Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 208/2018 - 92

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., zastoupen JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem se sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Příbram, se sídlem Dubenec 100, Příbram, o návrhu na vydání předběžného opatření a na přiznání náhrady nemajetkové újmy, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, čj. -10,

t a k t o :

I. Kasační stížnost proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, čj. -10, s e o d m í t á .

II. Kasační stížnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018, čj. -10, s e z a m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalované s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal návrh na vydání předběžného opatření ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým se domáhal, aby se žalovaná vůči němu zdržela všech dehonestujících a diskriminačních výroků a související aktivity. Tu spatřoval v tom, že žalovaná odložila jeho žádost o poskytnutí informace z důvodu neuhrazení nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Současně se domáhal přiznání náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč.

[2] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením návrh na vydání předběžného opatření a žalobu na náhradu nemajetkové újmy odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Dospěl k závěru, že k projednání věci je věcně příslušný soud v občanském soudním řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

[3] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod , (dále jen „ “).

[4] Stěžovatel namítal, že na posuzovaný případ je nutné vztáhnout právní úpravu , o výkonu trestu odnětí svobody. Vztah mezi odsouzeným při výkonu trestu odnětí svobody a Vězeňskou službou ČR není vztahem soukromoprávním, ale veřejnoprávním. Úvahy krajského soudu v napadeném usnesení jsou nesprávné, neboť soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se týkalo jiné problematiky podle jiného právního předpisu. , o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací, mu zaručuje právo domáhat se náhrady nemajetkové újmy v penězích před soudem ve správním soudnictví. Za stěžejní otázku označil stěžovatel to, že vztah mezi odsouzeným při výkonu trestu odnětí svobody a státem je komplexně vymezen zákonem o výkonu trestu odnětí svobody a je ryze veřejnoprávní. Stěžovatel však byl postupem ředitele věznice zcela zjevně diskriminován i ve vztahu k rozhodování dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Namítal také, že krajský soud nedostatečně posoudil splnění podmínek pro vydání předběžného opatření. Závěrem navrhl usnesení krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[5] Žalovaná k podané kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel nemístně slučuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody a zákon o svobodném přístupu k informacím, k němuž se upínaly předchozí žádosti stěžovatele. Nelze tedy tvrdit, že jen na základě toho, že stěžovatel je ve výkonu trestu odnětí svobody, spadají všechny jeho žaloby pod správní soudnictví podle . Kasační stížnost by měla být odmítnuta, stejně jako v jiných případech stěžovatele. Usnesení krajského soudu považuje za správné a neshledala žádnou okolnost pro jeho zrušení. Velmi obsáhle se též vyjadřovala k věci samé, což je však pro posouzení zákonnosti odmítnutí návrhu nerelevantní.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu , přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] V prvé řadě zdejší soud předesílá, že o velmi obdobné věci téhož stěžovatele již rozhodoval 6. senát Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 16. 1. 2019, čj. -46). Nyní rozhodující senát neshledal důvody k odchýlení se od již zaujatého právního názoru a ze závěrů rozsudku sp. zn. proto bude dále vycházet.

[8] Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba, v níž se stěžovatel domáhá náhrady nemajetkové újmy, je projednatelná před správními soudy podle , nebo před civilními soudy podle .

[9] V posuzované věci se stěžovatel domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené údajnou diskriminací ze strany žalovaného, které se měl žalovaný dopouštět v souvislosti se žádostmi stěžovatele o informace. Stěžovatel však nyní nebrojí proti konkrétnímu individuálnímu správnímu aktu žalovaného nebo vůči konkrétnímu zásahu či jeho nečinnosti, ale obecně se domáhal ochrany svých práv před údajně diskriminačním jednáním žalovaného. Nejedná se tak o situaci, kdy by žalobce napadal konkrétní formu činnosti správního orgánu, v jejímž rámci by namítal, že postup správního orgánu byl diskriminační (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, čj. -42, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2018, čj. -18, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, čj. -27). V takovém případě však Nejvyšší správní soud nevidí jakýkoli důvod pro to, aby takovou ochranu poskytovaly stěžovateli správní soudy. Jedná se o běžný soukromoprávní spor mezi stěžovatelem a žalovaným týkající se údajné diskriminace, o které mohou rozhodovat pouze civilní soudy pořadem práva dle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, čj. -73).

[10] Nejvyšší správní soud dospěl v souladu s ustálenou judikaturou, a ve shodně s krajským soudem, k názoru, že předmětná žaloba je projednatelná nikoliv před správními soudy podle , ale před civilními soudy pořadem práva podle . Na tomto názoru nemůže ničeho změnit ani specifická situace stěžovatele, který je ve výkonu trestu odnětí svobody, tudíž je omezen na své svobodě pohybu veřejnou mocí, přičemž toto omezení je zjevně veřejnoprávního charakteru. Omezení osobní svobody však automaticky nevede k závěru, že všechny vedené spory se státem (s orgány veřejné moci) budou automaticky spory týkající se veřejných subjektivních práv.

[11] Soud se dále zabýval otázkou, zda stěžovatel mohl brojit kasační stížností proti výroku o odmítnutí návrhu na předběžné opatření.

[12] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35, č. 762/2006 Sb. NSS vyplývá, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Podle § 104 odst. 3 písm. c) platí, že „kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné.“ Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že kasační stížnost směřující i proti rozhodnutí, jímž byl odmítnut návrh na vydání předběžného opatření, je podle nepřípustná (srov. usnesení ze dne 18. 3. 2009, čj. -72). Pro přípustnost kasační stížnosti tedy není podstatné, jestli byl návrh na vydání předběžného opatření odmítnut nebo zamítnut. Nejvyšší správní soud se proto z výše uvedených důvodů nemůže věcně zabývat přezkumem rozhodnutí krajského soudu o předběžném opatření. Nad rámec nutného odůvodnění je však třeba poukázat, že krajský soud návrh na vydání předběžného opatření odmítl ze stejných důvodů jako samotný návrh, přičemž správnost tohoto postupu je tímto rozsudkem potvrzena.

IV. Závěr a náklady řízení

[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výroku I. napadeného usnesení je nepřípustná dle , a proto ji podle s odkazem na odmítl. Kasační stížnost proti výroku II. napadeného usnesení není důvodná, a proto ji podle věty poslední zamítl.

[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o větu první ve spojení s Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady nad rámec její běžné úřední činnosti. Z uvedených důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 13. února 2019

JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.

předseda senátu