Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 Az 46/2018 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: V.T. N.,

státní příslušnost Vietnam,

t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234,

zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 6

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2018 č. j. OAM-257/LE-LE05-BA04-2018, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 20. 12. 2018 se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle zákona o azylu zastaveno. Žalobce namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s obsahem nových důvodů žádosti o mezinárodní ochranu a skutečností, zda bylo možné požadovat po něm, aby tyto důvody uvedl dříve. Poznamenal, že v rámci poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 10. 2018 mimo jiné uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá z toho důvodu, že by byl v případě návratu ohrožen ze strany mafiánů. Je nepochybné, že při přezkoumání charakteru nově uváděných skutečností je žalovaný povinen postupovat přezkoumatelným způsobem tak, aby bylo zřejmé, z jakého důvodu nově uváděné skutečnosti zařadil mezi ty, které žadatel mohl uvádět v minulosti, případně mezi skutečnosti azylově zjevně irelevantní. V případě nově uváděné skutečnosti, tedy obavy z ohrožení mafií, tak žalovaný v žádném případě nepostupoval. S předmětnou argumentací se vypořádal zcela obecným způsobem a bez jakéhokoli bližšího zdůvodnění vyšel z toho, že ohrožení mafií muselo být žalobci známo již v době správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce namítal, že se již vůbec nezabýval bližšími okolnostmi jeho tvrzení, ačkoliv mu nic nebránilo za tím účelem provést řádný pohovor. Není vůbec jasné, proč žalovaný dospěl k předmětnému názoru, že žalobci musely být dané skutečnosti známy. Jedná se o závěr nepodložený. V první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce hovořil o dluzích vůči bance. V žádném případě nelze vyloučit, že v mezidobí došlo např. ke změně věřitele, případně ke vzniku nových závazků, které jsou již tentokrát nikoliv v rukou zákonně postupující banky, nýbrž v rukou mafie, která je bezpochyby schopna mu vážnou újmu způsobit. Žalovaný nesprávně presumoval to, že mohl předmětný důvod uvést již v prvním řízení žádosti o udělení mezinárodní ochrany, ačkoliv minimálně bez provedení azylového pohovoru, v čemž mu nic nebránilo, nebylo v žádném případě možné přesvědčivě konstatovat, že jeho situace byla, co se týče důvodné obavy z hrozby mafie, stejná, jako v řízení o jeho druhé žádosti. Žalovaný se eventuálním změnám v osobní situaci, v závazcích a jeho věřitelů vůbec nevěnoval a otázku relevance a oprávněnosti nově uváděných skutečností dostatečně nevypořádal. Napadené rozhodnutí tak trpí vadou nepřezkoumatelnosti, pro kterou nemůže obstát.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Tvrzení žalobce, že se žalovaný nesnažil zjistit skutkový stav věci ohledně údajně nové skutečnosti týkající se žalobcových obav z mafie, nelze považovat za relevantní žalobní námitku, neboť žalovaný měl dostatek podkladů pro posouzení této skutečnosti. Poznamenal, že z ust. § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se pohovor neprovádí, byla-li žádost podána opakovaně. V takovém případě ministerstvo umožní sdělit důvody žádosti písemně nebo jiným vhodným způsobem. Z obsahu spisu plyne, že žalovaný dal žalobci možnost sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany do protokolu – poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu za účasti tlumočníka. Žalobce opětovně uvedl skutečnosti, které přednesl v prvé žádosti o mezinárodní ochranu a tvrdil, že se obává mafie. Žalovaný rovněž zdůraznil, že v souladu s ust. byla dne 30. 10. 2018 žalobci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce této možnosti nevyužil, s uvedenými podklady se seznámit nechtěl. K podkladům se nechtěl ani nijak vyjádřit či je doplnit s tím, že nemá co dodat, ale chtěl by požádat, aby tady mohl zůstat, vydělat peníze a tím splatit dluhy. Žádné další podklady pro rozhodnutí nenavrhl a ani proti uvedeným zdrojům informací a způsobu jejich získání nevyslovil žádné námitky. K žádosti o mezinárodní ochranu také nechtěl nic doplnit. Žalovaný zdůraznil, že opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce podal až po zajištění za účelem výkonu vyhoštění v zařízení pro zajištění cizinců. Učinil tak tedy po více než roce od pravomocného ukončení jeho předchozího řízení a asi 4 letech svého posledního nepřetržitého pobytu v České republice. V této době se mohl volně pohybovat a mohl se tedy dostavit buď na příslušný orgán Policie ČR, či přímo do přijímacího střediska Ministerstva vnitra ČR a podat žádost o mezinárodní ochranu. Opakovanou žádost však podal teprve tehdy, když byl Policií ČR umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace vyhoštění. Je také zřejmé, že již v minulosti právní řád České republiky vědomě narušoval, když pobýval na území České republiky nelegálně bez platného cestovního dokladu a jakéhokoli povolení k pobytu, a rovněž nerespektoval uložené správní vyhoštění. V průběhu správního řízení o zajištění dle zákona o pobytu cizinců žalobce výslovně prohlásil, že již nechce být v České republice a chce vycestovat do Vietnamu, kde má zázemí, pouze nemá finance a platný cestovní doklad. Ve své opakované žádosti o mezinárodní ochranu podané o pouhých 5 dní později, však již uvedl, že se nemůže vrátit do vlasti, jelikož dluží příliš mnoho peněz a má obavy z mafie. Je tedy zřejmé, že tyto skutečnosti uváděl až následně a účelově s cílem pouze vygradovat svůj azylový příběh. Žalovaný tedy na podkladě všech materiálů správně uzavřel, že nově uvedenou okolnost ohledně mafie nelze považovat za relevantní důvod k meritornímu posouzení, neboť pokud by žalobce měl obavy z mafie, tyto skutečnosti by mu musely být dříve známy. Žalovaný uzavřel, že v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil závěr, že cizinec neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit v předchozím řízení a že nedošlo k podstatným změnám v zemi jeho původu, které by mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany.

3. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. věty druhé , (dále jen ) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce na výzvu soudu dle nereagoval a ve stanovené lhůtě nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání nevyjádřil.

4. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle , , v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 24. 10. 2018 podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V ní uvedl, že pochází z Vietnamské socialistické republiky. Dluží příliš mnoho, proto tímto žádá o další rok nebo dva roky, aby měl peníze na úhradu či snížení dluhu rodiny. 30. 10. 2018 poskytl údaje k podané žádosti a sdělil, že je bez náboženského a politického přesvědčení, není politicky aktivní. Je ženatý, má dvě nezletilé dcery. Manželka i dcery žijí ve Vietnamu. Do České republiky přijel v červenci roku 2008 na základě pracovního víza. K důvodům žádosti uvedl, že ve Vietnamu má dluhy. Chtěl by v České republice zůstat, vydělat nějaké peníze a dluhy splácet. Pokud se vrátí domů, mafiáni mu nedají pokoj. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebyl s žalobcem proveden, žalovaný k tomu uvedl, že jde o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany a neshledal nezbytnost provedení pohovoru ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Předchozí azylové řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-72/LE-LE05-2016. O první žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo vydáno rozhodnutí 7. 7. 2016. Žádost žalobce byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. , rozsudkem ze dne 5. 1. 2017, který nabyl právní moci 6. 1. 2017, byla žaloba zamítnuta. První žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce odůvodnil tvrzením, že ve Vietnamu má dluh, proto musí vydělat peníze na jeho splácení a vyslovil obavu, že pokud by dluh nesplácel, banka by mu zabavila dům, kterým ručí. Žalovaný dále shromáždil informace o politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně se jedná o Informaci Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 24. 8. 2018 – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Zprávu Ministerstva zahraničí Spojených států amerických o dodržování lidských práv ve Vietnamu v roce 2017 ze dne 20. 4. 2018, Výroční zprávu organizace Amnesty International – Vietnam ze dne 22. 2. 2018, Výroční zprávu organizace Human Rights Watch ze dne 18. 1. 2018 a Výroční zprávu EU o lidských právech ve světě – Vietnam ze dne 16. 10. 2017.

6. Ze správního spisu se dále podává, že 30. 10. 2018 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí výše uvedenými, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce této možnosti nevyužil, s podklady se seznámit nechtěl, nechtěl se k nim ani nijak vyjádřit či je doplnit s tím, že nemá co dodat. Pouze uvedl, že chce požádat, aby v České republice mohl zůstat, vydělat peníze a tím splatit dluhy. Žádné další podklady pro rozhodnutí nenavrhl. Proti uvedeným zdrojům informací a způsobu jejich získání nevyslovil žádné námitky. K žádosti o mezinárodní ochranu rovněž nechtěl nic doplnit.

7. Podle ust. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle zákona o azylu.

8. Podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.

9. Co se týče skutkových zjištění žalovaného z žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, ze správního spisu, krajský soud činí na tomto místě závěr, že tato zjištění korespondují s obsahem správního spisu a soud v podrobnostech na tato skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odkazuje.

10. Po porovnání tvrzení žalobce v rámci řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu a jeho tvrzení v posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy odchodu z vlasti a neochoty se do Vietnamské socialistické republiky vrátit. Shodně jako v průběhu správního řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl, že ve Vietnamu má velké dluhy, na jejichž splacení by si chtěl v České republice vydělat. Ve shodě s žalovaným také soud zastává názor, že nic na tom nemění ani dílčí změna jeho tvrzení, že by jej v této souvislosti obtěžovala mafie. Také soud zastává názor, že tato okolnost musela být žalobci objektivně známa již v průběhu správního řízení o jeho předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany a žalobce tak měl možnost i povinnost ji uvést za účelem jejího posouzení již v průběhu předchozího správního řízení, pokud tuto okolnost považoval za natolik závažnou pro její uvedení jakožto důvodu podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce byl přitom poučen o povinnosti uvést veškeré důvody žádosti a sdělit úplné údaje. Ve shodě s žalovaným také soud zastává názor, že je důsledkem pouze vlastního zavinění žalobce, že tvrzení o údajném obtěžování mafií v případě návratu do Vietnamu nebylo předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany, a nejedná se tedy o novou skutečnost, nebo zjištění, které by nebylo bez vlastního zavinění žalobce předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení, jak požaduje ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu. V daných souvislostech k žalobní námitce, že v řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany hovořil o dluzích vůči bance, a že v žádném případě nelze vyloučit, že v mezidobí došlo např. ke změně věřitele, příp. ke vzniku nových závazků, které jsou již tento krát nikoliv v rukou zákonně postupující banky, nýbrž v rukou mafie, která je bezpochyby schopna mu vážnou újmu způsobit, soud uvádí, že se jedná o účelové tvrzení s cílem pouze vygradovat azylový příběh. Ze správního spisu se totiž podává, že žalobce byl zajištěn dle zákona o pobytu cizinců, přičemž v průběhu uvedeného řízení prohlásil, že již nechce být v České republice a chce vycestovat do Vietnamu, kde má zázemí, pouze nemá finance a platný cestovní doklad (zjištění z rozhodnutí ze dne 19. 10. 2018 č. j. KRPA-393552-21/ČJ-2018-000022, které je součástí správního spisu). Žalobce uvedené sdělil do protokolu o podání vysvětlení ze dne 19. 10. 2018. Během několika dnů následně v žádosti o udělení mezinárodní ochrany a v rámci údajů k podané žádosti ze dne 24. 10. 2018, resp. 30. 10. 2018 již uvádí, že se nemůže vrátit do vlasti, jelikož dluží příliš mnoho peněz a má obavy z mafie. Žalovaný zcela správně uvedenou okolnost ohledně mafie nepovažoval za relevantní důvod k meritornímu posouzení, neboť pokud by žalobce měl obavy z mafie, pak tato skutečnost by mu musela být známa již dříve. V daných souvislostech soud zdůrazňuje, že nebylo povinností žalovaného zabývat se celou řadou dalších otázek a konsekvencí žalobcových tvrzení a provádět s ním pohovor za účelem zjištění, zda např. nedošlo ke změně v osobě věřitele, či zda žalobci vznikly nějaké nové závazky, které jsou již tentokrát nikoli v rukou zákonně postupující banky, nýbrž v rukou mafie. Soud uzavírá, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně, za tím účelem si opatřil dostatek podkladů, umožnil žalobci uvést veškeré důvody, které jej vedly k podání opakované žádosti, shromáždil rovněž aktuální zprávy o zemi původu. Všechny získané podklady žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a z odůvodnění je zřejmé, z čeho žalovaný vycházel, jakými úvahami se řídil při posuzování podkladů pro vydání rozhodnutí a k jakým závěrům dospěl. Tyto úvahy jsou přezkoumatelným způsobem uvedeny v napadeném rozhodnutí. Namítanou vadou nepřezkoumatelnosti žalobou napadené rozhodnutí postiženo není. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že v posuzované věci nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné hodnocení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a jeho obav z návratu do země původu a které by vyžadovaly nutnost vydání nového meritorního rozhodnutí v jeho věci. V posuzované věci byly naplněny zákonné podmínky stanovené § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl, a ani žalovaný nezjistil, jak výše uvedeno, ve vztahu k situaci v zemi původu, žádnou novou skutečnost, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná žalobcem na území ČR byla tak správně shledána nepřípustnou. Za daného stavu pak dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu bylo řízení zastaveno.

11. Nedůvodnou soud shledává i námitku žalobce ohledně pohovoru, který s ním nebyl proveden. Z ust. § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu plyne, že pohovor se neprovádí, byla-li podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany (jako je tomu v daném případě); v takovém případě ministerstvo umožní sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně nebo jiným vhodným způsobem. Z obsahu spisu výše citovaného je zřejmé, že takto žalovaný postupoval. Žalobci umožnil sdělit důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany písemně, čehož žalobce využil, jak se podává z poskytnutí údajů k podané žádosti a také v rámci protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany.

12. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. zamítl.

13. Podle ust. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 27.02.2019

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje