Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 104/2019 - 17

-17

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci ochrany proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, čj. -42,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 4. 2019 kasační stížnost žalobce (dále jen „stěžovatel“) směřující proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze, kterým byly výroky I. a II. zamítnuty jeho návrhy na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů a výrokem III. byl odmítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalované povinnost zdržet se všech dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonu její funkce, které snižují jeho důstojnost. V řízení před městským soudem se stěžovatel žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované při vyřizování žádosti o informace v oblasti stravování.

[2] Soud posoudil kasační stížnost nejprve v rozsahu výroků I. a II. napadeného usnesení městského soudu. Jelikož neobsahovala všechny náležitosti podle , neboť stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu usnesení městského soudu napadá, a pro tento nedostatek nebylo možné v řízení o ní pokračovat, soud ji v této části v souladu s větou druhou ve spojení s odmítl.

[3] K odstranění vad kasační stížnosti soud stěžovatele nevyzýval. Soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace po žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodovaly zpravidla shodně jako v projednávaném případě. Rovněž Nejvyšší správní soud rozhodoval o projednatelných kasačních stížnostech proti těmto rozhodnutím v nedávné době nesčetněkrát (stěžovatel se ke dni rozhodnutí soudu obrátil na NSS celkem ve 188 věcech).

[4] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně nikterak složitém řízení poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti a umožnil mu tím věcný přezkum jím napadeného rozhodnutí krajského (městského) soudu. Pokud stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů, přestože v jeho právně totožných věcech již byl pravomocně vysloven závazný názor NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle soudu správné, aby jej tížila povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, aniž by na tuto okolnost byl soudem upozorňován. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. V projednávané věci se proto jeví neefektivním a formalistickým stejnému stěžovateli zasílat výzvu k odstranění vad podání podle věty první ve spojení s Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by jej soud nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž již objektivně musí vědět. Pro úplnost soud dodává, že stěžovatel měl možnost doplnit kasační stížnost až do dne vydání tohoto usnesení, avšak této možnosti nevyužil.

[5] Následně soud posoudil kasační stížnost v rozsahu výroku III. napadeného usnesení městského soudu. Dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, proto ji v této části podle a ve spojení s odmítl.

[6] Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní úpravě poměrů účastníků řízení a zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stane vykonatelným ( a 4 ). Usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření v posuzované věci má tedy dočasnou povahu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2007, čj. -145).

[7] S ohledem na shora uvedené soud kasační stížnost odmítl, neboť nebyly splněny podmínky pro její věcné projednání. Totožným způsobem již Nejvyšší správní soud rozhodl v jiných stěžovatelových věcech vedených pod sp. zn. , , .

[8] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle věty první ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož kasační stížnost byla odmítnuta.

[9] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup řízení. V takové situaci není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak jej bez dalšího ukončit (přiměřeně srov. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. -48, publ. pod č. 1741/2009 Sb. NSS, a usnesení ze dne 11. 6. 2014, čj. -10).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. května 2019

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu