Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Af 13/2018 - 29

4

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Martina Láníčka a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci

žalobce: M. V.

proti

žalovanému Městský úřad Šumperk

sídlem nám. Míru 364/1, 787 01 Šumperk

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2018 č. j. MUSP 112333/2018, ve věci žádosti o zastavení daňové exekuce

takto:

I. Žaloba se odmítá a věc se postupuje Městskému úřadu Šumperk.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou doručenou krajskému soudu v Ostravě domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o zastavení daňové exekuce tak, že se žádosti nevyhovuje.

2. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.

3. Ze žalobního tvrzení vyplývá, že žalobce jako daňový dlužník požádal žalovaného o zastavení daňové exekuce podle , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) za použití , , ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce nepobírá žádnou mzdu a nemá žádný příjem po dobu delší než jeden rok. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým nebylo žádosti vyhověno a daňová exekuce nebyla zastavena. V poučení napadeného rozhodnutí se přitom uvádí, že: „Proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, nelze uplatnit opravné prostředky.“ Za této situace se proto žalobce obrátil přímo na soud prostřednictvím nyní přezkoumávané žaloby.

4. Podle ust. § 181 odst. 3 daňového řádu rozhodnutí o odložení, jakož i o pokračování v odložené daňové exekuci, nebo rozhodnutí o zastavení daňové exekuce se doručuje všem příjemcům exekučního příkazu. Jde-li o částečné zastavení daňové exekuce, doručuje se rozhodnutí pouze dlužníkovi a plátci mzdy, poskytovateli platebních služeb nebo jinému poddlužníkovi (dále jen „poddlužník“), kterého se částečné zastavení týká. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce se doručuje pouze navrhovateli.

5. Podle ust. § 181 odst. 4 daňového řádu nelze uplatnit opravné prostředky proti rozhodnutím podle odstavce 3.

6. Krajský soud se předně zabýval otázkou, zda rozhodnutí o nezastavení daňové exekuce lze vnímat jako rozhodnutí podle § 181 odst. 3 daňového řádu. Pokud by tomu tak nebylo, neuplatnil by se § 181 odst. 4 daňového řádu, proti takovému rozhodnutí by nebyl vyloučen opravný prostředek a toto rozhodnutí by v souladu s § 109 odst. 1 daňového řádu bylo možné napadnout odvoláním.

7. Z pohledu výše nastíněné úvahy je nutné se nejdříve zabývat dopady novely daňového řádu č. , kterou s účinností od 1. 1. 2014 byla do daňového řádu vložena věta: „Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce se doručuje pouze navrhovateli“ na možnost uplatnění řádného opravného prostředku. Z důvodové zprávy přitom vyplývá, že cílem zákonodárce bylo odstranění pochybností ohledně toho, komu je zapotřebí doručovat rozhodnutí o zmítnutí návrhu na odložení nebo zastavení daňové exekuce. Je tedy zřejmé, že nebylo vůlí zákonodárce měnit stávající stav, pokud se týče možnosti využití opravného prostředku. I nadále je tedy dle krajského soudu nutné rozlišovat mezi pozitivním rozhodnutím a negativním rozhodnutím o návrhu na zastavení daňové exekuce. V případě pozitivního rozhodnutí se uplatní daňového řádu, neboť nebude splněna již základní podmínka pro uplatnění řádného opravného prostředku, a sice podmínka subjektivní legitimace. Charakter pozitivního a negativního rozhodnutí o návrhu na zastavení daňové exekuce je však odlišný. Možnost podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o zastavení exekuce je podle daňového řádu daňovému dlužníku odňata pouze v případě pozitivního rozhodnutí o zastavení daňové exekuce. Ke shodným závěrům došel i Nejvyšší správní soud, který v rozhodnutí ze dne 9. 2. 2012 č. j. -24, www.nssoud.cz, dovodil, že: „z daňového řádu vyplývá, že správce daně může daňovou exekuci zastavit z úřední povinnosti nebo na návrh příjemce exekučního příkazu, jsou-li dány důvody vymezené v daňového řádu. Rozhodnutí o zastavení daňové exekuce se pak doručuje daňovému dlužníkovi a všem ostatním příjemcům exekučního příkazu. Daňový dlužník, jakožto jeden z příjemců exekučního příkazu, je tedy oprávněn podat návrh na zastavení daňové exekuce [např. z důvodu promlčení, resp. prekluze práva vymáhat daňový nedoplatek podle daňového řádu], na jehož základě správce daně zváží, zda jsou či nejsou dány důvody pro zastavení exekuce. Shledá-li správce daně návrh daňového dlužníka důvodný, rozhodne o zastavení daňové exekuce; stejně tak může správce daně rozhodnout o zastavení daňové exekuce z důvodu zániku práva vymáhat nedoplatek z úřední povinnosti. Rozhodnutí o zastavení daňové exekuce doručí správce daně v souladu s daňového řádu; proti takovému rozhodnutí nebude přípustné odvolání, neboť správce daně plně vyhověl návrhu daňového subjektu a rozhodl v jeho prospěch (přiměřeně srov. např. daňového řádu upravující sjednání daně, a daňového řádu upravující vyměření a dodatečné vyměření daně, upravující vratitelný přeplatek). Oproti tomu rozhodnutí správce daně, jímž zamítne návrh daňového dlužníka na zastavení daňové exekuce z důvodu promlčení, resp. prekluze práva vymáhat daňové nedoplatky podle daňového řádu, doručí správce daně pouze daňovému subjektu, jak ostatně učinil v projednávaném případě. O takovémto rozhodnutí není důvodu vyrozumívat ostatní příjemce exekučního příkazu, neboť se ke dni vydání rozhodnutí na dosavadním způsobu provádění exekuce ničeho nemění. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení daňové exekuce tedy nelze chápat jako rozhodnutí o zastavení daňové exekuce ve smyslu daňového řádu. Správnost závěrů vyslovených správcem daně v rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podaného daňovým dlužníkem je možné napadnout řádným opravným prostředkem ( daňového řádu), neboť zákon podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce nevylučuje. Takový závěr navíc plně odpovídá ..... ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu i subsidiaritě soudního přezkumu správních rozhodnutí.“ Krajský soud si je přitom vědom, že Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí posuzoval stav před novelou daňového řádu č. , nicméně cílem novely bylo toliko upravit postup při doručování. S ohledem na subsidiaritu soudního přezkumu správních rozhodnutí má soud za to, že oblast možností uplatnění řádného opravného prostředku novelou dotčena nebyla. Závěry vyslovené v citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu proto plně dopadají i na nyní přezkoumávanou věc.

8. Správce daně tedy s ohledem na výše uvedené žalobce nesprávně poučil o nemožnosti užití odvolání. Správnost závěrů vyslovených správcem daně v rozhodnutí o nezastavení daňové exekuce bylo možné napadnout řádným opravným prostředkem ( daňového řádu). Soud proto v souladu s návrh odmítl a věc postoupil Městskému úřadu Šumperk.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 20. března 2019

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje