Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 57/2019 - 33

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové a v právní věci žalobkyně: S. A., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem, se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2019, č. j. OAM-248/LE-LE05-HA12-2018, o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci,

takto:

K projednání a rozhodnutí věci je příslušný Krajský soud v Ostravě.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 2. 2019 u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného. Městský soud usnesením ze dne 5. 3. 2019, č. j. - 19, věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě.

[2] Městský soud příslušnost Krajského soudu v Ostravě odůvodnil odkazem na ve spojení s , o azylu, podle kterého je k řízení o žalobě místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu. Dle evidence Ministerstva vnitra a rovněž dle sdělení samotné žalobkyně bylo místem hlášeného pobytu žalobkyně v den podání žaloby P. s. (PoS) H., se sídlem N. k. 5, X H. – D. S. Vzhledem k tomu, že adresa hlášeného místa pobytu žalobkyně je v obvodu Krajského soudu v Ostravě, rozhodl městský soud podle o postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě.

[3] Krajský soud vyjádřil nesouhlas s postoupením věci městským soudem a věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí. Svůj postup odůvodnil tím, že ze sdělení Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ze dne 27. 2. 2019 vyplývá, že žalobkyně byla ubytována v P. s. H. v období 15. 11. 2018 - 18. 1. 2019. Dne 17. 1. 2019 se žalobkyně nevrátila z dlouhodobého opuštění střediska dle § 82 odst. 3 zákona o azylu a dne 18. 1. 2019 byla vyřazena z evidence ubytovaných z důvodu svévolného odchodu. Jako adresu pobytu, na které se bude zdržovat v průběhu opuštění střediska, žalobkyně uvedla adresu Š. 23, P. 1. Dle evidenční karty žadatele L010862 žalobkyně svévolně odešla z PoS H. dne 18. 1. 2019. Za tohoto stavu není možné vycházet z prohlášení zástupce žalobkyně ze dne 1. 3. 2019, ve kterém uvádí, že v den podání žaloby byla žalobkyně hlášena na adrese PoS H., neboť v té době již byla prokazatelně z evidence ubytovaných vyřazena. Žaloba byla podána dne 14. 2. 2019, tedy v době, kdy žalobkyně prokazatelně nebyla hlášena k pobytu v P. s. H. a ani na jiném místě v obvodu Krajského soudu v Ostravě.

[4] Podle platí, že [n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.

[5] Podle § 32 odst. 3 zákona o azylu platí, že [k] řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu.

[6] Podle § 77 odst. 1 zákona o azylu je [m]ístem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn, nebo zařízení pro zajištění cizinců anebo přijímací středisko, ve kterém je zajištěn.

[7] Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona o azylu se azylovým zařízením rozumí také pobytové středisko.

[8] V usnesení ze dne 15. 10. 2003, č. j. Nad 102/2003 - 29, Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že „svévolné opuštění azylového zařízení nemůže mít za důsledek právní změnu místa hlášeného pobytu žalobce jako žadatele o azyl a tím i založení nové místní příslušnosti soudu.“

[9] V posuzovaném případě se žalobkyně dne 17. 1. 2019 nevrátila z dlouhodobého opuštění PoS H. a dne 18. 1. 2019 byla vyřazena z evidence ubytovaných z důvodu svévolného odchodu.

[10] Jak vyplývá z výše citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, svévolný odchod z azylového zařízení nemá za následek změnu místa hlášeného pobytu žadatele o azyl. Skutečnost, že žalobkyně byla v důsledku svévolného odchodu vyřazena z evidence ubytovaných, nevede ke změně místa hlášeného pobytu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že při odchodu uvedla adresu pobytu, jelikož tuto adresu nelze považovat za adresu hlášeného pobytu (srov. § 77 odst. 2 zákona o azylu k postupu při změně místa hlášeného pobytu) a není nijak ověřeno, že žalobkyně se na této adrese skutečně zdržuje. Evidenční karta žalobkyně L010862 žádné další místo pobytu po opuštění PoS H. neobsahuje.

[11] Za této situace není možné místní příslušnost dovodit na základě adresy uvedené žalobkyní při dlouhodobém opuštění pobytového střediska, kterou nelze považovat za adresu hlášeného pobytu, zákona o azylu, nýbrž je třeba vycházet z posledního známého místa hlášeného pobytu, kterým je PoS H.

[12] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal důvodným nesouhlas krajského soudu s postoupením věci, a proto podle rozhodl tak, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Ostravě. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. května 2019

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu