Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ad 32/2017 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou ve věci

žalobce: Ing. A. F., narozený dne -

bytem -

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2017 č.j. MPSV-2017/97954-421/1

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze přezkoumání rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30.5.2017 č.j. MPSV-2017/97954-421/1, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, pobočky pro hl. m. Prahu, č.j. ABG-693/2017-06/E/02 ze dne 6.3.2017, kterým byla žalobci podle ust. , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti v částce 43.812,- Kč za období od 1.7.2015 do 30.9.2015.

2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že k řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, se chtěl vyjádřit a předložit posudky, jichž je autorem, na jím vedené a oponované vysokoškolské bakalářské a diplomové práce. Odměny za vypracování těchto posudků byly předmětem správního řízení. Vzhledem k tomu, že tyto posudky obsahují citlivé osobní údaje týkající se posuzovaných osob, žádal správní orgán o prodloužení lhůty k vyjádření z toho důvodu, aby mohl jmenované osoby, na něž a na jejichž bakalářské a diplomové práce jako na studenty vysoké školy vypracovával odborné posudky, požádat o souhlas s předložením posudku na jejich práce do spisu uvedeného správního orgánu tak, aby prokázal, že všechny posudky byly vypracovány do data, kdy nebyl veden v evidenci správního orgánu jako uchazeč o zaměstnání. Chtěl tím prokázat, že jako uchazeč o zaměstnání v tomto období nevyvíjel žádnou pracovní činnost.

3. Správní orgán Úřad práce ČR, pobočka pro hl. m. Prahu, mu však na jeho žádost o prodloužení lhůty řádně neodpověděl. Lhůtu sice prodloužil, avšak žalobce neinformoval a nedoručil mu rozhodnutí, zda žádosti vyhovuje či nikoli. Žalobce čekal na rozhodnutí, zda jeho žádosti bylo vyhověno, protože chtěl předložit shora uvedené posudky. Správní orgán žalobci rozhodnutí o jeho žádosti o prodloužení lhůty k předložení vyjádření a dokladů nezaslal. Žalobce tento postup považuje za porušení svých práv jako účastníka správního řízení. Žalobce k důkazu navrhl napadené rozhodnutí i rozhodnutí vydané správním orgánem I. stupně, obsah správního spisu, kde je jeho žádost o prodloužení lhůty k vyjádření a ostatní dokumenty uložené ve spise. Z těchto důvodů navrhl, aby soud žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí Úřadu práce ČR, pobočky pro hl. m. Prahu.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Ve vyjádření zrekapituloval řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí.

5. Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že s ohledem na ust. § 42 odst. 2 zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 30.9.2015 byl žalobce povinen úřadu práce dne 3.7.2015 oznámit dohodu uzavřenou dne 1.5.2013 se zaměstnavatelem M. u. P. o.p.s. Zavinění žalobce v dané věci je spatřováno již v samotném neoznámení uvedené dohody úřadu práce, jelikož v případě, že by tak učinil, by mu nárok na podporu v nezaměstnanosti dle ust. § 39 odst. 2 písm. d) zákona o zaměstnanosti ve znění účinném do 30.9.2015 vůbec nevznikl. Tímto bylo způsobeno vyplácení podpory v nezaměstnanosti ode dne 1.7.2015 neprávem.

6. K námitce žalobce, že úřad práce nijak nereagoval na jeho žádost o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí, je dle názoru žalovaného částečně důvodná, nicméně žalobce měl dostatečný časový prostor pro to, aby se k věci vyjádřil. Jakkoli úřad práce měl na žádost žalobce, byť se nejedná o žádost ve formálním slova smyslu, o které by se vydávalo rozhodnutí, reagovat a sdělit mu, zda jeho žádosti vyhovuje či nikoli a z jakých důvodů. K této vadě řízení však žalovaný ve smyslu ust. nepřihlédl, neboť se nejedná o vadu řízení, o níž lze mít důvodně za to, že mohla mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost. Správní řízení bylo zahájeno dne 9.2.2017 a až do dne vydání rozhodnutí ve věci, mohl žalobce navrhovat důkazy či činit jiné návrhy. Žalobce se k věci vyjádřil pouze podáním ze dne 14.2.2017 doručeným úřadu práce dne 16.2.2017, přičemž neuvedl ani jakou dobu potřebuje k tomu, aby se mohl ještě případně k věci vyjádřit. Úřad práce v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že datum vydání tohoto rozhodnutí bylo posunuto právě s ohledem na žádost žalobce. Vzhledem k tomu, že ani skutečnosti uvedené v odvolání nemohou zvrátit povinnost žalobce vrátit neprávem vyplacenou podporu v nezaměstnanosti, toto pochybení úřadu práce nemohlo vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že pokud žalobce až v žalobě uvádí, že mínil doložit všechny posudky, které vypracovával na řadu svých studentů, žalovaný se domnívá, že ani v případě jejich doložení by nemohlo být s ohledem na uvedené postupováno ve věci jinak, neboť tyto důkazy měly zpochybnit podkladové rozhodnutí ve věci vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. To však není předmětem tohoto soudního přezkumu, stejně tak jako nebylo a nemohlo být předmětem odvolacího řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. Žalovaný poukázal na to, že žalobcovy námitky směřují k neoprávněnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaný poukázal na to, že již bylo pravomocně rozhodnuto o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání a není proto toto rozhodnutí předmětem ani soudního přezkumu ani nemohlo být předmětem odvolacího řízení ve věci vrácení podpory v nezaměstnanosti. Žalovaný v této souvislosti odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu ( dále NSS ). Žalovaný pak navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( a 2 , , dále ). Ve věci bylo rozhodováno při jednání na žádost žalobce. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce, neboť ten se k jednání dostavil opožděně. Neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsou-li důvody pro odročení podle ( ).

8. Soud při posouzení této věci vyšel z obsahu správního spisu. Z žádosti o zprostředkování zaměstnání ze dne 3.7.2015 soud zjistil, že žalobce čestně prohlásil, že ke dni podání této žádosti není v pracovněprávním vztahu, t.j. pracovním poměru, vztahu na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce nebo ve služebním poměru. Obsahem spisu je dále rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky pro hl. m. Prahu, ze dne 16.11.2016 č.j. ABG-3466/2016-06/E/02, které nabylo právní moci dne 21.12.2016, o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle ust. § 30 odst. 1 písm. b) bod 1 a odst. 3 zákona o zaměstnanosti, od 3.7.2015. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti podle § 25 dost. 3 zákona o zaměstnanosti, kdy bez vážných důvodů uvedených v § 5 psím. c) tohoto zákona neoznámil úřadu práce výkon činnosti na základě pracovního poměru, který nebrání vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Správní orgán při vydání tohoto rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobce v době podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 3.7.2015 vykonával činnost na základě dohody o provedení práce uzavřené se zaměstnavatele M. u. P. o.p.s. dne 1.5.2013. Tuto skutečnost bez vážného důvodu neuvedl při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 3.7.2015.

9. Rozhodnutím Úřadu práce, krajské pobočky pro hl. m. Prahu, ze dne 6.3.2017 č.j. ABG-693/2017-06/E/02 rozhodl úřad o povinnosti žalobce vrátit podporu v nezaměstnanosti ve výši 43.812,- Kč za období od 1.7.2015 do 30.9.2015. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání a o odvolání pak rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

10. Městský soud v Praze po posouzení zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Povinnost žalobce vrátit vyplacenou podporu v nezaměstnanosti za dobu jeho vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání byla stanovena podle ust. § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Podle tohoto ustanovení je povinen uchazeč o zaměstnání neprávem přijaté částky vrátit, pokud zamlčel nebo nesprávně uvedl některou rozhodnou skutečnost pro výplatu této dávky.

12. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce při přihlášení do evidence uchazečů o zaměstnání neuvedl, že má uzavřenu dohodu o provedení práce s M. u. P. o.p.s. ze dne 1.5.2013. Tato dohoda byla uzavřena na dobu neurčitou. Na základě tohoto zjištění a skutečnosti, že žalobce uzavření této dohody neoznámil při přihlášení se do evidence uchazečů o zaměstnání, bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vyřazení z této evidence, a to od prvního dne přihlášení, t.j. od 3.7.2015. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.12.2016. Pravomocně bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil porušení zákona o zaměstnanosti v ust. § 25 odst. 3, kdy neoznámil úřadu práce výkon činnosti na základě pracovního poměru, služebního poměru, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce tak, jak bylo jeho povinností.

13. Správní orgán I. stupně poté rozhodl dne 6.3.2017 o povinnosti žalobce vrátit podporu v nezaměstnanosti za dobu, kdy byl žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání neprávem veden. Jedním z podkladů byla přihláška do evidence uchazečů o zaměstnání a pak z těchto podkladů vycházející pravomocné rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání.

14. Soud v této souvislosti odkazuje na stanovisko vyslovené NSS v rozsudku č.j. -55 ze dne 21.9.2016, v němž se uvádí: „Nejvyšší správní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že v projednávané věci jsou přezkoumávána rozhodnutí týkající se povinnosti stěžovatele vrátit podporu v nezaměstnanosti podle § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Podle tohoto ustanovení je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit částky neprávem přijaté, byla-li jeho zaviněním podpora v nezaměstnanosti přiznána a poskytována neprávem nebo ve vyšší částce, než skutečně náležela, zejména proto, že uchazeč o zaměstnání zamlčel nebo nesprávně uvedl některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil svou oznamovací povinnost. Porušení oznamovací povinnosti stěžovatele bylo určeno pravomocným rozhodnutím žalovaného ze dne 23.3.2011 č.j. 2011/4061-424. Závěry přijatými v tomto rozhodnutí ohledně porušení oznamovací povinnosti byl žalovaný vázán a musel je respektovat. Na tuto skutečnost byl stěžovatel krajským soudem opakovaně upozorněn, v odůvodnění napadeného rozsudku je zcela srozumitelně konstatováno, že žalobní námitky směřují proti jinému rozhodnutí, které není a nemůže být přezkoumáváno v projednávané věci. S tímto závěrem se NSS zcela ztotožňuje. Splnění podmínek pro vyřazení stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání stanovených v § 30 zákona o zaměstnanosti bylo posuzováno v jiném řízení. Toto řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím. Skutečnosti, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto, musí být správními orgány i jakýmikoli jinými subjekty respektovány v případných navazujících řízeních. Není možno obcházet účinky existujícího pravomocného rozhodnutí tím, že konkrétní závěry v něm přijaté by byly jinak posouzeny v jiném řízení. Takový postup by byl v rozporu se zásadou zákonnosti, právní jistoty a legitimního očekávání ( ).“

15. Městský soud v Praze s ohledem na toto stanovisko proto považuje žalobcovy námitky uvedené v žalobě za nedůvodné. Pokud jde o žalobcovu žádost o prodloužení lhůty k vyjádření, je zřejmé, že správní orgán měl na žádost o prodloužení lhůty k vyjádření reagovat, avšak pokud tak neučinil a pouze vyčkal po určitou dobu, zda žalobce předloží doplnění vyjádření, nejde o postup, který by způsobil nezákonnost rozhodnutí. S ohledem na to, že v tomto případě správní orgán rozhodoval o vrácení podpory v nezaměstnanosti poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání za období, po které podporu v nezaměstnanosti pobíral, bylo již v rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání prokázáno, že se žalobce dopustil porušení zákona o zaměstnanosti. Pravomocně bylo rozhodnuto, že při přihlášení do evidence uchazečů o zaměstnání neoznámil existenci pracovněprávního vztahu na základě dohody o provedení práce ze dne 1.5.2013. Za této situace pak není dán důvod zkoumat v nyní projednávané věci, t.j. v řízení o přezkoumání rozhodnutí o vrácení vyplacené podpory v nezaměstnanosti, skutečnosti, které byly důvodem pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Pokud chtěl žalobce v řízení o vrácení podpory v nezaměstnanosti předkládat jím vypracované posudky, jak zmínil až v podané žalobě, nebylo by toto dokazování třeba, neboť správní orgán již v tomto řízení neprokazoval, zda žalobce vykonával činnost na základě dohody o provedení práce, neboť bylo pravomocně rozhodnuto o jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání z toho důvodu, že žalobce neoznámil výkon tohoto zaměstnání.

16. Žalobce také namítal nesprávnost postupu žalovaného i správního orgánu I. stupně, pokud bylo rozhodováno o povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti, kdy zmiňoval, že mělo být postupováno tak, že mělo být zrušeno rozhodnutí, kterým mu podpora v nezaměstnanosti byla přiznána. Soud považuje tuto námitku za nedůvodnou s odkazem na ust. § 55 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, které upravuje postup správních orgánů při rozhodování o povinnosti vrátit vyplacenou podporu v nezaměstnanosti. Správní orgány postupovaly podle tohoto ustanovení, tedy v souladu se zákonem.

17. Pokud žalobcovy námitky směřovaly proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodováno o jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, odkazuje soud na shora citovaný rozsudek NSS, podle kterého nelze posuzovat konkrétní závěry přijaté v pravomocném rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání v jiném řízení. Takový postup by byl v rozporu se zásadou zákonnosti, právní jistoty a legitimního očekávání.

18. Z důvodů shora uvedených proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl podle ust.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení při splnění podmínek kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem dle ust.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná.

Praha 15. března 2019

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje H. B.