Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 26/2019 - 19

- 20

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: E. P., zastoupený Mgr. Miloslavem Jančíkem, advokátem, sídlem B. Němcové 432, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. dubna 2017 č. j. OAM-5/LE-LE05-K07-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2018 č. j. – 32,

takto:

I. Kasační stížnost žalobce se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Dne 13. ledna 2015 požádal žalobce o mezinárodní ochranu. Uvedl, že je bez státní příslušnosti a ruské národnosti, avšak narodil se na Ukrajině, kde později pracoval jako zámečník. Po rozpadu SSSR však přišel o práci a na úřadu práce slyšel, že je zrádce Ukrajiny, který celý život pracoval pro SSSR. To jej urazilo a rozhodl se území Ukrajiny opustit. V roce 1997 tedy začal jezdit do ČR za prací. Tehdy nebyla vízová povinnost, takže sem přijel a po roce 1999 už tu zůstal. Cestoval na základě cestovního pasu vydaného ještě SSSR. Měl i vnitřní pas Ukrajiny, který mu byl vydán někdy po rozpadu SSSR v roce 1991, a Ukrajina ho tak uznala za svého občana. Nyní mu však Ukrajina občanství potvrdit odmítá, neboť při vydání vnitřního pasu nesplnil svou povinnost přihlásit se k trvalému pobytu, a úřady ho tam tak na základě sčítání lidu neevidují. V ČR žije již 15 let s družkou J. G., která je českou občankou. Byl sice trestně stíhán, ale pouze za přečin, neodpustil se žádného majetkového trestného činu, či násilnosti.

[2] Žádost o mezinárodní ochranu ze dne 13. ledna 2015 byla již v pořadí čtvrtou takovou žádostí, kterou žalobce podal. Poprvé žádal v roce 2001, podruhé v červnu 2006 a potřetí v roce 2014, pokaždé neúspěšně. Současným podáním žádá o mezinárodní ochranu z humanitárních důvodů. Na Ukrajinu se nemá kam vrátit, veškerý svůj majetek tam v roce 1999 prodal. Je Rus a nemluví ukrajinsky. V současné době je Ukrajina protiruská, Rusové jsou diskriminováni, žalobce nevěří Ukrajincům a jejich vládě. Navíc ukrajinské orgány Policii ČR potvrdily, že žalobce není ukrajinským občanem, tudíž se tam nemůže vrátit. Tamní úřady mu odmítají vydat povolení k vjezdu i potvrzení o tom, že se tam narodil. Žalobce už o ukrajinské občanství ani nestojí, chce zůstat v ČR, mít zde legální povolení k pobytu a práci a oženit se.

[3] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu, neboť v předchozích odstavcích zrekapitulované skutečnosti nepovažoval za důvod pro udělení azylu či doplňkové ochrany podle – 14b , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[4] Toto rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Neshledal žádný důvod pro to, aby byl žalobci udělen humanitární azyl. Krajský soud zdůraznil, že když se žalobce po dvou letech práce v ČR v roce 1999 vrátil na Ukrajinu prodat svůj majetek, nebyl nijak pronásledován. Tvrzení žalobce ohledně jeho případné diskriminace vzhledem k situaci na Ukrajině není azylově relevantní a ani jeho osobní a rodinná situace není nějakým způsobem výjimečná. Krajský soud dal za pravdu žalovanému v tom, že žalobci v zemi původu nehrozí uložení či vykonání trestu smrti, mučení či nelidské a ponižující zacházení, ani jiné skutečnosti uváděné v odůvodňující udělení doplňkové ochrany.

[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost. Její důvodnost opírá o a b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Namítá tak nezákonnost rozhodnutí krajského soudu pro to, že nezohlednil všechny důvody, které stěžovatele opravňují k udělení mezinárodní ochrany dle a dále vady řízení před krajským soudem spočívající v tom, že nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti dle , , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se domnívá, že měla být vyslechnuta jeho družka, která je s jeho situací více než dobře obeznámena.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se řádně zabýval všemi tvrzeními stěžovatele a neshledal je azylově relevantními. Nadále trvá na správnosti svého rozhodnutí, kterou potvrdil i krajský soud ve svém rozsudku. V případě stěžovatele je evidentní, že o udělení mezinárodní ochrany žádá z důvodu legalizace pobytu na území ČR, k čemuž však tento institut neslouží. Proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost (podle ), případně její odmítnutí pro nepřijatelnost ( )

[7] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu , neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno ( ), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.

[8] S námitkou stěžovatele, že krajský soud nezohlednil všechny důvody, které stěžovatele opravňují k udělení mezinárodní ochrany dle , se Nejvyšší správní soud neztotožňuje a zároveň jej odkazuje na svou konstantní judikaturu, dle které „na udělení azylu z humanitárního důvodu podle , o azylu, ve znění , nemá žadatel subjektivní právo. Správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení; jeho rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů […]“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. října 2003 č. j. - 38). „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení a , ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. […] Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly“ (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. března 2004 č. j. - 55 a ze dne 21. března 2018 č. j. - 33). Stěžovatelův případ však pod žádný z takto popsaných případů nelze připodobnit.

[9] V souvislosti se zásadou materiální pravdy obsaženou v stěžovatel namítá nesprávné, nikoliv nedostatečné posouzení skutkového stavu věci a za účelem nápravy se dožaduje, aby k pohovoru byla předvolána i jeho družka. Žalovaný ani krajský soud však vztah žalovaného k jeho družce nijak nezpochybnili. Nejvyšší správní soud dále uvádí, že zatímco dle dlouhodobě konstantní správní judikatury rodinné poměry žadatele o mezinárodní ochranu mohou být důvodem pro udělení některého z pobytových oprávnění podle , o pobytu cizinců, tak mimo zcela výjimečné případy nestačí pro udělení doplňkové ochrany (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. července 2007 č. j. – 69). Mezinárodní ochrana navíc nemůže sloužit jako náhrada institutů upravených právě v zákoně o pobytu cizinců (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. srpna 2004 č. j. – 72) a jejím primárním účelem rozhodně není legalizace pobytu cizince na území České republiky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. února 2006 č. j. - 54 a ze dne 19. října 2006 č. j. - 48).

[10] Námitku stěžovatele ohledně toho, že s ním úřady na Ukrajině odmítají komunikovat a potvrdit mu státní občanství, také nelze považovat za relevantní z hlediska udělování mezinárodní ochrany. Samotná ztráta státního občanství není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, pokud není v příčinné souvislosti s pronásledováním apatridy z azylově relevantních důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. ledna 2007 č. j. - 64, č. 1659/2008 Sb. NSS). Stěžovatel může požádat ukrajinské státní orgány o obnovení občanství a do té doby, než bude jeho žádost vyřízena, může na území ČR pobývat na základě víza za účelem strpění v souladu s ustanovením § 33 zákona o pobytu cizinců, jak ve svém rozhodnutí uvedl žalovaný. Nejvyššímu správnímu soudu zde nepřísluší posuzovat otázku státního občanství stěžovatele, pouze jej upozorňuje na existenci Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. m. s.). Na jejím základě může být osobám bez státní příslušnosti přiznán mezinárodně uznaný právní status a je jim zaručen minimální standard zacházení.

[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky uplatněné v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud rovněž nedospěl k závěru, že by krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[12] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. března 2019

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu