Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 66/2018 - 50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci

žalobce:

B.E. , narozený dne … státní příslušnost Turecká republika, toho času pobytem …

zastoupeného: JUDr. Ing. Milan Mleziva, advokát, sídlem Skrétova 1011/48, 301 00 Plzeň,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky,

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7,

o žalobě ze dne 11. 10. 2018 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2018 č. j. OAM-131/LE-LE26-LE05-2018,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Včasnou žalobou ze dne 11.10.2018 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 20.9.2018 č.j. OAM-131/LE-LE26-LE05-2018, kterým bylo rozhodnuto tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu (dále jen zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu se zastavuje.

2. Žalobce v úvodu žaloby obecně namítal, že žalovaný porušil ustanovení , , , , , (dále jen ). Dále nesouhlasil s tím, že v jeho případě došlo k naplnění podmínek stanovených v zákona o azylu. Svojí žádostí se domáhal udělení mezinárodní ochrany z důvodu svých obav o vlastní bezpečí v Turecké republice (dále jen Turecko). Své obavy odůvodnil především tím, že byl obtěžován ze strany PKK (Strana kurdských pracujících), neboť pracoval jako lesní hlídač a při své práci chytil tři členy této organizace, které následně předal vojenské policii. Ze strachu z organizace PKK pak opustil zaměstnání a přestěhoval se do Mesinu. Protože ho našli i tam a vyhrožovali mu, rozhodl se svoji vlast zcela opustit. Do Turecka se nemůže vrátit, protože se domnívá, že mu tam hrozí smrt od příslušníků PKK. Dále uvedl, že po jeho návratu z vojny za ním přišli domů členové PKK a kvůli výše popsanému incidentu mu vyhrožovali. Po jeho odjezdu z vlasti mu jeho rodiče řekli, že za ním přišli ještě třikrát. Žalobce ve své žádosti jednoznačně uvedl, že se obává o svůj život, neboť o něj může usilovat PKK v Turecku. Toto jeho tvrzení je konzistentní i v jeho předchozích podáních či prohlášení. Ze správního spisu a z napadeného rozhodnutí však vyplývá, že správní orgán tuto jeho těžkou životní situaci zlehčuje a nevěnuje jí řádnou pozornost, přestože je ve spise založena řada podkladů o současné politické a bezpečnostní situaci v Turecku. Dále uvedl, že v této souvislosti je nutné konstatovat, že cizinci nehrozí riziko jen ze strany PKK, ale i ze strany tureckého státu, který velmi tvrdě trestá jakékoliv přívržence PKK. Je zřejmé, že Turecký stát bude disponovat informacemi o snaze kontaktovat cizince PKK a bude tak po svém případném návratu vystaven perzekucím ze strany turecké vlády. Správnímu orgánu mělo být v době jeho rozhodnutí zřejmé, že to pro žalobce bude mít velmi negativní dopad (viz kauza dvou českých občanů, kteří byli v Turecku odsouzeni pouze za humanitární styk s PKK). Žalobce je oproti správnímu orgánu názoru, že politická a bezpečnostní situace se v současné době zásadně změnila a může pro něj představovat novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, neboť může být pronásledován z důvodu uplatňování práv a svobod, a rovněž mu hrozí vážná újma v případě, že bude zdržen přívrženci PKK nebo případně tureckou vládou s ohledem na vnitřní ozbrojený konflikt mezi přívrženci PKK a Tureckem. Rovněž je nepochybné, že stát, jehož je státní občanem - Turecko, mu nezajistí ochranu před vážnou újmou, která mu hrozí. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 11.6.2009, sp. zn. , podle kterého: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení.“ Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (K žalobě byla připojena kopie napadeného rozhodnutí a plná moc).

3. Dne 18.12.2018 žalobce prostřednictvím svého zástupce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. Jeho návrh byl zamítnut pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 11.1.2019 č.j. -33.

4. Napadeným rozhodnutím ze dne 20.9.2018, č.j. OAM-131/LE-LE26-LE05-2018 žalovaný rozhodl o žádosti žalobce tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce dne 14.7.2018 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž v českém jazyce uvedl, že mu v Turecku hrozí nebezpečí, protože jej navštěvovali příslušníci PKK a chtěli, aby s nimi spolupracoval. Dodal, že dostal strach a musel z Turecka vycestovat.

Dne 25.7.2018 žalobce poskytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a mimo jiné sdělil, že je muslimského vyznání, je rozvedený a bezdětný. Do České republiky (dále jen ČR) přicestoval letecky z Turecka v roce 2007, měl tehdy české vízum. Prohlásil, že jinde v Evropské unii nikdy nepobýval a nemá žádné vízum ani povolení k pobytu v jiných státech. Sdělil, že v ČR nyní žádá počtvrté a také, že je zdravotně zcela v pořádku a nemá žádné zvláštní potřeby ani omezení. Za důvod své žádosti o mezinárodní ochranu označil to, že jej navštěvovali lidé, kteří chtěli, aby vstoupil do PKK, což nechtěl, a proto mu začali vyhrožovat, že pokud nevstoupí do PKK, zabijí jej i jeho rodinu, proto odešel z Turecka.

Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyl s žalobcem proveden, neboť jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a žalovaný neshledal nezbytnost provedení pohovoru ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

Správní orgán při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel především z jeho výpovědí učiněných v průběhu současného i předchozího azylového řízení vedeného pod č.j. OAM-735/ZA-ZA04-2015, z vyjádření jeho právního zástupce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu.

V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že aktuální žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR je již čtvrtá v pořadí. Správní orgán posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozích správních řízení ve věci mezinárodní ochrany. Po posouzení důvodů uvedených žalobcem pro podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR, správní orgán konstatoval, že žalobce uvedl naprosto stejné motivy své neochoty vrátit se do Turecka, jaké uváděl v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. obavu z PKK. Nic na tom nemění ani nově tvrzený důvod této údajné hrozby, tedy požadavek PKK, aby s ní spolupracoval namísto dříve uváděné snahy o pomstu za předání tří členů PKK vojenské policii. Také právní zástupce prohlásil, že žalobce zcela konzistentně uvádí stále totožné důvody své žádosti o mezinárodní ochranu, jaké uváděl již v předchozím řízení.

Co se týče nového tvrzení, že kvůli kontaktům s PKK by žalobce mohl být ohrožen i ze strany Turecka, správní orgán konstatoval, že tato skutečnost byla, pokud jde o pravdivé tvrzení, žalobce objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a ten tak měl možnost i povinnost uvést ji za účelem jejího posouzení již tehdy, pokud ji považoval za důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce přitom byl poučen o své povinnosti uvést veškeré důvody žádosti a uvádět úplné údaje. Je tedy důsledkem pouze jeho vlastního zavinění, že tato skutečnost nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nejedná se tedy o novou skutečnost nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Jen pro úplnost správní orgán poznamenal, že toto nové tvrzení je zcela v protikladu s tvrzeními žalobce z předchozího řízení, kdy uváděl, že se obává PKK kvůli její snaze o pomstu za to, že zadržel a předal tureckým bezpečnostním složkám její příslušníky, tedy právě za to, že se z hlediska tureckého státu zachoval velmi loajálně a dokonce statečně.

Žalovaný tedy v průběhu správního řízení došel k závěru, že v zemi původu žalobce nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována jeho předchozí žádost k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ostatně sám žalobce ve své opakované žádosti nic takového neuvedl, ani jeho právní zástupce netvrdil. Žalobce tedy neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti, proto bylo žalovaným rozhodnuto, jak shora uvedeno.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 2.11.2018 popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil, neboť neprokazují, že by porušil některá ustanovení či zákona o azylu a následně vydal nezákonné rozhodnutí. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobce a na vydaná rozhodnutí. Žalovaný správní orgán v tomto řízení neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť tento neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu v platném znění, která by odůvodňovala v této souvislosti opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů jeho odchodu ze země původu a obav z návratu do Turecka, a takovéto skutečnosti či zjištění se ani neobjevily. Proto žalovaný po výše popsaném posouzení přípustnosti opakované žádosti žalobce ve smyslu ustanovení zákona o azylu tuto posoudil jako nepřípustnou. Změna politické a bezpečnostní situace v Turecku ve vztahu k osobě žalobce a jeho důvodům nemá žádný vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. Žalovaný se se všemi tvrzeními žalobce vypořádal dostatečným způsobem, přičemž tyto neshledal relevantními k opětovanému meritornímu posouzení jeho žádosti. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozhodnutí NSS ze dne 11.6.2009, č.j. -65 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.8.2014, č.j. -33. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

6. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 20.9.2018 i ve vyjádření žalovaného ze dne 2.11.2018 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 20.9.2018 žalobci předáno dne 2.10.2018.

7. Dle , (dále jen ) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Podle soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě ( věta první ). Dle , 3 ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

8. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle , jelikož žalobce ani žalovaný nařízení jednání nepožadovali.

9. Podanou žalobou se žalobce domáhal z důvodů shora uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 20.9.2018, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žalobce není důvodná.

10. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

11. Dle § 10a odst. 2 zákona o azylu je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

12. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

13. Dle § 25 písm. i) zákona o azylu je důvodem pro zastavení řízení to, že je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

14. Žaloba byla postavena na okruhu žalobních námitek týkajících se toho, že žalobce se obává o svůj život, neboť o něj může usilovat PKK v Turecku. Současně je žalobce oproti žalovanému toho názoru, že politická a bezpečnostní situace se v současné době zásadně změnila a může pro něj představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť může být pronásledován z důvodu uplatňování práv a svobod, a rovněž mu hrozí vážná újma v případě, že bude zadržen přívrženci PKK nebo případně tureckou vládou s ohledem na vnitřní ozbrojený konflikt mezi přívrženci PKK a Tureckem.

15. Soud nejprve na úvod odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 6.3.2012, č.j. -96, který se k otázce rozhodnutí o opakovaných žádostech vyjádřil takto: „Odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“

16. Je nesporné, že v souzené věci se jedná o žalobcovu čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany označil za důvod odjezdu z vlasti a podání žádosti o mezinárodní ochranu obavu o svůj život, protože jej obtěžovala a vyhrožovala mu PKK za to, že jako lesní hlídač zadržel tři její členy a předal je vojenské policii. Žalovaný ve svém rozhodnutí vydaném v rámci tohoto správního řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nezjistil na základě tvrzení žalobce a dalších podkladů rozhodnutí žádné skutečnosti svědčící o tom, že byl či by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování, či že by mu hrozila vážná újma ve smyslu ustanovení § 14a zákona o azylu. Správní orgán připomněl, že svou argumentaci v rámci správního řízení o předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce zároveň náležitě podložil dostupnými informacemi o situaci v zemi původu, ať už co do obecné bezpečnostní situace v Turecku, tak zejména v rámci nezbytného individuálního posouzení případu žalobce. Následně správní orgán rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany v žádné formě. Rozhodnutí správního orgánu bylo následně potvrzeno i rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové a NSS.

17. Soud se ztotožnil s právním náhledem žalovaného, podle něhož podaná opakovaná žádost nebyla přípustná. Okruh důvodů žádosti spočívající v tom, že má žalobce obavu z PKK, nebyly novou skutečností. Žalobce již téměř totožným způsobem odůvodňoval svoji předchozí azylovou žádost a žalovaný správní orgán jeho tvrzení posoudil ve správním řízení o této první žádosti. Nebyla tedy splněna ani první podmínka přípustnosti opakované žádosti – novost tvrzení.

18. Ke tvrzenému důvodu, že kvůli kontaktu s PKK by žalobce mohl být ohrožen i ze strany tureckého státu, soud uvádí, že se sice jednalo o skutečnost novou, avšak tato skutečnost mu musela být známa již v době podání předchozí žádosti, na což žalovaný správně upozornil. Soud se zcela ztotožňuje s názorem žalovaného, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že tato skutečnost byla, pokud jde o pravdivé tvrzení, žalobci objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a ten tak měl možnost i povinnost uvést ji za účelem jejího posouzení již tehdy, pokud ji považoval za důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce přitom byl poučen o své povinnosti uvést veškeré důvody žádosti a uvádět úplné údaje. Je tedy důsledkem pouze jeho vlastního zavinění, že tato skutečnost nebyla předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nejedná se tedy o novou skutečnost nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Žalobce tedy měl možnost a povinnost tuto skutečnost uvést již ve své první azylové žádosti. V daném případě se tedy nejedná o nové skutečnosti či zjištění, které nebyly předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím řízení a současně se nejedná o nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Také lze souhlasit s žalovaným, který poukázal na to, že nové tvrzení žalobce je zcela v protikladu s jeho tvrzeními z předchozího řízení, kdy uváděl, že se obává PKK kvůli její snaze o pomstu za to, že zadržel a předl tureckým bezpečnostním složkám její příslušníky, tedy právě za to, že se z hlediska tureckého státu zachoval velmi loajálně a dokonce statečně.

19. V neposlední řadě soud uvádí, že žalovaný se v průběhu správního řízení zabýval i situací v Turecku, když uvedl, že od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, nedošlo k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Ostatně sám žalobce ve své opakované žádosti nic takového neuvedl, ani jeho právní zástupce netvrdil. Tyto skutečnosti žalovaný uvedl na základě materiálů týkající se politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku. Jmenovitě žalovaný vycházel: z Výroční zprávy organizace Amnesty International 2018 ze dne 22. 2. 2018, z Výroční zprávy organizace Human Rights Watch 2018 ze dne 18.1.2018, ze zprávy organizace Freedom House Svoboda ve světě 2018 - Turecko z ledna 2018 a z informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č.j. 110388/2018-LPTP ze dne 16.5.2018. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu.

20. Soud tedy neshledal, že by žalovaný kladl žalobci jakékoli překážky v uplatnění důvodů žádosti, o všech svých procesních právech byl žalobce řádně poučen. Taktéž stav věci byl žalovaným zjištěn v souladu s požadavky , když si opatřil materiály vztahující se k předchozí podané žádosti a aktuální informace o situaci v zemi původu žalobce a umožnil žalobci sdělit vše, co považuje za podstatné, v samotné žádosti, při poskytnutí údajů k žádosti a po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo přesvědčivě odůvodněno a bylo z něj patrno, z čeho správní orgán vycházel, jak svá zjištění hodnotil i k čemu jej tyto úvahy vedly. Vzhledem k tomu, že žádost byla shledána nepřípustnou, žalovaný správně a v souladu se zákonem o azylu (jeho ustanovením ) neposuzoval žádost meritorně, tudíž ani nehodnotil existenci případného pronásledování žalobce ve smyslu zákona o azylu. Z výše uvedeného je zjevné, že byl dán zákonný důvod pro shledání opakované žádosti nepřípustnou a pro zastavení řízení na základě ustanovení zákona o azylu, která byla uvedena ve výroku napadeného rozhodnutí a současně soud v detailech odkazuje na napadené rozhodnutí, příp. vyjádření k žalobě.

21. Žalobce současně ve zcela obecné rovině namítal pochybení žalovaného spočívající v porušení , , a . Žalobce nespecifikoval, v čem tato pochybení měla spočívat, proto soud napadené rozhodnutí zkoumal jen obecně a neshledal jakékoli porušení ustanovení o řízení před správním orgánem.

22. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu , dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni ( , , a 4 ).

Plzeň 1. března 2019

JUDr. Alena Hocká v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. K.