Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 As 27/2019 - 52.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 As 27/2019 - 52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/4, Praha 1, proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 26. 11. 2018, č. j. 49/2018-510-RK/5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2019, č. j. 39 A 3/2019 - 21,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2019, č. j. 39 A 3/2019 - 21, se ve výrocích I. a II. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost směřující proti výroku III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2019, č. j. 39 A 3/2019 - 21, se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jehož výrokem I. byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, výrokem II. zamítnuta žádost o ustanovení zástupce a výrokem III. byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu.
[2] Krajský soud ve svém usnesení vycházel z toho, že stěžovatelův návrh zjevně nemůže být úspěšný, což je důvod pro zamítnutí žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Je mu z úřední činnosti známo, že stěžovatel u něj podal v posledních pěti letech přes 70 návrhů, aniž by zpravidla měl relevantní námitky. Nynější žalobou napadl rozhodnutí ministra dopravy, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2018, č. j. 127/2018-910-IPK/15, jímž byla povolena stavba „Silnice I/68 Třanovice – Nebory“ v rozsahu čtyř stavebních objektů, v řízení vedeném v působnosti zákona č. 416/2009 Sb. , o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů. V žalobě zaprvé namítal nesprávnost vyznačení doložky právní moci, čímž se míjel s meritem napadeného rozhodnutí, zadruhé zpochybňoval pravomoc ministra dopravy rozhodnout o rozkladu, což je námitka evidentně neopodstatněná (viz § 152 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu , ve znění pozdějších předpisů).
[3] Ze stěžovatelovy kasační stížnosti a jejího doplnění plyne, že důvody krajského soudu považuje za nelogické. Krajský soud na jednu stranu hodnotí jako nedostatečné stěžovatelem uplatněné žalobní body, na druhou stranu však zamítá jeho žádost o ustanovení advokáta pro zjevnou neúspěšnost a ze stejných důvodů mu nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Žalobní body mohly být s pomocí advokáta doplněny.
[4] Stěžovatel dále obsáhle popisuje své poměry a postoj k fungování státní moci. Vzhledem k tomu, že tyto okolnosti nemají bezprostřední vztah k projednávané věci, není nezbytné je na tomto místě rekapitulovat.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou, v části nicméně směřuje proti rozhodnutí krajského soudu, proti kterému není kasační stížnost přípustná [§ 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řád správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “)].
[6] Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Rozhodnutí, kterým krajský soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu, je právě takovým rozhodnutím. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost směřující proti výroku III. napadeného usnesení odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s.
[7] Dále se zabýval kasační stížností směřující proti výrokům I. a II. napadeného usnesení. Vzhledem k tomu, že se jedná o kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, nevyžadoval jinak povinné zastoupení stěžovatele advokátem ani zaplacení soudního poplatku (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Poté přistoupil k přezkumu výroků I. a II. usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
[8] Dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výrokům I. a II. napadeného usnesení je důvodná.
[9] Podstatou věci je otázka, zda stěžovatelova žaloba zjevně nemůže být úspěšná proto, že se uplatněné žalobní body míjí s důvody napadeného správního rozhodnutí žalovaného, respektive jsou na první pohled neopodstatněné. Hodnocení návrhu jako zjevně neúspěšného totiž znemožňuje přiznat účastníkovi řízení osvobození od soudního poplatku (§ 36 odst. 3 , věta třetí, s. ř. s. s. ř. s. ) a ustanovit mu zástupce (§ 35 odst. 10 , věta první, s. ř. s. s. ř. s. ).
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že důvody napadeného usnesení neobstojí. Ze skutečnosti, že stěžovatel v žalobě uplatnil žalobní bod, který se míjí s meritem napadeného správního rozhodnutí, a žalobní bod, jehož neúspěšnost je krajskému soudu zjevná, totiž ještě nelze usuzovat na zjevnou neúspěšnost celé žaloby. Není vyloučeno, že stěžovatel další žalobní body doplní, a to ať už sám, případně prostřednictvím zástupce.
[11] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám přisvědčil a výroky I. a II. usnesení proto zrušil podle § 110 odst. 1 , věty první, s. ř. s. s. ř. s. Krajský soud bude v dalším řízení vázán právním názorem uvedeným výše (§ 110 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ). Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále podotýká, že závazný právní názor se týká výlučně zákonnosti důvodu, na kterém krajský soud své rozhodnutí postavil, a definitivně neřeší oprávněnost stěžovatelových žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v konečném rozhodnutí vydaném v dalším řízení (§ 110 odst. 3 , věta první, s. ř. s. s. ř. s. ).
[13] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o dalších žádostech stěžovatele spojených s doplněním kasační stížnosti ze dne 7. 5. 2019. O opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti nebyl povinen rozhodovat, neboť v nich stěžovatel neprezentoval žádné nové relevantní skutečnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65). Ve vztahu k opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků dále dodává, že již v rozhodnutí o první stěžovatelově žádosti (usnesení ze dne 20. 3. 2019, č. j. 9 As 27/2019 - 18), vysvětlil, že stěžovatel není povinen v nynější věci soudní poplatek hradit. K žádosti o přerušení řízení z důvodu současného zdravotního stavu stěžovatele uvádí, že ji vyhodnotil jako bezpředmětnou za situace, kdy stěžovatel splnil veškeré formální náležitosti vztahující se k řízení o kasační stížnosti a věc byla připravena k rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu