Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Ads 358/2018 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. Z., zastoupený Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 531/12, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2017, č. j. MPSV–2017/108964-922, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 9. 2018, č. j. – 33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce zažádal o dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2016.

[2] Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Olomouci, žalobci rozhodnutím ze dne 28. 3. 2017, č. j. 192710/17/OL přiznal příspěvek na bydlení ve výši 92 Kč měsíčně ode dne 1. 10. 2016 do 30. 6. 2017. Odvolání žalobce žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím.

[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Namítal, že došlo k diskriminaci znevýhodněním vyplývajícím ze zákona, který je podle žalobce v rozporu s u a d (dále jen „ “), Evropskou sociální chartou a dalšími mezinárodními úmluvami, např. Lisabonskou smlouvou. , o státní sociální podpoře, jednoznačně a zcela bezdůvodně znevýhodňuje skupinu občanů [samostatně žijící osoby a osoby samostatně výdělečně činné (dále též „OSVČ“)] a odpírá jim sociální pomoc. Žalobce dále namítal, že OSVČ jsou znevýhodněny oproti jiným skupinám osob, zejména vůči zaměstnancům, ač mezi těmito osobami nerozlišuje. OSVČ na příspěvek na bydlení nedosáhnou, protože se vychází z fiktivního, nikoliv reálného příjmu. Skutečný příjem žalobce byl přitom mnohem nižší, než fiktivní. U částek blízkých životnímu minimu a u hranice, kterou je definována chudoba, je dopad nepřiznaného příspěvku na bydlení obzvláště drastický. Osoby samostatně výdělečně činné jsou zcela vyloučeny ze systému státní sociální podpory, což je v rozporu s y. by měla chránit menšiny, přesto vylučuje určitou skupinu (OSVČ) z pomoci v hmotné nouzi. Napříště mohou být stejné společenské skupině odepřena další práva zaručená u. V dosavadních obdobných věcech žalobce správní orgány ani soudy nijak uspokojivě nezdůvodnily a ani neospravedlnily diskriminaci OSVČ týkající se sociální pomoci ze strany státu.

II. Rozsudek krajského soudu

[4] Krajský soud žalobu zamítl. Neshledal důvody, pro které by právní úprava měla být v rozporu s ústavním pořádkem. Námitku diskriminace při stanovení rozdílných podmínek nároku na příspěvek na bydlení pro různé skupiny osob shledal nedůvodnou, neboť stanovení podmínek pro vznik nároku na poskytnutí státní dávky a její výše je plně v kompetenci zákonodárce. Krajský soud rovněž odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který již ve více podobných věcech shledal tzv. fikci příjmu v souladu s ústavním pořádkem.

III. Kasační stížnost

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v , (dále jen „s. ř. s“).

[6] Namítl, že krajský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť se dostatečně nezabýval žalobními námitkami. V rozsudku neuvedl žádný objektivní argument, který by mohl obhájit či ospravedlnit to, že skupina osob (OSVČ) je vyloučena ze systému státní sociální pomoci. Dále uvedl příklady svědčící o zjevné diskriminaci OSVČ. Uzavřel, že dikce , o státní sociální podpoře, (fiktivní příjem) je v rozporu s ústavním pořádkem; navrhuje proto přerušit řízení a věc předložit Ústavnímu soudu.

[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[9] Kasační stížnost není důvodná.

[10] Stěžejní námitkou je protiústavnost tzv. fiktivního příjmu dle § 5 odst. 1 písm. a) a § 5 odst. 7 zákona o státní sociální podpoře. Nejvyšší správní soud se k této otázce již mnohokrát vyjadřoval, přičemž se přímo zabýval námitkami vznášenými stěžovatelem, který je uplatňuje opakovaně pouze s drobnými obměnami (stěžovatel podal stran této otázky již více než 30 kasačních stížností).

[11] Otázkou ústavnosti rozlišování jednotlivých okruhů osob v oblasti státní sociální podpory a jejich rozporu s mezinárodními úmluvami se Nejvyšší správní soud na podkladu kasačních stížností téhož stěžovatele komplexně zabýval především v rozsudku ze dne 3. 2. 2010, č. j. - 60, v rozsudku ze dne 11. 8. 2016, č. j. - 21, či v rozsudku ze dne 27. 9. 2016, č. j. - 20. V nich soud dospěl k závěru, že úprava fiktivního příjmu v zákoně o státní sociální podpoře je souladná jak s ústavním pořádkem, tak s mezinárodními úmluvami. V citovaných rozhodnutích přitom soud stěžovatele opakovaně odkazoval na závěry učiněné v dřívější judikatuře Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a citoval stěžejní pasáže relevantních rozhodnutí. Z tohoto důvodu již nepovažuje za nutné či účelné závěry z citovaných rozsudků opakovaně reprodukovat, a pouze konstatuje, že vzhledem k tomu, že se na jádru argumentace nic nemění (stěžovatel totiž do řízení nepřináší žádný nový relevantní argument, proč by se soud měl od těchto závěrů odchýlit), neshledává důvod se od své judikatury (z poslední doby např. rozsudek ze dne 29. 3. 2019, č. j. - 20) odlišit a stěžovatelovu námitku považuje za nedůvodnou. Nejvyšší správní soud proto neshledal ani důvod k postupu podle y.

[12] Za pochybení nelze považovat ani postup krajského soudu, který stěžovatelovy námitky vypořádal toliko odkazem na relevantní judikaturu. Je tomu tak právě proto, že obsah stěžovatelových námitek zůstává stále stejný, přičemž judikatura, na kterou krajský soud odkazoval a na kterou odkazuje i Nejvyšší správní soud, vznikla právě na základě jeho námitek. Právě v takovém případě je totiž žádoucí, aby byly stejné námitky vypořádávány stejným způsobem. Ani tuto námitku proto Nejvyšší správní soud nepovažoval za důvodnou.

V. Závěr a náklady řízení

[13] Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek krajského soudu nezákonným ani nepřezkoumatelným, proto kasační stížnost zamítl ( ).

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle ve spojení s téhož zákona. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. června 2019

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu