatel přípustnou kasační stížnost směřující do výroku ve věci samé.

[13] Stěžovatelka v nynější věci formálně napadla všechny výroky usnesení městského soudu. Ve vztahu k výroku I., kterým soud zastavil řízení o žalobě, se však nedomáhá jiného rozhodnutí (jiného výroku) městského soudu. Nesouhlasí pouze s tím, jak městský soud usnesení o zastavení řízení odůvodnil, respektive tvrdí, že odůvodnění rozhodnutí mělo být doplněno o konstatování nečinnosti žalované. Jak plyne z výše uvedeného, taková kasační stížnost není přípustná.

[14] Nejvyšší správní soud se obdobnou věcí zabýval též v rozsudku ze dne 17. 1. 2013, č. j. - 36, v němž vyslovil, že „[z]a situace, kdy skutečným úmyslem žalobce není a z povahy věci ani nemůže být jiný výrok, jímž by městský soud právně konformně reagoval na zpětvzetí žaloby, brojí námitky proti výroku o zastavení řízení fakticky jen proti důvodům tohoto rozhodnutí, resp. s ním souvisejícímu procesnímu postupu městského soudu. Takové stížní námitky jsou však podle nepřípustné.“ Kasační soud nemá důvod se od právě citované judikatury odchýlit ani v nyní projednávané věci. Vzhledem k nepřípustnosti podané kasační stížnosti do výroku o zastavení řízení není kasační stížnost přípustná ani v části, která se týká výroku o náhradě nákladů řízení.

[15] Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, součástí nákladů řízení je také soudní poplatek. Rozhodnutí o soudních poplatcích, v daném případě rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku, je tedy rozhodnutím o nákladech řízení (srov. usnesení ze dne 23. 2. 2007, č. j. - 144). Kasační stížnost je proto nepřípustná i v části, která se týká výroku o vrácení části soudního poplatku.

[16] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle ve spojení s a téhož zákona.

[17] O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ve spojení s , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[18] Nejvyšší správní soud dále rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku stěžovatelce, neboť její návrh na zahájení řízení (kasační stížnost) byl odmítnut před prvním jednáním ve věci ( , o soudních poplatcích). Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá z téhož zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. července 2019

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu