Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 1/2019 - 39.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 1/2019 - 39
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci
žalobce: M. K.
bytem X
zastoupen advokátem Mgr. Antonínem Menzelem
sídlem Krajinská 44/10, 370 01 České Budějovice
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2018 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 16. 11. 2018 č. j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 146 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou dne 8. 1. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2018 č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 27. 9. 2018 č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Tábor, ze dne 4. 9. 2018 nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť pokles jeho pracovní schopnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu činil 20 % a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil, neboť podle jeho názoru bylo řízení stiženo takovými podstatnými vadami sestávajícími z nedostatečného přezkoumání zdravotního stavu žalobce, které měly za následek vydání nesprávného a nezákonného rozhodnutí o invaliditě. Lékaři došli v rámci velmi krátkého časového rozpětí k odlišným závěrům. Žalobce zastává názor, že jeho zdravotní stav je natolik závažný a pro uplatnění na trhu práce limitující, že u něho není vyloučeno konstatování invalidity dokonce druhého či třetího stupně. Žalobce splňuje podmínky nároku na invalidní důchod ve smyslu § 38 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce připomněl své pracovní uplatnění a poté zrekapituloval vývoj jeho zdravotních potíží, které měly za následek dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rovněž odkázal i na zprávy lékařů, z nichž vyplývá, že v důsledku kolapsových stavů není žalobce fakticky schopen zvládat pracovní společenské či osobní aktivity. Posudkoví lékaři bagatelizovali žalobcův zdravotní stav a pokud jde o psychiatrické a neurologické nálezy, ty zcela přehlíželi. Podle žalobce jsou posudky o invaliditě nepřezkoumatelné a ve vzájemném rozporu a z toho důvodu žalobce oslovil znalce z oboru posudkového lékařství MUDr. M. V., který zpracovává znalecký posudek o invaliditě. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného.
3. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala předchozí průběh řízení a připomněla platnou právní úpravu. Shrnula i obsah vydaných rozhodnutí. Nabyla přesvědčení, že posudky vypracované lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, jakož i lékařem pracoviště České správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích posoudily plně zdravotní stav žalobce a posudky považuje žalovaná za objektivní. Z toho důvodu navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy.
III. Obsah správních spisů.
4. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 4. 9. 2018 se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní pojištění uvedené kapitole XIII oddíl E, položka 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míra pokles pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 27. 9. 2018 rozhodnutí, kterým žalobci žádost o invalidní důchod zamítla. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 10. 10. 1018 námitky. V námitkovém řízení byl znovu posouzen zdravotní stav žalobce dne 31. 10. 2018 lékařem České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice se závěrem, že pokles jeho pracovní schopnosti činí 30 %. Lékař v námitkovém řízení zvolil pro zařazení diagnózy žalobce stejnou kapitolu, oddíl i položku a vycházel z poklesu pracovní schopnosti 20 %, avšak ve smyslu § 3 odst. 1 téže vyhlášky navýšil hodnotu o maximálně možných 10 % na celkových 30 %. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 16. 11. 2018 rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 9. 2018 potvrdila.
5. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 9. 4. 2019 uvedla, že žalobce byl přítomen při jednání komise a byl s posudkovým závěr ústně seznámen. Komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla disfunkce v oblasti psyché. Ošetřující psychiatr v nálezech z roku 2018 konstatoval přítomnost těžké depresivní fáze. Pro tyto problémy je žalobce v léčbě od ledna 2018, léčba je s parciálním efektem. Medikace již byla snížena, podle přešetření při jednání komise nelze konstatovat, že jde o nadále o fázi těžkou – při těžké depresi by žalobce například nebyl schopen jít do fitka, nebyl by schopen plánovat a nastoupit lázeňskou léčbu. Uvedené skutečnosti také popírají konstatování psychiatra, že u žalobce je přítomna těžká sociální fobie, to je těžká porucha z okruhu neurotických poruch, při těžké sociální fobii by byl prakticky neschopen sociálního kontaktu, což vyšetření při jednání komise popřelo. Míra psychické dysfunkce byla hodnotitelná posudkovým kritériem určeným pro afektivní poruchy, nálady na úrovni středně těžkého postižení – kapitola V položka 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Zde je dána míra poklesu pracovní schopnosti na 30 – 45%. S ohledem na další komorbidity, zejména s ohledem na parézu DKK a s ohledem na pracovní kvalifikaci zvolila komise nejen horní hranici taxace, ale použila i maximálně možné taxační navýšení na 55 %. Míra psychické dysfunkce žalobce zjištěná při jednání komise neindikuje užití položek určených pro afektivní poruchy, nálady s postižením těžkým či zvláště těžkým. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Je-li u pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Komise dospěla k závěru, že posudkový závěr z posudkových jednání ze dne 4. 9. 2018 a 31. 10. 2018 nelze potvrdit. Posudkové závěry prvoinstančního i druhoinstančního lékaře nevycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků. Nebyly totiž objektivizovány všechny skutečnosti, které se týkaly zdravotního stavu žalobce nebo jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. V podkladové dokumentaci nebyl dostatečně popsán stav DKK. V době jednání na Okresní správě sociálního zabezpečení v Táboře dne 4. 9. 2018 byl žalobce pro psychické potíže léčen pouze cca 8 měsíců. Nebylo tak možno jednoznačně stanovit, že psychické problémy mají jednoznačně charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Při jednání komise při zpětném vyhodnocení vývoje psychického stavu již toto konstatovat bylo možné. Psychiatrické nálezy konstatující přítomnost těžké depresivní fáze se přitom v současnosti již nejeví jako validní, jde maximálně o postižení středně těžké. Vznik invalidity komise stanovila ke dni 4. 9. 2018, tedy k datu ukončení pracovní neschopnosti, když k tomuto datu lze konstatovat přítomnost psychické dysfunkce. Taktéž byla přítomnost paretické léze DKK, která je důvodem k navýšení taxace míry poklesu pracovní schopnosti (paréza byla popsána v nálezech již v roce 2017). Tyto nálezy nebyly při jednání na okresní správě ani v námitkovém řízení k dispozici. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
6. Svůj závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, vyšetření v komisi dne 9. 4. 2019 odbornou psychiatričkou MUDr. A. D. a neuroložkou MUDr. J. A., ze zpráv praktické lékařky MUDr. M., Tábor, 19. 2. 2018, praktické lékařky MUDr. Č. dne 17. 8. 2018, RDG Nemocnice Tábor, MUDr. L. 16. 1. 2018, neurologie Nemocnice Tábor, MUDr. O., 7. 9. 2017, MUDr. P., 16. 1. 2018, neurologie Votice MUDr. Š. 27. 4. 2018, osteologie Nemocnice České Budějovice, MUDr. K., 24. 1. 2018, 19. 1. 2018, psychiatrie MUDr. B., 1. 2. 2018, 28. 8. 2018, 18. 10. 2018, dekurz v období od 18. 1. 2018 do 26. 10. 2018, ortopedie Tábor MUDr. K. 8. 5. 2018, rehabilitace Tábor MUDr. H. z 1. 3. 2018, kardiologie Tábor, MUDr. M., 11. 6. 2018, interna Nemocnice Tábor, hospitalizace 11. 4. - 19. 4. 2018. Dále komise vycházela ze zpráv, které byly přiloženy k žalobě RHB, nemocnice Tábor, MUDr. M. 27. 9. 2018, 25. 10. 2017, ortopedie Tábor, MUDr. K., 8. 8. 2018, 6. 11. 2018, 6. 3. 2019, neurologie Votice, MUDr. Š. 7. 3. 2019, interna nemocnice Tábor MUDr. S. 4. 12. 2018, psychiatrie Tábor, MUDr. B., dekurz z období od zahájení léčby do 19. 3. 2019.
IV. Právní názor soudu.
7. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
8. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
9. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To zatím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství. Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
10. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
11. V dané záležitosti žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 27. 9. 2018, kterým mu Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 a 39 zákona o důchodovém pojištění se závěrem, že podle posudku lékaře okresní správy sociálního zabezpečení činil pokles pracovní schopnosti 20 %. V námitkách žalobce rozporoval tento závěr a požadoval přiznání invalidity vyššího stupně. V námitkovém řízení byl vypracován nový posudek o invaliditě dne 31. 10. 2018 s obdobným závěrem, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, neboť pokles pracovní schopnosti činil pouze 30 %.
12. Ke zcela odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 9. 4. 2019, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce není dysfunkce páteřová, nýbrž dysfunkce v oblasti psyché. Míra psychické dysfunkce byla komisí hodnocena na úrovni středně těžkého postižení posudkovým kritériem určeným pro afektivní poruchy nálady podle kapitoly V položka 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kde je dána míra poklesu pracovní schopnosti 30 – 45 %. S ohledem na další komorbidity, zejména na parézu DKK s ohledem na pracovní kvalifikaci zvolila komise nejen horní hranici taxace, ale využila i maximální možné taxační navýšení na 55 %. Míra psychické dysfunkce žalobce zjištěná při jednání komise neindikovala užití položek určených pro afektivní poruchy nálady s postižením těžkým či zvláště těžkým. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Je-li přitom příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se ve smyslu platné právní úpravy nesčítají. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní, jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a datum vzniku invalidity komise stanovila ke dni 4. 9. 2018, tedy k datu ukončení pracovní neschopnosti žalobce.
13. Komise vysvětlila, že posudkové závěry lékařů okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 9. 2018 a České správy sociálního zabezpečení ze dne 31. 10. 2018 potvrdit nelze. Tyto závěry nevycházely z objektivního zjištění zdravotního stavu žalobce a jeho funkčních důsledků nebyly objektivizovány všechny skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. V době jednání na OSSZ dne 4. 9. 2018 žalobce byl léčen pro psychické potíže cca 8 měsíců, a tak nebylo možné jednoznačně stanovit, že psychické problémy mají charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
14. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě II. stupně, a to od 4. 9. 2018. Tento závěr se neshoduje se závěry, které byly vysloveny lékaři v řízení před Okresní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení, neboť jak komise uvedla, v té době se žalobce pro psychické potíže léčil cca 8 měsíců a v té době nebylo možné jednoznačně stanovit, zda tyto psychické problémy mají již charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Při jednání komise však při zpětném vyhodnocení vývoje psychického stavu, již takový závěr bylo možné vyslovit. Psychiatrické nálezy konstatovaly přítomnost postižení středně těžkého. Komise proto uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Datum vzniku invalidity druhého stupně byl stanoven na 4. 9. 2018. Stalo se tak ke dni, kdy došlo k ukončení pracovní neschopnosti žalobce. Již k tomuto dni bylo lze konstatovat přítomnost psychické dysfunkce, která ve zpětném hodnocení má jednoznačně charakter dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Komise své závěry náležitě vysvětlila. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován komisí za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce jakož i data vzniku této invalidity. Posudek se vypořádal se všemi přítomnými postiženími žalobce. Při vypracování posudku měla komise k dispozici veškeré doložené lékařské zprávy žalobce a přihlédla k vývoji onemocnění žalobce a vysvětlila dostatečně svůj závěr o stanovení data vzniku invalidity druhého stupně.
V. Závěr, náklady řízení.
15. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, který postavila najisto Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 9. 4. 2019.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů ve výši 3.146 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za dva úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, přepis žaloby), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce dvakrát 300 Kč, celkem 600 Kč a daň z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně a ta činí 546 Kč, celkem náklady řízení 3.146 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice 30. dubna 2019
JUDr. Marie Trnková v. r.
samosoudkyně