Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 294/2018 - 35

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: TŘI PYRAMIDY s. r. o., se sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, zastoupené JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2017, čj. 49536/17/5100-41458-711539, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2018, čj. -27,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Úvod:

Správce daně ve věci daňové exekuce stanovil výslednou cenu movitých věcí a jiných majetkových práv. Na základě podaného odvolání žalovaný výslednou cenu změnil. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji odmítl. Proti usnesení krajského soudu brojí žalobkyně kasační stížností.

Nejvyšší správní soud se musel zabývat možností soudního přezkumu stanovení výsledné ceny v daňové exekuci.

I.

[1] Správce daně ve věci daňové exekuce stanovil na základě výsledku ocenění dle § 211 odst. 5 ve spojení s § 221 odst. 4 d. ř. výslednou cenu movitých věcí a jiných majetkových práv žalobkyně na 20 198 176 Kč.

[2] Žalobkyně podala proti stanovení výsledné ceny odvolání k žalovanému, který rozhodnutí orgánu prvního stupně změnil tak, že cenu stanovil na 20 795 215 Kč. Uvedl, že orgán prvního stupně k ceně výrobní linky chybně dopočetl daň z přidané hodnoty; svým rozhodnutím chybu napravil.

II.

[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně. Napadla způsob ocenění majetku a procesní postup správce daně. Dále namítla, že výsledná cena neodpovídá skutečné hodnotě oceňovaných věcí.

[4] Krajský soud žalobu odmítl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -42 uvedl, že stanovení výsledné ceny ve věci daňové exekuce není rozhodnutím ve smyslu Věc je vyloučena ze soudního přezkumu.

III.

[5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností opírající se o důvod uvedený v

[6] Stěžovatelka namítla, že krajský soud nesprávně posoudil otázku přípustnosti žaloby proti rozhodnutí o stanovení ceny. Nesouhlasila s judikaturou Nejvyššího správního soudu ohledně vyloučení stanovení výsledné ceny ze soudního přezkumu a uvedla, že žalobu je třeba hodnotit v kontextu jednání daňové správy vůči stěžovatelce. Rozhodnutí o stanovení ceny představuje citelný a zásadní zásah do majetkového práva, a proto by s ohledem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. -42 mělo podléhat přezkumu soudy.

[7] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[8] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se závěry krajského soudu a setrval na svém právním názoru z předcházejících fází řízení.

V.

[9] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Stěžovatelka má za to, že rozhodnutí o stanovení výsledné ceny podléhá soudnímu přezkumu.

[12] Nejvyšší správní soud již v rozsudku čj. -42 uvedl: „Rozhodnutí o určení výsledné ceny nemovitosti, které správce daně vydává v průběhu daňové exekuce prodejem nemovitosti a na jehož základě stanoví nejnižší podání v dražbě [ a ve spojení s , o správě daní a poplatků], není rozhodnutím, kterým se ve smyslu zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje veřejné subjektivní právo povinného. Žalobu proti takovému rozhodnutí soud proto odmítne [ a ].“

[13] , o správě daní a poplatků, byl nahrazen , daňový řád. Dle zákona o správě daní a poplatků, účinného do 31. 12. 2010, se pro výkon daňové exekuce přiměřeně použil . V projednávané věci správce daně postupoval dle nové právní úpravy a stanovil cenu movitých věcí a jiných majetkových práv za přiměřeného uplatnění postupu pro ocenění při daňové exekuci prodejem nemovitých věcí ( d. ř.). Rozhodnutí o výsledné ceně správce daně vydal dle d. ř., které je obdobou Nejnižší dražební podání činí dle d. ř. dvě třetiny stanovené výsledné ceny; stejně tak dle Materiálně se tedy úprava daňového řádu od právní úpravy účinné do 31. 12. 2010 neliší a povaha rozhodnutí o stanovení výsledné ceny se nezměnila. Proto se na věc plně uplatní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -42.

[14] Kasační soud neshledal v projednávané věci důvod se od uvedeného právního názoru odchýlit. Žalobu může dle podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Pro žalobní legitimaci není podstatné, zda se daný úkon správního orgánu navenek jeví jako rozhodnutí, tj. akt, který je zachycen na hmotném substrátu a jako rozhodnutí pojmenován, nýbrž zda tento úkon žalobci zakládá, mění, ruší nebo závazně určuje práva či povinnosti.

[15] Stanovení výsledné ceny samo o sobě nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva či povinnosti stěžovatelky. Tato cena není cenou definitivní; jde pouze o údaj, na jehož základě se stanoví nejnižší podání, které mohou dražitelé po zahájení dražebního jednání učinit. Cena, za jakou bude nakonec věc vydražena, není předurčena rozhodnutím správce daně, ale je jen na dražitelích, kolik ve svých podáních za věc nabídnou. Stěžovatelka nemůže dojít žádné újmy na svém vlastnickém právu tím, že správce daně určil cenu věcí (a z ní odvozené nejnižší podání) v částce nižší, než na jakou si věci stěžovatelka cení.

[16] Jelikož stanovení ceny není rozhodnutím ve smyslu , nepodléhá soudnímu přezkumu ze strany správních soudů. Krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud žalobu proti tomuto „rozhodnutí“ odmítl.

[17] Odkaz stěžovatelky na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. -42 její argumentaci nepodporuje. Rozšířený senát v uvedeném usnesení pro žalobní legitimaci požaduje zásah do „právní sféry“ žalobkyně, který však v projednávané věci nenastal, jak bylo uvedeno výše.

VI.

[18] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji zamítl ( ).

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle věty první za použití Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 7. března 2019

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu