Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 309/2018 - 23

1 As 309/2018 -

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: L. Z., proti žalované: Vězeňská služba ČR, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č. j. – 8,

takto:

I. Řízení se zastavuje .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované, v níž se domáhal, aby soud určil, že úkon žalované spočívající v přijetí žalobce dne 28. 3. 2012 do výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác a následné držení žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody v dalších věznicích, je nezákonným zásahem. Městský soud žalobu odmítl v záhlaví označeným usnesením.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností.

[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 3. 2019, č. j. – 16, zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, neboť uzavřel, že kasační stížnost stěžovatele je zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu , (dále jen „ “). Zároveň v citovaném usnesení stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů a poučil jej o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.

[4] Usnesení č. j. – 16 bylo stěžovateli doručeno dne 8. 4. 2019, posledním dnem lhůty pro zaplacení poplatku tak bylo úterý 23. 4. 2019. Stěžovatel poplatek v této lhůtě nezaplatil. Podáním ze dne 18. 4. 2019 soudu sdělil, že peníze na úhradu soudního poplatku nemá. Toto sdělení nebylo možné považovat za opakovanou žádost o osvobození od soudního poplatku, o níž by soud musel rozhodnout samostatným usnesením. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (viz např. rozsudky ze dne 17. 6. 2008, č. j. – 65, ze dne 16. 12. 2015, č. j. – 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. – 32, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17). S ohledem na skutečnost, že první žádost o osvobození od soudního poplatku soud zamítl z důvodu zjevné bezúspěšnosti návrhu a takové posouzení je nezávislé na majetkových poměrech účastníka řízení, nemůže mít nynější tvrzení o nedostatku finančních prostředků vliv na závěr o nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků stěžovatelem.

[5] Z , o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017 pak platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“

[6] Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nezaplatil poplatek ve lhůtě stanovené v usnesení č. j. – 16, Nejvyšší správní soud řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s a zastavil.

[7] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. května 2019

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu