Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 Ad 18/2018 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci

žalobkyně: PhDr. H. P.

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2018 č. j. MPSV-2018/230250-923, o příspěvku na živobytí

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22. 11. 2018 domáhala zrušením rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-2018/230250-923 ze dne 19. 11. 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutím Úřadu práce Ostrava (dále jen „úřad práce“) ze dne 16. 10. 2018 o poskytování příspěvku na živobytí ve výši 3.913 Kč od měsíce března 2018 se způsobem výplaty: částka ve výši 2 513 Kč vyplácena poštovní poukázkou a částka 1 400 Kč vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží. Žalobkyně rozhodnutí považuje za diskriminační, snižující důstojnost člověka a tím, že část příspěvku na živobytí je vyplácena formou typizovaných poukázek, podle žalobkyně zákonodárce nepřípustně uplatnil princip kolektivní viny, neboť poukázky zavedl z důvodu, že někteří příjemci údajně zneužívají dávky na alkohol a cigarety. Podle žalobkyně však skutečným záměrem bylo všechny příjemce dávky ponížit, tj. spolu s těmi, kteří údajně zneužívají, také ty, kteří dávku používají v souladu se zákonem na zajištění živobytí své a společně posuzovaných osob, vyvolat u nich společenskou ostrakizaci a pocit závislosti na dávce. Cílem zákonodárce tak nikdy nemělo zamezit využití příspěvku na živobytí na alkohol a cigarety, ale ponížit důstojnost příjemců dávek. Žalobkyně proto navrhla nejen zrušení napadeného rozhodnutí, ale rovněž navrhla, nechť krajský soud předloží Ústavnímu soudu podnět ke zrušení , a to pro rozpor s ústavním pořádkem, neboť ponižování není dovoleným nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti.

2. Žalovaný uvedl, že postupoval podle , o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „ “), podle kterého příjemci dávky, který pobírá dávku déle, jak 6 měsíců v posledních 12 měsících, bude dávka vyplacena tak, že nejméně 35% a nejvýše 65% dávky bude vyplaceno poukázkami opravňujícímu k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. Úřad práce i žalovaný postupovali v souladu s tímto ustanovením. Dávky pomoci v hmotné nouzi představují poslední záchrannou síť pro osoby nacházející se v obtížné sociální situaci, přičemž je nutné, aby tyto osoby učinily samy či za pomoci své rodiny maximum pro to, aby si své základní životní potřeby zajistily vlastními silami a nespoléhaly tak na stát a jeho sociální systém. vychází z principu odpovědnosti osoby za své sociální postavení. Žalobkyně nemá povinnost o dávky pomoci v hmotné nouzi žádat, a pokud tak učiní a požádá, měla by si být vědoma toho, že musí také plnit určité povinnosti, které ze zákona o pomoci v hmotné nouzi a s nimi souvisejících právních předpisů vyplývají. Podle žalovaného je rozhodnutí v souladu s hmotným i procesním právem a netrpí žádnými vadami.

3. Krajský soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas ve lhůtě dvou měsíců po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí žalovaného žalobkyni, tedy v souladu s ustanovením (dále jen „ “), přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ustanovením , neboť s tímto postupem oba účastníci souhlasili.

4. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně je od září 2017 uznána za osobu v hmotné nouzi a pobírá příspěvek na živobytí. Dne 18. 3. 2018 zahájil úřad práce správní řízení ve věci změny způsobu výplaty dávky, vzhledem k tomu, že žalobkyně pobírá příspěvek na živobytí 6 měsíců. Dne 16. 10. 2018 úřad práce rozhodl tak, že od března 2018 bude žalobkyni příspěvek na živobytí vyplácen ve výši celkem 3 913 Kč tímto způsobem výplaty: částka ve výši 2 513 Kč bude vyplacena poštovní poukázkou, částka 1 400 Kč bude vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, neboť nesouhlasila s výplatou dávky ve formě poukázek, které považuje za žebračenky, a tento způsob platby považuje za nedůstojný a uplatňující princip kolektivní viny.

5. V odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že způsob výplaty shledal souladným s § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi a její námitky nepovažoval za důvodné.

6. Mezi účastníky je sporný tak způsob výplaty dávky, která byla žalobkyni přiznána ve výši celkem 3 903 Kč.

7. Příspěvek na živobytí je základní dávkou pomoci v hmotné nouzi a je určen na úhradu potřeb osob (společně posuzovaných osob) na úrovni zabezpečující základní životní podmínky. Jedná se především o zabezpečení stravy, ošacení, obavy, základních hygienických potřeb a podobně (srovnej § 1, § 21 až § 29 zákona o pomoci v hmotné nouzi).

8. Způsob výplaty této dávky stanoví § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi tak, že způsob výplaty určuje plátce dávky tak, že bere v úvahu schopnosti a možnosti osoby v hmotné nouzi s dávkou v hmotné nouzi hospodařit a využít dávku k účelu, ke kterému je určena, přičemž příjemci dávky, který pobírá dávku déle, jak 6 měsíců v posledních 12 měsících, bude dávka vyplácena tak, že nejméně 35% a nejvýše 65% dávky bude vypláceno poukázkami opravňujícími k nákupu zboží ve stanovené hodnotě.

9. Žalobkyně je příjemkyní dávky příspěvku na živobytí a tuto dávku k březnu 2018 pobírala déle než 6 kalendářních měsíců v posledních 12 měsících. Za této situace úřad práce neměl možnost správního uvážení, zda dávku ve výši jejích 35% bude vyplácet v hotovosti nebo poukázkami opravňujícími k nákupu zboží ve stanovené hodnotě, neboť k tomu zákonodárce již nedává možnost správního uvážení; tuto možnost měl při výplatě dávky v předchozích 6 měsících. Z citovaného ustanovení vyplývá, že 35% dávky musí být za všech okolností vyplaceno poukázkami opravňujícími k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. Správní orgán má možnost uvážit vyšší poměr, ale nikoliv poměr nižší; od tohoto ustanovení se nelze odchýlit, není možno odstranit například jeho případnou tvrdost. Úřad práce ani žalovaný tak nepochybili, pokud žalobkyni způsob výplaty přiznané dávky určili tak, že 35% dávky bude poskytováno v poukázkách, neboť žádný jiný postup zde nepřipadá do úvahy. K témuž závěru dospěl například Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. 10. 2018 č. j. -38, nebo Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. -42.

10. K námitce žalobkyně, že forma výplaty příspěvku na živobytí ve formě poukázky je pro ni ponižující, že se jedná o žebračenku a že účelem této formy výplaty je diskriminace, ostrakizace a celkové znevýhodnění osob chudých, krajský soud uvádí následující. K formě výplaty dávky v hmotné nouzi ve formě poukázek přistoupil zákonodárce novelou zákona o pomoci v hmotné nouzi č. a z důvodové zprávy vyplývá, že „cílem předložených opatření je zvýšit motivaci osob k rychlé změně jejich nepříznivé sociální situace pomoci znovu začlenění na trh práce a zabránit s ohledem na současnou míru nezaměstnanosti jejich nedůvodnému setrvání v systémech sociální ochrany (…). Účelem opatření je racionalizace pomoci ve snaze zabránit užití dávky k jinému účelu než ke kterému má sloužit“. Z uvedeného vyplývá, že důvodem již v roce 2008 pro zavedení jiného způsobu výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi než jen hotovostně zákonodárce sledoval jednoznačný cíl, kterým je zvýšení efektu dopadu této dávky pro příjemce a nikoliv jeho ostrakizace či cokoliv jiného.

11. Krajský soud má za to, že je pouze na státu, aby v případě, že zabezpečí své občany systémem dávky poslední záchrany, což dávky státní sociální podpory jsou, aby určil, zda se tak bude dít toliko v penězích či jiným způsobem. Jak vyplývá z důvodové zprávy, smyslem poskytnutí dávky je nejen zabezpečit základní životní potřeby osoby, která o tuto dávku požádá, ale rovněž ji motivovat k tomu, aby svým úsilím dosáhla zlepšení své sociální situace a nebyla závislá na systému sociálních dávek. Pokud zákonodárce zvolil k dosažení tohoto účelu postup, kdy část dávky není vyplácena v penězích, ale v poukázkách, které umožní příjemci této dávky, aby své životní potřeby zabezpečil, pak se jedná o postup, který není v rozporu s žádným právem chráněným u, jak se žalobkyně domnívá. Konečně vhodnost, účelnost a sociální spravedlnost právní úpravy neposuzuje soud, s výjimkou Ústavního soudu v případě zjištěné neústavnosti, neboť tyto úvahy nepřísluší soudu, nýbrž zákonodárci. Jedná se o otázky v podstatě politické, kam primárně spadá celá oblast sociálních práv (k tomu srovnej např. bod 78 nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2008 sp. zn. , dále bod 90 odůvodnění nálezu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. ; dále viz citované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích č. j. -49). Z téhož důvodu krajský soud nepovažuje žalobkyni napadenou úpravu za protiústavní, a proto ji nepředložil Ústavnímu soudu k posouzení. Pro úplnost krajský soud dodává, že žalobkyně navrhla posoudit ústavnost úpravy

§ 44 zákona o sociálních službách, přičemž zjevně mínila protiústavnost citovaného ustanovení

§ 43 odst. 5 písm. a) zákona o sociálních službách.

12. Vzhledem k tomu, že žalobní námitka není důvodná, krajský soud žalobu podle zamítl.

13. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, který v souladu s ustanovením nemá právo na náhradu nákladů řízení; procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.).

Ostrava 29. května 2019

JUDr. Zora Šmolková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje