Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 377/2018 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) M. G., b) J. G., zastoupeni JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem Wolkerova 1140/2, Bílovec, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2018, čj. KUZL 55383/2017, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 11. 2018, čj. -43,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhali přezkoumání shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 2. 6. 2017, čj. MěÚ-RpR/11009/2017, o změně využití území na specifikovaných parcelách a rozhodl o umístění stavby „rozšíření hřbitova v Dolní Bečvě“. Žalovaný toto rozhodnutí zároveň potvrdil. Usnesením ze dne 11. 7. 2018, čj. -15, postoupil Krajský soud v Brně věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému.

[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením řízení o žalobě zastavil. Vyšel z toho, že žalobcům podáním žaloby vznikla poplatková povinnost [ ve spojení s a , o soudních poplatcích, ve znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích)]. Žalobci požádali o osvobození od soudních poplatků, avšak krajský soud jim osvobození usnesením ze dne 15. 10. 2018, čj. -35, nepřiznal. Dále žalobce krajský soud usnesením ze dne 16. 10. 2018, čj. -40, vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatili soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za každého z žalobců, tedy v celkové výši 6 000 Kč. Zároveň je poučil, že v případě nezaplacení poplatku v této lhůtě bude řízení zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Toto usnesení bylo zástupkyni žalobců doručeno 17. 10. 2018, lhůta pro zaplacení poplatku tedy uplynula 1. 11. 2018. Žalobci v této lhůtě poplatkovou povinnost nesplnili, proto krajský soud řízení zastavil.

[3] Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podali žalobci (dále „stěžovatelé“) kasační stížnost, a to z toho důvodu, že soudní poplatek za žalobu „již uhradili“. Stěžovatelé tak navrhli, aby kasační soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno.

[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

[5] Po přezkoumání formálních náležitostí Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost byla podána včas [ , (dále „ “)] a oprávněnými osobami ( ).

[6] Po přezkoumání napadeného usnesení v rozsahu uplatněných kasačních důvodů ( ) dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] Ze spisu krajského soudu v dané věci jasně plyne, že stěžovatelé soudní poplatek za žalobu nezaplatili ve lhůtě stanovené krajským soudem, nýbrž až 23. 11. 2018, tedy celé 3 týdny po jejím uplynutí. Ani stěžovatelé sami nenamítali, že by poplatkovou povinnost splnili včas; v kasační stížnosti pouze uvedli, že ji již splnili. Neuvedli ani žádné jiné skutečnosti, ke kterým by zdejší soud mohl při posuzování zmeškání lhůty přihlédnout.

[8] Podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích soud zastaví řízení po marném uplynutí lhůty určené soudem k dodatečné úhradě soudního poplatku. Krajský soud tedy postupoval správně, pokud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, neboť současně neexistovaly ani okolnosti pro jeho nezastavení uvedené v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích.

[9] Je přitom nutno uvést, že v případě následného zaplacení soudního poplatku po uplynutí stanovené lhůty důvod pro zastavení řízení neodpadá, neboť k takto opožděně uhrazenému poplatku nelze přihlížet, jak byli stěžovatelé krajským soudem poučeni. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích s účinností od 30. 9. 2017 jednoznačně předpokládá, že „[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“ Zohlednění pozdějšího zaplacení soudního poplatku stěžovateli by nicméně nebylo možné ani za předchozí právní úpravy, která připouštěla úhradu soudního poplatku i po uplynutí soudem určené lhůty (a případné zrušení již vydaného rozhodnutí o zastavení řízení), avšak pouze do nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. K tomu však v dané věci došlo již dnem 20. 11. 2018. Stěžovatelé tedy soudní poplatek uhradili až poté, co krajský soud doručil jejich zástupkyni usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

[10] Jak již bylo výše uvedeno, stěžovatelé uhradili poplatek až po uplynutí soudem určené lhůty, a to navíc v době, kdy již bylo usnesení o zastavení řízení v právní moci. Tímto okamžikem pak také podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zanikla jejich poplatková povinnost. Pokud stěžovatelé uhradili soudní poplatek za žalobu, aniž by k tomu již byli povinni, je namístě za splněných zákonných podmínek již uhrazený poplatek vrátit (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). O vrácení soudního poplatku za podanou žalobu však může rozhodnout jen krajský soud.

[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl pro nedůvodnost ve smyslu věta druhá

[12] Stěžovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti podle ve spojení s , neboť ve věci nebyli úspěšní. Úspěšnému žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů nepřiznal.

Obiter dictum

[13] Vše shora uvedené plně by postačovalo k vysvětlení, proč nemohlo být podané kasační stížnosti vyhověno; postup a rozhodnutí krajského soudu byly zcela souladné s platnou právní úpravou a zastavení řízení bylo jen nevyhnutelným důsledkem nesplnění poplatkové povinnosti, kterou měla za žalobce včas splnit jejich zástupkyně. Není přitom úkolem Nejvyššího správního soudu spekulovat, zda se tak stalo v důsledku její nedbalosti, či zda snad žalobci, ač řádně o průběhu řízení svou advokátkou informováni, přes její poučení trvali na tom, že soudní poplatek má být dodatečně, tj. opožděně a tudíž zbytečně, zaplacen.

[14] Advokátka JUDr. Karla Návedlová vystupovala v řízení od podání žaloby jako zástupkyně obou žalobců. Bylo proto její právní i etickou povinností ( a 17 , o advokacii) chránit a prosazovat oprávněné zájmy jejích klientů, jednat čestně a svědomitě a důsledně využívat všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit vše, co pokládala podle svého přesvědčení za prospěšné [např. včas zaplatit předepsaný soudní poplatek nebo napadnout přípustným opravným prostředkem (kasační stížností) - v souladu s poučením soudu usnesení, jímž nebyli žalobci od jeho zaplacení osvobozeni].

[15] Obsah spisu však nenasvědčuje tomu, že by stěžovateli zvolená zástupkyně postupovala při plnění svých povinností s dostatečnou pečlivostí. Žalobu podala (za oba žalobce) chybně u místně nepříslušného soudu (Krajskému soudu v Brně namísto Krajskému soudu v Ostravě) a až po soudní výzvě doložila plnou moc udělenou jí první žalobkyní; teprve v souvislosti s jejím předložením přednesla soudu za oba žalobce žádost o osvobození od soudního poplatku; té však soud nevyhověl usnesením doručeným do rukou zástupkyně dne 15. 10. 2018. Zda zvolená zástupkyně o tomto usnesení své klienty informovala, není ze soudního spisu samozřejmě zjevné, neboť komunikace mezi advokátem a klientem (klienty) je věcí jejich vztahu a nikoliv záležitostí soudu. Stejně tak nevyplývá ze spisu, zda JUDr. Karla Návedlová informovala následně oba žalobce o jí doručeném usnesení, jímž byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku a v němž jim bylo podrobně a bezchybně soudem vysvětleno, jaké následky jsou spojeny s nezaplacením či pozdním zaplacením poplatku (srov. zde odst. [2]).

[16] Teoreticky sice vskutku nemůže Nejvyšší správní soud vyloučit, že žalobci byli řádně, včas a úplně o svých právech a povinnostech v řízení svou advokátkou zpraveni, avšak nestalo-li se tak, nelze pro její pochybení nalézt žádnou jednoduchou omluvu. Rozhodně nebylo smysluplné pozdní zaplacení soudního poplatku snažit se napravit podáním kasační stížnosti, která je navíc sama o sobě příkladem mimořádně ledabyle zpracovaného podání (ze strany zástupkyně chybně navíc zaslaného Krajskému soudu v Ostravě namísto přímo Nejvyššímu správnímu soudu). Zbytečné podání kasační stížnosti bohužel navíc zatížilo oba (!) stěžovatele další nemalou poplatkovou povinností; tu však Nejvyšší správní soud nemůže z jejich beder žádným způsobem snést.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. února 2019

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu