Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 22/2018 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 22/2018 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
žalobce: M. V.
bytem B. s. 555, V. n. L.
proti
žalované Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2018 č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci.
1. Žalobou doručenou dne 19. 12. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2018 č. j. X, kterým bylo změněno rozhodnutí č. j. X ze dne 16. 7. 2018 tak, že se v souladu s § 38 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ode dne 11. 5. 2018 je přiznává invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně činí 6.513 Kč měsíčně.
2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu žalobu ke správnímu soudu. Uvedl, že vydané rozhodnutí nepovažuje za správné, neboť posudkový lékař se zřejmě zabýval otázkou jeho invalidity ve vztahu k ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Nehodnotil však celkovou výkonnost, únavové stavy, schopnost vykonávat běžné denní aktivity a riziko septických stavů při práci v kolektivu vzhledem k položce č. 1 kapitoly III, oddílu A přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Odkázal na zprávu MUDr. N., kde je uvedeno, že je ohrožen septickými stavy při práci v kolektivu a trpí výrazným snížením podtřídy imunoglobulínu převažujícími subfebrieliemi, po dobu celého dne v rozmezí 37,2 stupně s 37,8 stupně C, extrémní únavou, obtížně zvládá běžnou denní zátěž a není schopen každodenní soustavné pracovní zátěže. Posudkový lékař nevzal v úvahu ani tu skutečnost, že hlavní diagnózou žalobce je DG 93.3 postvirový syndrom únavy, který by měl být podle jeho názoru hodnocen podle kapitoly VI, položka 16b přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. Jak vyplývá z lékařské zprávy MUDr. M., není schopen vykonávat jakékoliv povolání – soustavnou pracovní zátěž. Trpí totiž přetrvávajícími subfebrieliemi, postvirovým únavovým syndromem, záchvaty výrazné bolestivosti kloubů a svalů na celém těle a v případě práce v kolektivu je ohrožen septickým stavem. Z uvedených skutečností vyplývá, že rozhodnutí nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a proto bylo navrženo jeho zrušení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované.
3. Žalovaná se k věci vyjádřila dne 22. 1. 2019. K výtce na adresu údajně neuspokojivé objasněnosti věci uvedla, že závěr nelze s úspěchem vystavět toliko na odkazovaných stanoviscích a doporučeních odborných ošetřujících lékařů. Takový závěr může vyslovit pouze lékař s odborností v oboru posudkového lékařství, eventuálně znalec specializovaný na posudkové lékařství. Ten může relevantním způsobem určovat dopad diagnostikovaných obtíží na potenciál žalobce. V posudku je popsáno, proč dokladovaná postižení neodpovídají žalobcem pociťované závažnosti. Posudkový lékař se zabýval aplikovatelností kvalifikace (položka 16 písm. e) kapitoly VI přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , o posuzování invalidity ve vztahu ke kvalifikaci zvolené, položka 1 písm. b) oddílu A kapitoly III téhož předpisu. Otázku opodstatněnosti žaloby ponechala žalovaná na rozhodnutí soudu.
III. Obsah správních spisů včetně důkazů doplněných soudem.
4. Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, který posoudil zdravotní stav dne 31. 5. 2018 se závěrem, že je invalidní podle § 39 odst. 2 písm. a) zák. č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů a datum vzniku z invalidity stanovil na 21. 5. 2018. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 16. 7. 2018 rozhodnutí, kterým žalobci přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Dne 2. 8. 2018 uplatnil žalobce opravný prostředek a podal námitky. Z toho důvodu byl zdravotní stav žalobce posouzen znovu dne 27. 9. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 35 %. Datum vzniku invalidity byl stanoven na 11. 5. 2018. K datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole III oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky se nemění.
5. Na základě tohoto posudkového závěru rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 31. 10. 2018 tak, že změnila rozhodnutí ze dne 16. 7. 2018 a přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně žalobci ode dne 11. 5. 2018.
6. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal správní žalobu. Soud doplnil důkazní řízení o vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise v posudku ze dne 2. 4. 2019, který byl určen pro krajský soud, uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je povirový únavový syndrom s defektem imunity. Komise hodnotila žalobce identickým posudkovým kritériem, kterým byl hodnocen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařem České správy sociálního zabezpečení, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole III oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. S ohledem na pracovní kvalifikaci volí komise identicky pouze dolní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti na 35 %. Volba dolní hranice je indikována i s ohledem na skutečnost, že použitá položka je určená pro stavy provázené výskytem recidivujících plísňových, parazitárních či oportunních infekcí, což u žalobce konstatovat nelze. Zdravotní postižení nebylo takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby zdůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. V kapitole III oddíl A nelze použít položky s vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, neboť při imunodefektu nedochází k infekčním komplikacím, tak jak jsou specifikovány v položkách 1c) a 1d). Byla vyslovena suspekce na možný rozvoj autoimunního onemocnění. Pro hodnocení těchto onemocnění je určena kapitola XII, oddíl D. Tuto kapitolu užít nelze, neboť autoimunní onemocnění zatím prokázáno není. Žalobce byl neurologicky vyšetřen, nemá žádné jednoznačné klinické známky o snížení nervového systému. Byl však u něho prokázán imunodeficit, proto komise postižení nesrovnává, ale zvolila položku určenou pro imunodeficity. Komise uzavřela, že žalobce byl invalidní v prvním stupni a datum vzniku invalidity na 11. 5. 2018 byl stanoven správně. Posudkové závěry lékařů prvého i druhého stupně vycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jako funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými nálezy nebyly rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr.
7. Komise měla při vypracování posudku k dispozici zprávu praktické lékařky MUDr. M., Veselí nad Lužnicí z 15. 5. 2018, infekční ambulance Nemocnice České Budějovice, MUDr. J. ze dne 22. 3. 2018, Centra klinické imunologie, Praha, MUDr. V. MUDr. N. za ze dne 9. 4. 2018, oddělení klinické imunologie Nemocnice České Budějovice, MUDr. N. ze dne 11. 5. 2018, z vyšetření gastro, MUDr. K. z března 2019 a zpráva z Ambulance bolesti MUDr. K. z března 2019. Komise zhodnotila žalobce i při jednání dne 2. 4. 2019 MUDr. V., Interna – revmatologie, České Budějovice. Žalobce přišel samostatně do komise s oporou jedné vycházkové hole. Byl plně orientován, spolupracoval, schopen velmi podrobně popsat vývoj onemocnění od jeho počátku, bez zjevné poruchy paměti. Cestu z Veselí do Českých Budějovic absolvoval veřejnou dopravou. Jednání komise trvalo cca 50 minut, i v závěru jednání bylo patrné svižné psychomotorické tempo. Z rozhovoru je zřejmé, že se problematikou syndromu zabývá.
IV. Právní názor soudu
8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
12. V dané záležitosti žalobce rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení dne 16. 7. 2018 tak, že žalobci od 27. 6. 2018 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle ustanovení § 38 a 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění ve výši 6. 513 Kč. Důvodem tohoto postupu bylo zjištění, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil dle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře ze dne 31. 5. 2018 35 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě, ve kterém byl z hlediska posouzení přiznaného stupně invalidity vysloven shodný závěr, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. K jinému závěru dospěl však lékař ohledně stanovení data vzniku invalidity, který stanovil na 11. 5. 2018 a z toho důvodu bylo prvostupňové rozhodnutí v tomto smyslu změněno.
13. Ke shodnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 2. 4. 2019, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise postavila najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na jeho pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je únavový syndrom s defektem imunity. Komise hodnotila žalobce identickým posudkovým kritériem, kterým byl hodnocen lékařem Okresní Česká správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení, že jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole III oddíl A, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Volba dolní hranice byla indikována i s ohledem na skutečnost, že použitá položka je určená pro stavy provázené výskytem recidivujících plísňových, parazitárních či oportunních infekcí, což u žalobce konstatovat nelze. Zdravotní postižení žalobce nebylo takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. V kapitole III oddíl A nelze použít položky s vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, neboť při imunodefektu u žalobce nedochází k infekčním komplikacím tak, jak jsou specifikovány v položkách 1c) a 1d) této kapitoly. Byla vyslovena suspekce na možný rozvoj autoimunitního onemocnění. Pro hodnocení těchto onemocnění je určena kapitola XII oddíl D, kterou však v dané věci použít nelze, neboť nebylo autoimunní onemocnění u žalobce zatím objektivně prokázáno. Žalobce byl neurologicky vyšetřen, nemá žádné jednoznačné klinické známky postižení nervového systému, a proto nelze u něj posuzovat některé z položek určené pro postižení nervového systému. U žalobce byl prokázán imunodeficit, a proto komise zvolila v souladu s předchozími posudky položku určenou pro imunodeficity. K námitkám žalobce uvedeným v žalobě komise uvedla, že pokud žalobce požaduje hodnocení podle kapitoly VI položka 16e) přílohy k vyhlášce, pak tato kapitola je určena pro myasténii, pro onemocnění způsobené poruchou neuromuskalárního přenosu na nervosvalové ploténce. Toto u žalobce objektivizováno nebylo. Onemocnění je spojeno taktéž se svalovou slabostí, což je prokazatelné například repetetivní stimulací při EMG a různými svalovými testy. Položka, kterou žalobce uvádí, je určena pro hodnocení stavu se zvlášť těžkým funkčním postižením – velmi těžká a dlouho trvající unavitelnost a slabost, rozvinuté příznaky, zejména postižení svalů pletencových a dýchacích, klidová dušnost, těžké omezení fyzické výkonnosti, některé denní aktivity těžce omezeny. Zahrnuje tedy i popis únavnosti, což ale není hlavním symptomem onemocnění, posudkově je rozhodná míra svalového postižení – ta je objektivizovatelná různými testy a položka je určena pro stavy, kdy již selhává dýchací svalstvo, nikoli míra únavnosti, která je údajem subjektivním. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá prvnímu stupni invalidity. Tento závěr je zcela ve shodě se závěry, které vyslovil jak lékař okresní správy sociálního zabezpečení, tak lékař v námitkovém řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vypracování posudku vzala v úvahu veškeré doložené zprávy žalobce a zabývala se jeho onemocněními, přihlédla i k vývoji tohoto onemocnění a vysvětlila svůj závěr. Soud proto hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými zdravotními postiženími žalobce. Z toho důvodu nelze žalobci přisvědčit v jeho nepodloženém tvrzení, že jeho zdravotní stav odpovídá vyššímu stupni invalidity. Zároveň mu nelze přisvědčit v námitkách, že měl být jeho zdravotní stav posuzován podle kapitoly VI položka 16e) přílohy k vyhlášce, neboť tato kapitola je určena pro myasténii, tedy pro onemocnění způsobené poruchou neuromuskulárního přenosu na nervosvalové ploténce, což u žalobce zjištěno nebylo. Soud v rámci soudního řízení posuzoval a hodnotil vypracovaný posudek a uzavřel, že naplnil požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr byl náležitě zdůvodněn a pro soud byl přesvědčivý. Soud vycházel z tohoto posudku, jak je již výše uvedeno a neshledal žalobcem vznesené námitky důvodnými. Lékařské orgány vyslovily správně svůj závěr a ten odpovídá na základě dostupných důkazů zákonu. Zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá prvnímu stupni invalidity. Pokud by došlo v současné době nebo do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu, lze nárok na invalidní důchod uplatnit nově podanou žádostí. Je třeba zdůraznit, že soud se věcí zabýval k datu vydání napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na výše citovanou právní úpravu.
V. Závěr, náklady řízení.
15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl a úspěšné žalované soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žádné náklady nad rámec své běžné činnosti nevynaložila, ostatně ani ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. takové náklady přiznat neumožňuje.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice 29. dubna 2019
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně