Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 20/2019 - 8

- 5

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobců: a) LUMI MASO, s.r.o., IČ 26402947, sídlem Martinická 987/3, Praha 9, b) V. B., oba zastoupeni JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, Kamenická 2378/1, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 49791/18/5100-41453-712277, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2019, č. j. – 20,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhali zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství specifikovaného v záhlaví, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Praha ze dne 9. února 2018, č. j. 118461/18/2004-80542-105741, jímž byla na majetek prvního žalobce nařízena exekuce prodejem movitých věcí za účelem vymožení daňového nedoplatku. Současně žalobci požádali soud, aby jejich žalobě přiznal odkladný účinek. Městský soud usnesením označeným v záhlaví žádosti o přiznání odkladného účinku nevyhověl. Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) nyní včas podanou kasační stížností napadají právě toto usnesení městského soudu, a navíc žádají o přiznání odkladného účinku jejich kasační stížnosti.

[2] Stěžovatelé ve své kasační stížnosti namítají, že nepřiznáním odkladného účinku žalobě dojde k újmě na právech jak jejich, tak nezúčastněné třetí osoby, která si od prvního stěžovatele dotčený majetek, jenž je předmětem výkonu rozhodnutí, pronajímá a využívá jej ke své jediné hospodářské činnosti a jeho náhlá ztráta by pro její činnost měla rozsáhlé, možná až likvidační následky. Dále stěžovatelé nesouhlasí s tvrzením městského soudu o tom, že újma jim způsobená právními následky vydaného rozhodnutí není dostatečně doložena, neboť stav věci je dle nich detailně zdokumentován v přílohách a dokumentaci dosavadního průběhu řízení, které byly městskému soudu známy a jsou mu plně k dispozici. V neposlední řadě namítají, že městský soud nesprávně vyložil podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, pokud rozhodl, že nezaplacením daňové pohledávky dochází k ohrožení veřejného zájmu. Toto své tvrzení stěžovatelé podporují citací judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně usnesením ze dne 26. 8. 2015, č. j. - 62, kde je judikováno, že v případě, kdy by mohl mít výkon rozhodnutí pro stěžovatelku likvidační důsledky, zatímco stát prozatím nezaplacením daňové pohledávky nijak velkou újmu nepocítí, není veřejný zájem na výběru daní znemožněn, ale pouze dočasně odložen.

[3] Před posouzením samotné důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nejdříve ověřil, zda byly splněny podmínky její přípustnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná, a to i navzdory poučení, jehož se stěžovateli v napadeném usnesení dostalo.

[4] Podle není kasační stížnost přípustná proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. Touto otázkou se Nejvyšší správní soud poprvé zabýval již v usnesení ze dne 22. prosince 2004, č. j. - 172, č. NSS, a od té doby je jeho judikatura v této oblasti konstantní v tom, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě jako procesní institut je svou povahou nepochybně rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Stejně tak má dočasnou povahu i rozhodnutí, jímž byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé (srov. z početné judikatury dále např. usnesení NSS ze dne 27. ledna 2011, č. j. - 131, rozsudek NSS ze dne 6. března 2014, č. j. - 19, body 13 - 15 atd.). Tyto judikaturní závěry opakovaně potvrdil též rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (viz usnesení ze dne 1. června 2010, č. j. - 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod 23; shodně usnesení téhož senátu ze dne 20. května 2014, č. j. - 43, č. 3072/2014 Sb. NSS, bod 37); jejich ústavnost nezpochybnil ani Ústavní soud [např. usnesení ze dne 9. června 2005, sp. zn. (U 13/37 SbNU 751)].

[5] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle , ve spojení s , odmítl jako nepřípustnou. Ve věci samé rozhodl soud bezodkladně, proto se návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stal bezpředmětným.

[6] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s věty první ve spojení s , podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. března 2019

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu