Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 88/2018 - 32

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. A., zast. Mgr. Pavlem Maršálkem, advokátem se sídlem Vrchlického 802/46, Liberec, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2017, čj. MV-7276-5/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 22. 2. 2018, čj. -41,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra (správní orgán I. stupně) ze dne 20. 12. 2016 byla žalobci zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu podle , o pobytu cizinců na území České republiky, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a byla mu stanovena lhůta k vycestování z území ČR v délce 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 4. 2016, čj. -75, byl totiž žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, za což mu byl uložen peněžitý trest (v případě nevykonání náhradní trest odnětí svobody v délce 4 měsíců) a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 8. 2016. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Proti rozhodnutí žalované brojil stěžovatel žalobou u krajského soudu, který ji shora označeným rozsudkem zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod , b) a d) Namítl, že krajský soud neposoudil případ stěžovatele z pohledu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a a Směrnice Rady 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny. Krajský soud neuvedl, proč podle něj rodinné a osobní vazby stěžovatele na ČR nejsou hodny ochrany. Stěžovatel přitom splňuje mimořádné okolnosti pro užití „zmírňujícího správního uvážení“. V případě zrušení pobytu by musel ukončit své zaměstnání a podnikání, nemohl by poskytovat výživu svým blízkým a ztratil by s nimi kontakt. V ČR žije od roku 2007 se svou manželkou a dvěma dcerami, má zde většinu přátel. Zrušením dlouhodobého pobytu by byl zasažen soukromý a rodinný život stěžovatele a jeho blízkých. Stěžovatel se vždy snažil dodržovat zákony ČR a plnit veškeré povinnosti. „Gramatická aplikace“ zákona o pobytu cizinců je v rozporu s principy materiálního státu a základními lidskými právy. Rozsudek krajského soudu je proto nezákonný a také nepřezkoumatelný, protože krajský soud nedostatečně vyložil své úvahy týkající se rodinných a osobních poměrů stěžovatele. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[4] Kasační stížnost není důvodná.

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu napadá z důvodů podle , b) a d) Jeho argumentaci však lze podřadit toliko pod písm. a) a d) citovaného ustanovení. Rovněž třeba poznamenat, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ( ), a proto se její důvody musí odvíjet od tvrzeného pochybení krajského soudu; nestačí pouze zopakovat argumentaci ze správního řízení a žaloby, jak to (vyjma tvrzené nepřezkoumatelnosti) učinil stěžovatel. Jeho argumenty již podrobně posoudily správní orgány a krajský soud, s jejichž názory se NSS ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na napadená rozhodnutí.

[6] NSS se nejprve zabýval namítanou vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, ke které by musel přihlédnout také z úřední povinnosti; takovou vadu (ani jiný důvod pro zrušení napadeného rozsudku ex officio) NSS neshledal. Krajský soud se dostatečně zabýval argumenty stěžovatele a zjištěními žalované, popsal rozhodný skutkový stav a vypořádal se se všemi žalobními námitkami. Přiměřeností dopadů rozhodnutí žalované na rodinný život stěžovatele se krajský soud zabýval zejm. v bodech 23 až 27 rozsudku; posouzení případu stěžovatele z pohledu čl. 8 odst. 2 Úmluvy a čl. 5 odst. 5 a čl. 17 směrnice o právu na sloučení rodiny pak provedl v bodech 28 a 29 rozsudku. Úvahy krajského soudu jsou zcela jasné a logické. Kasační námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku proto není důvodná.

[7] Stěžovatel v kasační stížnosti dále zopakoval, že splňuje mimořádné okolnosti k tomu, aby mu nebylo zrušeno pobytové oprávnění (především z důvodu osobních a rodinných vazeb na ČR a snahy o řádný život v této zemi). NSS připomíná, že stěžovatel spáchal úmyslný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. V důsledku toho mu správní orgán I. stupně zrušil povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny; správnost rozhodnutí potvrdila žalovaná napadeným rozhodnutím, kterým zamítla stěžovatelovo odvolání.

[8] Již krajský soud v napadeném rozsudku přiléhavě a podrobně konstatoval, že zájem státu a společnosti na tom, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří spáchali úmyslný trestný čin, za nějž byli odsouzeni, a mohli by tedy představovat byť jen potenciální hrozbu pro společnost, je mnohem důležitější a závažnější než individuální právo tohoto cizince na ochranu jeho osobního a rodinného života (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2008, čj. -101, ze dne 27. 1. 2012, čj. -85). Správní orgány však nejsou zbaveny povinnosti respektovat čl. 8 Úmluvy (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2017, čj. -26). Ustanovení § 46a odst. 1 zákona o pobytu cizinců neposkytuje správnímu orgánu v obvyklých případech prostor pro vlastní úvahu o různých aspektech spáchaného úmyslného trestného činu, např. jeho povahy či závažnosti.

[9] V případě stěžovatele zákon neumožňuje aplikovat žádné intenzivní a mimořádné okolnosti, u nichž by bylo třeba uvažovat o jakémkoliv „zmírňujícím správním uvážení“. Stěžovatel může nadále realizovat svůj rodinný a osobní život v rámci bezvízového styku s Moldavskem [viz Nařízení Rady (ES) č. 539/2001], a tedy může být v běžném kontaktu se svou manželkou, dcerami i přáteli. Rovněž u něj není vyloučeno, aby po výkonu peněžitého trestu a trestu zákazu řízení motorových vozidel, které mu byly uloženy, vzhledem k a , , znovu požádal o vydání pobytového povolení. Stěžovatel v řízení před správními orgány ani soudy neuvedl žádný důvod, proč by si nemohl obstarat obživu v Moldavsku či jiné zemi mimo ČR. Za takové situace je dotčení stěžovatelova rodinného a osobního života nepochybně únosné a v porovnání s veřejným zájmem na tom, aby na území ČR pobývali pouze cizinci, kteří se v dohledné minulosti nedopustili závažného protispolečenského jednání, zcela přiměřené. Kasační námitka nesprávného posouzení věci krajským soudem není důvodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[10] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s in fine zamítl.

[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle ve spojení s Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch neměl a žalované, která měla ve věci úspěch a měla by právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady s tímto řízením nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. března 2019

Ondřej Mrákota

předseda senátu