Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 Az 44/2018 - 44

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: P. N.

státní příslušnost Ázerbájdžánská republika,

t. č. bytem Pobytové středisko Havířov, 735 64 Havířov, Na kopci 269/5,

zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 6

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2018 č. j. OAM-242/ZA-ZA11-Z17-2018, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2018, jímž žalovaný rozhodl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu zastavil.

2. Žalobce namítal, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu a neuvedl materiály, ze kterých při vyhodnocení situace v zemi původu v době řízení o první žádosti vycházel. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -96, z něhož obsáhle citoval. Uvedl dále, že pro vyhodnocení toho, zda nedošlo k podstatným změnám okolností vztahujícím se k možnému pronásledování z důvodů uvedených v ust. § 12 nebo § 14a zákona o azylu, je zapotřebí zvážit rovněž to, zda nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu žadatele, která by mohla založit opodstatněnost nové žádosti. Pouze tímto způsobem lze totiž vyloučit eventuální hrozbu pronásledování nebo vážné újmy pramenící např. z nově vypuknuvšího válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. Předmětnou úvahu je pak samozřejmě třeba i odůvodnit a vysvětlit, na jakých materiálech a důkazních prostředcích je založena, přičemž úvaha o eventuální změně, nebo naopak absenci takové změny, logicky musí vycházet ze srovnání současné situace se situací, která panovala v době řízení o první žádosti. Žalovaný se omezil na konstatování, že od doby, kdy byla posuzována jeho první žádost o mezinárodní ochranu, ke změnám nedošlo, přičemž odkázal na materiály, které použil v průběhu tohoto správního řízení, a které tak mohou snad svědčit o současné situaci v Ázerbájdžánu, ovšem u nichž není vůbec zřejmé, jak mohou prokázat situaci v Ázerbájdžánu v době rozhodování o první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobci dal možnost sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce opětovně sdělil skutečnosti, které přednesl v prvé žádosti o mezinárodní ochranu. Dodal, že jeho první žádost byla zamítnuta, podal druhou žádost, chce si zde zařídit nový život. Do vlasti se nechce vrátit, byl by tam sám. Žalovaný konstatoval, že k důvodům opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany shromáždil dostatek podkladů z minulého řízení o mezinárodní ochranu a shromáždil a prostudoval informace o zemi původu z první i druhé, současné žádosti o mezinárodní ochranu. Nelze tedy souhlasit s námitkou, že se nezabýval situací v zemi původu žalobce. Závěr, že nedošlo k žádné podstatné změně okolností v zemi původu žalobce je tedy založeno na objektivních skutečnostech a v souladu s ustálenou zákonnou praxí. Po provedeném řízení neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jím uváděným důvodům, neboť nepřednesl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do země původu. Co se týká nové skutečnosti, a to snahy o život v České republice, tak pro tyto účely mají cizinci využívat některý z institutů , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, které mají k dispozici. Žalovaný vyslovil názor, že při posuzování žádosti žalobce o mezinárodní ochranu se nedopustil žádné nezákonnosti. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a , a to na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů.

4. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. věty druhé , (dále jen ), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle ve stanovené lhůtě, ani ke dni rozhodnutí soudu nevyjádřil a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání nesdělil.

5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle , , v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Ze správního spisu vyplývá, že dne 13. 3. 2018 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany sdělil, že se narodil v Baku na území dnešní Ázerbájdžánské republiky. Cestovní doklad ztratil ve Švédsku v roce 2017. Nikdy nebyl politicky aktivní. Je svobodný. Má syna, který se nyní nachází ve Švédsku. Ve vlasti žil v Baku. Odletěl odtud v roce 2016 do Švédska. V rámci Dublinského řízení byl převezen do České republiky v květnu roku 2017. K důvodům, které ho vedou k opakovanému podání žádosti o mezinárodní ochranu, uvedl, že v České republice být nechtěl, směřoval původně do Švédska. Nyní zde chce ale již zůstat, protože zde má kamarády a do Ázerbájdžánu ani Švédska jet nemůže. Do vlasti se vrátit nechce, protože by tam byl sám. Žalobce rovněž popsal soudní řízení ve věci jeho předešlé žádosti o mezinárodní ochranu.

7. Součástí správního spisu je i dokumentace ohledně předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, kterou podal 9. 5. 2017. Správní řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-352/ZA-ZA11-2017. Správní orgán rozhodnutím ze dne 22. 8. 2017 mezinárodní ochranu žalobci neudělil. Rozhodnutí nabylo právní moci 7. 9. 2017. První žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce odůvodnil tvrzením, že chce žít společně se synem, který je nyní ve Švédsku. Správní orgán při posouzení první žádosti o udělení mezinárodní ochrany vycházel z výpovědi žalobce, dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu, konkrétně ze Zprávy MZV USA ze dne 3. 3. 2017 o dodržování lidských práv v zemi. Co se týká situace žalobce po jeho návratu do vlasti, správní orgán vycházel z Informace Mezinárodní organizace pro migraci ze dne 21. 1. 2017, dále z Informace OAMP ze dne 14. 12. 2016 ohledně bezpečnostní situace v Ázerbájdžánu, přičemž bylo zjištěno, že v letech 2015 a 2016 došlo k několika ozbrojeným střetům mezi arménskými a ázerbájdžánskými vojáky v souvislosti se sporným územím Náhorního Karabachu. Tato situace měla ale pouze lokální dopad a propukla v rozsahu několika dnů. Správní orgán dovodil, že samotného žalobce se pak vůbec netýká, neboť ten žil ve městě Baku.

8. Součástí správního spisu jsou dále informace, které žalovaný shromáždil v průběhu posuzovaného správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu, konkrétně se jedná o Informaci OAMP: Ázerbájdžán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav červenec 2018, ze dne 3. 7. 2018, Výroční zpráva Human Rights Watch – Ázerbájdžán ze dne 18. 1. 2018, Výroční zpráva Amnesty International – Ázerbájdžán ze dne 22. 2. 2018, Výroční zpráva Freedom House – Svoboda ve světě 2018 - Ázerbájdžán z ledna 2018.

9. Ze správního spisu se dále podává, že žalobce nevyužil práva seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání.

10. Podle ust. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle .

11. Podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

12. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou žalobce, že žalovaný neprovedl dostatečné srovnání situace v zemi původu v době podání první a druhé žádosti o mezinárodní ochranu a že neuvedl materiály, ze kterých při vyhodnocení situace v zemi původu v době řízení o první žádosti vycházel. Dle názoru soudu žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval otázkou, zda v zemi původu nedošlo k takové zásadní změně, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti. Na straně 3 napadeného rozhodnutí konstatoval, že v samotném Ázerbájdžánu nedoznala situace žádných výrazných změn od roku 2017, přičemž odkázal na podklady, z nichž vycházel, konkrétně na Informaci OAMP: Ázerbájdžán – bezpečnostní a politická situace v zemi, stav červenec 2018, ze dne 3. 7. 2018, Výroční zprávu Human Rights Watch – Ázerbájdžán ze dne 18. 1. 2018, Výroční zprávu Amnesty International – Ázerbájdžán ze dne 22. 2. 2018 a Výroční zprávu Freedom House – Svoboda ve světě 2018 – Ázerbájdžán, leden 2018. Aktuální situaci v zemi původu porovnal se situací, která v Ázerbájdžánu panovala v době podání první žádosti o mezinárodní ochranu, přičemž v podrobnostech odkázal na spisový materiál k příslušnému správnímu řízení. Soud považuje odůvodnění rozhodnutí žalovaného, že k relevantní změně v situaci v zemi původu nedošlo, za dostatečné a přezkoumatelné. Jestliže žalovaný ve vztahu k podkladům, z nichž ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Ázerbájdžánu vycházel při posouzení první žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, odkázal na spisový materiál k příslušnému správnímu řízení, nelze mu dle názoru soudu nic vytknout. Za nezákonnost nelze považovat tu okolnost, že v napadeném rozhodnutí uvedené podklady žalovaný jednotlivě nespecifikoval.

13. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. zamítl.

14. Podle soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 28.03.2019

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje