Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 396/2018 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. V. T., zast. JUDr. Danielem Choděrou, advokátem, se sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 8. 2018, č. j. MV-53380-4/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2018, č. j. - 45,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Usnesením ze dne 3. 12. 2018, č. j. - 45, Krajský soud v Brně odmítl žalobu proti rozhodnutí ze dne 10. 8. 2018, č. j. MV-53380-4/SO-2107, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-70858-52/DP-2011. Prvoinstanční orgán uvedeným rozhodnutím podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve spojení s a téhož zákona, zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání z důvodu neplnění účelu povoleného pobytu.

[2] Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že podaná žaloba v rozporu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neobsahuje žádný žalobní bod a nelze jej dovodit ani z tvrzení žalobce, že „nemůže souhlasit a nesouhlasí s odůvodněním a rozhodnutím, neboť právě v jeho případě existují důvody na žadateli nezávislé“. Krajský soud dále zmínil, že žalobce podal současně s žalobou žádost o osvobození od soudních poplatků, kterým podle došlo ke stavění běhu lhůty k podání žaloby, a proto vyzval žalobce k odstranění vad jeho žaloby podle až v usnesení, kterým o jeho žádosti rozhodl. Krajský soud v usnesení vyzval žalobce, aby doplnil žalobní body a návrh výroku, jehož se domáhá, a to ve lhůtě pro podání žaloby, ze které ještě zbývalo 5 dnů, neboť žalobce podal žalobu až k závěru žalobní lhůty. Do konce lhůty k podání žaloby, který připadl na den 28. 11. 2018, však žalobce podanou žalobu nedoplnil a krajský soud proto rozhodl podle

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[3] Proti uvedenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní namítl, že ho krajský soud svým výkladem v soudním řízení správním nepřiměřeně zatížil, neboť striktně zpřísnil náležitosti žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. V žalobě dostatečným způsobem identifikoval postup správního orgánu, který odporuje zákonu. Krajský soud by byl oprávněn odmítnout žalobu z důvodu, pro který tak učinil, toliko za situace, že v žalobě zcela absentují skutková tvrzení. S ohledem na však lze učinit podání i jen s odkazem na u, která je součástí správního spisu a která obsahuje konkrétní nezaměnitelná skutková tvrzení. Stěžovatel zdůraznil, že v žalobě neodkazoval obecně či typově na správní spis či na jeho část, avšak zcela jasně svá skutková tvrzení vymezil tak, že podává „žalobu proti rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu ze dne 10. 8. 2018, č. j. MV-53380-4/SO-2017“. Vložením obsahu žaloby, kde se dovolává konkrétních ustanovení zákona, která byla správním orgánem porušena, do souvislosti s jeho skutkovými tvrzeními uvedenými v protokolu, mohl soud bez větších problémů dovodit, jaká konkrétní pochybení správního orgánu stěžovatel namítá, aniž by byl nucen vyhledávat jednotlivá tvrzení ve správním spise. S ohledem na uvedené námitky stěžovatel konstatoval, že jeho žaloba splňuje potřebné náležitosti a krajský soud pochybil, pokud ji odmítl. Pochybení krajského soudu je přitom o to závažnější, že se stěžovatelem komunikoval v českém jazyce, který neovládá, což odporuje Vzhledem k uvedeným námitkám stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení kasační stížnosti

[5] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle pozastavují účinky napadeného rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem. Rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku by tedy nemělo žádný smysl za situace, kdy se řízení tímto rozsudkem končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném poučení a po obdržení spisové dokumentace.

[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s a 4 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvod podle

[7] Podle „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] V posuzované věci bylo jedinou spornou otázkou, zda stěžovatel podal žalobu, která by obsahovala alespoň jeden projednatelný žalobní bod, neboť krajský soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, a proto ji odmítl. Nejvyšší správní soud se seznámil s obsahem podané žaloby, která je součástí spisové dokumentace a zjistil, že v ní stěžovatel označil účastníky žalobního řízení a napadené rozhodnutí žalované, přičemž stručně shrnul, v čem toto rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí prvoinstančního orgánu spočívalo (bod I žaloby). Stěžovatel dále požádal krajský soud o přiznání odkladného účinku žalobě (bod II), přičemž toliko vymezil, že závažné pochybení žalovaného je i bez detailního posouzení obsahu spisového materiálu zcela zjevné a že by stěžovatel v důsledku napadeného rozhodnutí musel opustit dosud vybudované rodinné a sociální zázemí a vycestovat do země původu, což by jej následně zatížilo náklady na cestu zpět do České republiky přesahujícími jeho možnosti. K samotným důvodům žaloby stěžovatel toliko uvedl, že „[ú]častník řízení ke shora uvedenému uvádí, že nemůže souhlasit a nesouhlasí s odůvodněním a rozhodnutím, neboť právě v jeho případě existují důvody na žadateli nezávislé“ (bod III). Stěžovatel důrazně uvedl, že žalobu odůvodní a řádně doplní relevantními přílohami a důkazy ve lhůtě patnácti dní (bod IV). V závěru stěžovatel navrhl, aby krajský soud zrušil rozhodnutí žalované, věc jí vrátil k dalšímu řízení a uložil jí povinnost uhradit mu náklady řízení (bod V). Z obsahu spisové dokumentace je dále zřejmé, že krajský soud usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. - 39, zamítl žádost žalobce o osvobození do soudních poplatků (výrok I) a vyzval žalobce, aby odstranil vady žaloby tím, že ji doplní o žalobní body, důkazní návrhy a návrh výroku rozsudku. Na uvedené usnesení již stěžovatel dle spisové dokumentace nikterak nereagoval.

[10] K formulaci žalobních bodů se již podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. - 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, přístupný též na www.nssoud.cz), v němž mj. uvedl, že „[ž]alobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“

[11] Tvrzení stěžovatele uvedené v žalobě, že s rozhodnutím žalované nesouhlasí, neboť právě v jeho případě existují důvody na něm nezávislé, nikterak neidentifikuje, jaké konkrétní kroky, postupy, úkony, úvahy, hodnocení či závěry žalované stěžovatel napadá, a už vůbec neozřejmuje svůj právní náhled na to, proč by se mělo jednat o nezákonnost ve smyslu naposledy citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel v žalobě neučinil odkaz na jiný dokument, který by obsahoval, či dotvářel žalobní body, přičemž za takový odkaz rozhodně nelze považovat označení žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k uvedeným závěrům Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu, že žaloba stěžovatele neobsahuje žádný projednatelný žalobní bod, a proto kasační stížnost neshledal důvodnou. Na uvedeném nemůže nic změnit, že krajský soud stěžovateli zaslal výzvu k odstranění vad žaloby v češtině, neboť krajský soud nebyl povinen usnesení přeložit. Nadto, stěžovatel byl zastoupen zmocněncem, prostřednictvím kterého byl schopen podat žalobu v češtině a v češtině také vyplnil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. I kdyby tak stěžovatel nedokázal komunikovat v češtině, je zřejmé, že si dokázal překlad zprostředkovat.

IV. Závěr

[12] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatele nejsou důvodné a v souladu s větou druhou proto kasační stížnost zamítl.

[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Procesně úspěšné žalované žádné náklady nad rozsah vyplývající z její běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. února 2019

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu