Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Afs 414/2018 - 26

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: HOPR TRADE CZ, s.r.o., v reorganizaci, IČ 26869306, se sídlem Libušina 667/72, Olomouc, zast. JUDr. Stanislavem Lžičařem, daňovým poradcem, se sídlem Holečkova 103/31, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro Olomoucký kraj, se sídlem Lazecká 545/22, Olomouc, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Mgr. Ing. P. H., o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 11. 2018, č. j. - 65,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 11. 2018, č. j. - 65, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. - 65, uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o úroku z nadměrného odpočtu vyměřeného rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2016, č. j. 1171423/16/3101-51523-80376, za dobu od 26. 6. 2013 do 15. 1. 2017, rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2016, č. j. 1171690/16/3101-51523-80376, za dobu od 26. 7. 2013 do 15. 1. 2017 a rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2016, č. j. 1171728/16/3101-51523-80376, za dobu od 28. 12. 2013 do 15. 1. 2017, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž ve zbývající části žalobu zamítl.

[2] Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní odmítl názor krajského soudu, že by žalobkyni vznikl nárok na úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu.

II. Posouzení kasační stížnosti

[3] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s a 4 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Shledal však vadu napadeného rozsudku uvedenou v , k níž musel podle přihlédnout z úřední povinnosti.

[4] Kasační stížnost je důvodná.

[5] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 2. 12. 2010, č. j. - 104, uvedl, že „soud při rozhodování o žalobách na ochranu před nečinností totiž v žádném případě nepředjímá ani jakkoli nepresumuje meritorní rozhodnutí správního orgánu, neboť tato úvaha náleží pouze správním orgánům vedoucím příslušná správní řízení. Účelem řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je obecně poskytnutí ochrany účastníku správního řízení před nečinností, avšak s důsledkem nerozhodování ve věci samé (případně nevydání osvědčení), nikoli před jinými procesními vadami, nebo před rozhodnutími nezákonnými z hlediska hmotného práva. Opačný závěr by znamenal stírání rozdílů mezi řízením na ochranu před nečinností a např. řízením o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § a násl. , která záměrně koncipuje jako odlišná. Soudní ochrana proti nečinnosti je poskytována především z toho důvodu, aby účastník řízení nesetrvával ve stavu právní nejistoty za situace, kdy již příslušné úkony směřující ke změně jeho právního postavení byly jím samým či příslušným správním orgánem učiněny a kdy tedy již zbývá jen vydat ono správní rozhodnutí, proti němuž by se pak mohl případně bránit správní žalobou. Ochrana se však zaměřuje toliko na vydání rozhodnutí samotného, rozhodující soud např. nemůže v jejím rámci stanovit správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí konkrétního obsahu.“

[6] K takové situaci došlo i v nyní projednávané věci, neboť v ní krajský soud posoudil nárok žalobkyně z hlediska jeho hmotněprávního základu namísto toho, aby zkoumal, zda je žalovaný při rozhodování o její žádosti nečinný či nikoliv. Z výroku napadeného rozsudku i z jeho odůvodnění je totiž zřejmý závěr krajského soudu o splnění podmínek pro přiznání nároku na úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu za období od 26. 6. 2013 do 15. 1. 2017 u zdaňovacího období únor 2013, za období od 26. 7. 2013 do 15. 1. 2017 u zdaňovacího období březen 2013 a za období od 28. 12. 2013 do 15. 1. 2017 u zdaňovacího období srpen 2013 a o nesplnění podmínek pro přiznání tohoto nároku za dny 25. 6. 2013, 25. 7. 2013 a 25. 12. až 27. 12. 2013, ačkoliv v režimu žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu bylo možné v případě závěru o důvodnosti návrhu toliko uložit žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o příslušné žádosti žalobkyně na úhradu úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu, jak vyplývá z Krajský soud tedy věc posoudil v rozsahu, ke kterému na základě podané nečinnostní žaloby vůbec nebyl oprávněn a k němuž tak v tomto řízení před soudem chyběly podmínky, v důsledku čehož v něm došlo k vadě zmatečnosti. Tím je naplněn důvod kasační stížnosti podle , k čemuž musel Nejvyšší správní soud přihlédnout i přes absenci relevantní stížnostní námitky.

III. Závěr

[7] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s větou první před středníkem zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku a na základě podané žaloby toliko posoudí, zda se žalovaný (ne)dopouští nečinnosti při rozhodování o žádosti žalobkyně požadující úhradu úroku ze zadržovaného nadměrného odpočtu ( ). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti ( věta první ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. března 2019

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu