Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 411/2018 - 37

pokračování - 38

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: V. P. A., zastoupené JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem Za Hládkovem 973/4, Praha 6, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-40889-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2018, č. j. - 39,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2018 zastavil řízení o žalobě žalobkyně proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, neboť žalobkyně neuhradila soudní poplatek v patnáctidenní lhůtě stanovené usnesením ze dne 8. 10. 2018, č. j. - 36. Tuto výzvu soud zaslal žalobkyni poté, kdy zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 3. 10. 2018, č. j. - 32.

[2] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesení městského soudu o zastavení řízení blanketní kasační stížností. K výzvě Nejvyššího správního soudu stěžovatelka doplnila kasační stížnost podáním ze dne 14. 1. 2019, v němž namítla, že rozhodnutí správních orgánů Norského království bylo způsobeno pouze neznalostí jazyka a prostředí. Norské orgány imperativně nestanovily českým orgánům, že stěžovatelka musí opustit území ČR, ale pouze doporučily zvážit všechny aspekty, zdali stěžovatelka nemá problémy v rámci pobytu na území ČR. Problémy zde stěžovatelka nemá, , o pobytu cizinců na území České republiky, neporušuje, je řádně etablována osobně i pracovně.

[3] Stěžovatelka má zájem zůstat a podnikat na území ČR. Značně pokročila ve výuce českého jazyka. Vůči ČR se nijak neprovinila a ráda by zde zůstala. Rozhodnutí orgánů Norského království je fakultativní a v ČR by mělo smysl jen tehdy, pokud by se stěžovatelka provinila vůči zákonům ČR. V Norském království jí nebyl k dispozici tlumočník, dokumenty podepsala ze strachu pod nátlakem okolností.

[4] K osvobození od soudního poplatku stěžovatelka uvedla, že její důvody jsou zcela objektivní. Stěžovatelka měla pobytové oprávnění za účelem podnikání, to jí však nebylo prodlouženo, a tím se stal nerelevantním i její živnostenský list. Pokud by stěžovatelka podnikala, činila by tak v rozporu se zákonem. V řízení před městským soudem dodala zcela legitimní důkazy o skutečnostech, které podmiňují žádost o osvobození, včetně důkazů z Vietnamské socialistické republiky.

[5] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.

[7] Podle , (dále jen „ “), není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka napadla kasační stížností usnesení o zastavení řízení, mohla proti němu uplatnit pouze důvody, které by bylo možné podřadit pod , musela by tedy namítat nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.

[8] Stěžovatelka však žádný takový důvod neuvedla, a to ani k výzvě soudu k odstranění vad kasační stížnosti (usnesení ze dne 5. 12. 2018, č. j. - 6, doručené zástupci stěžovatelky dne 12. 12. 2018). V odpovědi na tuto výzvu stěžovatelka doručila soudu doplnění kasační stížnosti, jehož důvody jsou uvedeny výše v bodech [2] až [4]. Z obsahu tohoto doplnění je zřejmé, že se vztahuje především k věci samé (důvodům neprodloužení pobytového oprávnění). Nerozhodl-li však městský soud ve věci samé, ale řízení o žalobě zastavil, nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu zabývat se důvody, v nichž stěžovatelka spatřuje nezákonnost správního rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 9. 2009, č. j. - 43).

[9] V obecné rovině stěžovatelka také zmínila, že podle jejího názoru byla její žádost o osvobození od soudních poplatků podložena objektivními důvody. Ani tato námitka však nemířila proti rozhodnutí, které stěžovatelka napadla kasační stížností. Městský soud napadeným usnesením nerozhodl o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, ale o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v dodatečně stanovené lhůtě. Rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků mohla stěžovatelka napadnout samostatnou kasační stížnosti (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 5. 2014, č. j. - 43, č. 3072/2014 Sb. NSS). Nezaplacení soudního poplatku stěžovatelka v kasační stížnosti nijak nezpochybnila a netvrdila ani jiné skutečnosti, jimiž by zpochybnila zákonnost napadeného usnesení.

[10] Kasační stížnost tedy vůbec nenapadá vlastní otázku zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku, zejména pak neuvádí, v čem měla spočívat nezákonnost tohoto rozhodnutí ve smyslu Za těchto okolností nelze podřadit stěžovatelkou tvrzené stížnostní důvody pod přípustný důvod uvedený v (srov. usnesení č. j. - 43).

[11] Pro úplnost soud podotýká, že důvody pro zastavení řízení o žalobě stěžovatelky byly dány již v důsledku marného uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku usnesením městského soudu ze dne 20. 7. 2018, č. j. - 6, které bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 25. 7. 2018. Patnáctidenní lhůta stanovená k úhradě soudního poplatku marně uplynula ve čtvrtek 9. 8. 2018. Stěžovatelka podala prostřednictvím svého zástupce žádost o osvobození od soudních poplatků až dne 14. 8. 2018. Lhůta dodatečně určená soudem k zaplacení soudního poplatku je však propadná (viz , o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017). Požádá-li žalobce (či stěžovatel) o osvobození od soudních poplatků až po uplynutí této lhůty, soud tento návrh bez dalšího zamítne a řízení zastaví (usnesení ze dne 14. 12. 2017, č. j. - 19). Důvody pro zastavení řízení v nyní posuzované věci tedy byly dány již ode dne 10. 8. 2018, a to bez ohledu na následně opožděně podanou žádost o osvobození od soudních poplatků.

[12] V této souvislosti soud připomíná, že musí při vydání rozhodnutí plně respektovat procesní normy. Obdobnou povinnost má ovšem i účastník řízení, který je povinen respektovat zákonem stanovený procesní rámec pro uplatňování svých veřejných subjektivních práv. Soud nemůže „přivřít oči“ a odhlédnout od nesplnění některé z nezbytných podmínek řízení. Takovým postupem by porušil zásadu rovnosti mezi účastníky řízení, přestal by být nestranným třetím a převzal by roli advokáta. Takový postup by byl v právním státě nepřípustný. Je to naopak advokát účastníka řízení, který má dbát na dodržení všech nezbytných zákonných požadavků a řádně hájit práva klienta. Advokát je osobou práva znalou, u níž se důvodně předpokládá znalost zákona. Stěžovatelka byla již od počátku řízení před městským soudem zastoupena advokátem, který měl řádně hájit její práva mimo jiné včasným plněním výzev stanovených soudem a řádným uplatněním přípustných kasačních bodů.

[13] Lze shrnout, že podaná kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které předpokládá zákon, Nejvyšší správní soud ji proto odmítl pro nepřípustnost podle ve spojení s a téhož zákona.

[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[15] Pro úplnost soud podotýká, že nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, neboť s ohledem na nutné odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost by takové rozhodnutí bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Z důvodu odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost soud nerozhodoval ani o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který ostatně stěžovatelka nijak neodůvodnila.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. února 2019

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu