Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 71/2018 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci

žalobce:

Q.V.T. , narozený dne …

bytem …

zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem

sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1

proti

žalované:

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2018, č. j. MV-6868-6/SO-2018

takto:

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 28. 2. 2018, č. j. MV-6868-6/SO-2018, a usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 27. 11. 2017, č. j. OAM-16513-7/PP-2017, se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalované.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 228 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Řízení vedené o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu pod sp. zn. OAM-16513/PP-2017 bylo zastaveno podle , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť žádost byla podána v době, kdy žadatel nebyl oprávněn k pobytu na území České republiky [usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 27. 11. 2017, č. j. OAM-16513-7/PP-2017, ve spojení s rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 28. 2. 2018, č. j. MV-6868-6/SO-2018].

Žaloba

2. V žalobě žalobce namítá, že se žalovaná nesprávně vypořádala s odvolací námitkou týkající se oprávněnosti pobytu na území na základě potvrzení o probíhajícím řízení o povinnosti opustit území ČR.

3. Vzhledem k tomu, že zákonné ustanovení nikde nepojednává o praxi správních orgánů, kdy je účastníkům řízení vydáváno potvrzení o probíhajícím řízení, které osvědčuje legálnost pobytu cizince na území a cizinec je de facto povinen se zdržovat na území, nelze jeho pobyt označit za nelegální. Není vinou žalobce, že tato situace nebyla zákonem ošetřena. Důležitou skutečností je i fakt, že řízení o povinnosti opustit území bylo Ředitelstvím cizinecké policie v rámci odvolacího řízení zastaveno s odkazem na vedené řízení o povolení k přechodnému pobytu.

4. Vzhledem k uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Vyjádření žalované

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 5. 2018 žalobu odmítla jako nedůvodnou a v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a spisový materiál. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nebyl oprávněn podat žádost na území, neboť v době podání žádosti neměl na území žádným způsobem upravený pobyt. Podle názoru žalované byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení o podané žádosti. Napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které v ustanovení stanoví pro odůvodnění rozhodnutí.

6. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

Posouzení věci krajským soudem

7. Řízení ve správním soudnictví je upraveno , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “ nebo „ “).

8. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením bez nařízení jednání, neboť s tím žalobce i žalovaná souhlasili (žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 5. 2018 a žalobce následně ve svém sdělení ze dne 2. 5. 2019).

9. Ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, podle kterého bylo řízení o žádosti žalobce zastaveno, znělo: „Usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec, který podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana České republiky nebo k trvalému pobytu podle hlavy IVa v době, kdy podle tohoto zákona není oprávněn pobývat na území, nebo v době platnosti výjezdního příkazu; to neplatí, pokud je žádost podána v době platnosti výjezdního příkazu vydaného poté, co cizinci uplynula doba oprávnění k pobytu na území uděleného osobě požívající doplňkové ochrany, nebo poté, co se svým prohlášením vzdal azylu“.

10. Dne 7. 12. 2017 Ústavní soud obdržel a pod sp. zn. zapsal návrh skupiny 18 senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení mimo jiné ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců.

11. Nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. (ústně vyhlášeným dne 10. 12. 2018), Ústavní soud ustanovení zákona o pobytu cizinců, ve znění , zrušil dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

12. Ústavní soud došel k závěru, že napadeným zákonným ustanovením byla porušena ustanovení a 2 a d, přičemž u prvních dvou procesních záruk soudní ochrany jednotlivce nelze opomenout též porušení y, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci, resp. shledal napadené ustanovení zákona o pobytu cizinců rozporným s právem na přístup k soudu podle d a na soudní přezkum rozhodování orgánů veřejné správy podle této y, obojí ve spojení s y, jakož i s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle uvedené y.

13. Nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. (ústně vyhlášený dne 10. 12. 2018), byl ve Sbírce zákonů vyhlášen dne 21. 1. 2019 pod č. 16/2019 Sb.

14. Zrušující nález Ústavního soudu nevyvolává automaticky žádné důsledky v oblasti individuálních právních aktů vydaných na základě zrušeného zákonného ustanovení.

15. Za této situace ovšem došel Nejvyšší správní soud k tomuto závěru: „Zruší-li Ústavní soud některé ustanovení zákona pro jeho neústavnost, odpovídá principu oprávněného očekávání, aby soud v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí správního orgánu, které se o ně opírá. Při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí proto správní soud není vázán ustanovením takto zrušeného zákonného ustanovení, ale musí dbát nálezu Ústavního soudu; v takovém případě není rozhodující, že napadené rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno ještě před tím, než Ústavní soud zákonné ustanovení zrušil. Nezákonnost napadeného rozhodnutí pak správní soud zpravidla shledá v rozporu s předpisem vyšší právní síly, totiž s u.“ (rozsudek ze dne 13. 5. 2003, č. j. -29, publ. pod č. 2/2003 Sb. NSS).

16. Z odůvodnění předmětného nálezu Ústavního soudu plyne, že neústavnost ustanovení § 169r odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců tu byla po celou dobu jeho účinnosti. Ačkoli zdejší soud sám řízení o zrušení předmětného ustanovení nevyvolal, nemohl pominout tuto zásadní změnu právního stavu a trvat na formálním naplnění procesního předpisu ( ) při vědomí, že tím sice koná podle jeho textu, nikoli však smyslu. Zákon vnímá procesní nástroje, jimiž disponuje, nepochybně toliko jako prostředek vedoucí ke zjednání spravedlnosti. Nastala-li situace, pro niž je typický rozpor mezi rozumným řešením, na něž však není norma beze zbytku připravena, a řešením, jež sice lze pod text právního předpisu zahrnout, avšak jež vede toliko k nadbytečnému zatížení účastníků řízení novými řízeními (zde ústavní stížností), je třeba zvolit řešení, které by odpovídalo principu oprávněného očekávání, jež je součástí moderního pojímání práva. V daném případě byl prostor pro nápravu otevřen podáním žaloby a jde tak o situaci odlišnou od té, kdy by žaloba podána nebyla, co se týče právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu. Potvrzovat zákonnost rozhodnutí žalované při vědomí o neústavnosti celého postupu soud za rozumné řešení nepovažuje.

Rozhodnutí soudu

17. Vzhledem k výše uvedenému soud pro nezákonnost, která spočívá v rozporu aplikovaného zákonného ustanovení s uvedenými články d (resp. ve spojení s uvedeným článkem y), zrušil napadené rozhodnutí ( věta prvá ) a zrušil i rozhodnutí (usnesení) správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo ( ), a současně vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalované ( ).

18. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, že ustanovení zákona o pobytu cizinců je rozporné s a 2 d (ve spojení s y), jakož i s této y.

19. V tom, že v daném případě bylo aplikováno zákonné ustanovení, které bylo následně zrušeno Ústavním soudem pro rozpor s uvedeným články d (resp. ve spojení s uvedeným článkem y), spatřuje zdejší soud závažný důvod pro přednostní projednání a rozhodnutí věci ve smyslu části věty za středníkem

Náklady řízení

20. Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle věty prvé proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 12 228 Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 3 000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za dva úkony právní služby v plné výši po 3 100 Kč podle , a a d) advokátního tarifu, tj. 1) převzetí a příprava zastoupení a 2) žaloba (6 200 Kč + DPH = 7 502 Kč), a nakonec z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle a 4 advokátního tarifu (600 Kč + DPH = 726 Kč). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byly příslušné částky navýšeny o DPH. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalované určeno platební místo podle ve spojení s a stanovena přiměřená lhůta podle části věty za středníkem ve spojení s (s přihlédnutím k možnostem žalované tuto platbu realizovat).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Plzeň 9. května 2019

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.