Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ads 124/2019 - 63

- 64

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: P. Ť., proti žalovanému: vedoucí služebního úřadu Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2016, čj. 13/42013/000/6.6.2016/135-odvolání, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2019, čj. -44, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ředitele Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 3. 2016 byl žalobci přiznán osobní příplatek ve výši 6 000 Kč měsíčně a v důsledku zařazení do 11. platové třídy a 1. platového stupně mu byl s účinností od 1. 4. 2016 přiznán plat ve výši 23 870 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, protože se při výpočtu výše jeho platu podle něj nesprávně uplatnil odpočet praxe kvůli tomu, že neměl požadované vzdělání (podle ). Takový postup shledal žalobce v rozporu s a , o státní službě. Žalovaný však odvolání zamítl. Žalobce proto podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Městský soud dospěl k závěru, že právní úprava neumožňovala žalovanému uplatnit při stanovení výše žalobcova platu odpočet doby započitatelné praxe, a proto zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

[2] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a také požádal, aby byl této kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Stěžovatel namítá, že pokud by musel nyní v souladu s rozsudkem městského soudu opět rozhodnout a vyplatit žalobci doplatek k platu, ztratil by v důsledku , , možnost vymáhat po žalobci vyplacený doplatek k platu, i kdyby s kasační stížností uspěl.

[3] Žalobce s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí a má za to, že stěžovatel nijak blíže nezdůvodnil potřebu přiznání odkladného účinku; zejména neuvedl, jaká újma mu hrozí uplatněním právních následků napadeného rozsudku. Napadený rozsudek sám o sobě nemůže způsobit stěžovateli žádnou újmu, protože z něj žalobci neplyne žádný konkrétní platový nárok. Rozsudkem bylo původní rozhodnutí pouze zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. V souvislosti s tím žalobce poukázal na usnesení NSS ze dne 2. 7. 2003, čj. -52, č. NSS. Nadto se žalobce domnívá, že ani v případě neprávem vyplacené částky by stěžovateli nevznikla nenávratná újma, protože tříletá promlčecí doba počíná běžet až vyplacením peněz. Žalobce proto nevidí důvod, proč by v takovém případě mělo být stěžovateli zabráněno požadovat v této době vrácení peněz.

[4] Žalobce se naopak domnívá, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by vznikla újma jemu samotnému, neboť by nadále zůstal v nejistotě ohledně svého práva na plat. Pokud by stěžovatel mohl setrvat v nečinnosti až do rozhodnutí o kasační stížnosti, prohlubovala by se dál žalobcova nemateriální újma. Ta je již nyní způsobena nepřiměřenou délkou řízení, které trvá od dubna 2016. Žalobce je také přesvědčen, že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nebude ohrožen žádný veřejný zájem. Svůj názor podpořil odkazem na usnesení NSS ze dne 5. 1. 2005, čj. -49, podle něhož „ohrožení veřejného zájmu nemůže zpravidla představovat ani přiznání a vyplacení určité částky důchodu“ (podle žalobce lze tento názor vztáhnout i na plat).

[5] Podle kasační stížnost nemá odkladný účinek, NSS jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti zjišťuje splnění zákonných předpokladů ( ). Prvním předpokladem je hrozba nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, v porovnání s újmou způsobenou jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly. Druhým předpokladem je chybějící rozpor s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se účinky napadeného rozhodnutí.

[6] NSS zkoumal, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo poškodit důležitý veřejný zájem. Žalobce se ve svém vyjádření sice otázkou ohrožení veřejného zájmu zabýval, nahlížel na ni však způsobem, který není pro tuto věc rozhodný. Lze souhlasit se žalobcem, že nepřiznáním odkladného účinku by patrně nebyl poškozen veřejný zájem. Podstatné pro tuto věc však je, jestli může být důležitý veřejný zájem poškozen v případě, že odkladný účinek kasační stížnosti bude přiznán, a pro takový závěr neshledal NSS žádný důvod.

[7] Dále NSS poměřoval možnost vzniku nepoměrně větší újmy podle Proti tvrzené újmě, která stěžovateli hrozí kvůli nemožnosti vymáhat potenciálně neprávem vyplacené peníze, stojí žalobcův zájem na brzkém konečném rozhodnutí o výši jeho platu.

[8] NSS souhlasí se žalobcem v tom, že stěžovatel nezdůvodnil svůj návrh nijak podrobně. Není však pravda, že by netvrdil, že mu v důsledku napadeného rozsudku může vzniknout újma. Tuto újmu spatřoval v uplatnění , pokud by následoval závazný právní názor městského soudu (tj. rozhodl o doplatku k žalobcovu platu a tyto peníze mu následně vyplatil). Z totiž vyplývá, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty. Podle stěžovatele by mu respektování názoru městského soudu do budoucna znemožnilo vymáhat vyplacené peníze bez ohledu na to, zda by jeho kasační stížnost byla úspěšná. Žalobce má pravdu v tom, že městský soud stěžovateli žádným výrokem neuložil povinnost vyplatit doplatek k platu. To však neznamená, že jej k tomu svým odůvodněním nezavázal. Skutečnost, že městský soud zrušil původní stěžovatelovo rozhodnutí a v dalším řízení jej zavázal svým právním názorem (tzn. rozhodnout ve prospěch žalobce, který nesouhlasí se způsobem výpočtu svého platu a jeho následnou výší), má pro stěžovatele obdobné dopady, jako by mu městský soud přímo uložil vyplatit žalobci doplatek k platu.

[9] Uplatnění totiž neohrožuje stěžovatele tím, že by v případě úspěchu ve věci nestihl vymoci neprávem vyplacené částky ve lhůtě tří let od jejich vyplacení, jak se žalobce domnívá: stěžovateli hrozí, že peníze nevymůže, neboť nebude splněn jiný předpoklad k vrácení neprávem vyplacených částek. Účinky pravomocného rozsudku městského soudu a v něm vyřčené právní názory totiž nezavdávají zaměstnanci (v tomto případě žalobci ve služebním poměru) důvod předpokládat, že by částky vyplacené na základě nového stěžovatelova rozhodnutí byly nesprávně určeny či omylem vyplaceny. Rozsudek městského soudu, který vyhověl žalobcovým námitkám, naopak silně podporuje žalobcovo přesvědčení, že částky, jež mu má stěžovatel na základě názoru vysloveného v napadeném rozsudku vyplatit, mu právem náleží.

[10] Není pochyb o tom, že je třeba chránit žalobcovu (zaměstnancovu) dobrou víru a nepřipustit, aby se ve sporu se stěžovatelem (zaměstnavatelem) od počátku nacházel v méně výhodném postavení. Výše uvedené ustanovení ve spojení s napadeným rozsudkem však staví žalobce do nepoměrně výhodnějšího postavení než stěžovatele. Pokud by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek a nastoupily by účinky pravomocného rozsudku městského soudu, hrozilo by stěžovateli, že ztratí zákonný podklad pro to, aby se v případě úspěchu své kasační stížnosti domohl vrácení částek vyplacených žalobci. Jakkoliv tedy NSS nechce žalobcovu situaci bagatelizovat, shledává újmu, která hrozí stěžovateli, nepoměrně větší, než je újma hrozící žalobci v důsledku toho, že již několik let čeká na konečné stanovení výše svého platu.

[11] Na tuto věc nelze vztáhnout závěry usnesení NSS ve věci , jak se žalobce domníval, jelikož se v něm vůbec neposuzovaly dopady . Toto usnesení bylo navíc vydáno v době, kdy zákonná úprava odkladného účinku stanovila, že navrhovateli musí hrozit nenahraditelná újma. To již neplatí. Také proto nejsou závěry usnesení pro tuto věc přiléhavé.

[12] Po zhodnocení výše uvedených skutečností dospěl NSS k závěru, že jsou naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ve spojení s Přihlédl zejména k tomu, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku by stěžovateli hrozila nepřiměřená újma spočívající v tom, že by ani v případě úspěchu ve věci nevymohl částky, které žalobci neprávem vyplatil. Řízení o jeho kasační stížnosti by tak zcela postrádalo smysl.

[13] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci se až do skončení řízení před NSS pozastavují účinky shora označeného rozsudku městského soudu. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly ( ve spojení s ).

[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.

Poučení:Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. května 2019

Zdeněk Kühn

předseda senátu