Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 284/2017 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2014, čj. MV-11214-5/SO/sen-2014, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, čj. -39,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017, čj. -39, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí stěžovatelky podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím stěžovatelka zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Žalobkyně byla povinna podat žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nejdříve 90 dnů a nejpozději 14 dnů před uplynutím doby platnosti dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu, tj. od 2. 4. 2013 do 17. 6. 2013. Žádost podala dne 24. 7. 2013, tedy v době, kdy k jejímu podání nebyla oprávněna.

[2] Městský soud uvedl, že správní orgán I. stupně při rozhodování nezkoumal důsledky pro rodinný a soukromý život žalobkyně. Správní orgán I. stupně rozhodoval o povolení k pobytu za situace, kdy žalobkyně již měla tento pobytový status udělen. Městský soud dospěl k závěru, že v případě zastavení řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se jedná o obdobnou situaci, jako kdyby bylo její povolení k dlouhodobému pobytu zrušeno, přičemž v případě rozhodování o zrušení pobytu mají správní orgány povinnost zkoumat důsledky pro rodinný a soukromý život cizince. Správní orgán I. stupně proto měl postupovat podle , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a tyto dopady v tomto případě zkoumat.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované

[3] Stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod a d)

[4] Namítané nesprávné posouzení právní otázky městským soudem spočívá podle stěžovatelky v tom, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobkyně, neboť ta podala žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna a neprokázala existenci důvodů na její vůli nezávislých, pro které by jí bylo možné pozdní podání prominout. Správní orgán I. stupně řízení o žádosti procesně zastavil a v takovém případě je zkoumání přiměřenosti dopadů do rodinného a soukromého života cizince vyloučeno. Závěry judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně možného zásahu do rodinného života cizince v případě, kdy bylo řízení o žádosti zastaveno, nelze paušalizovat. V rozsudku ze dne 12. 1. 2012, čj. -62, soud posuzoval specifické okolnosti případu, které na nyní posuzovanou věc nedopadají. Městský soud dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017, čj. -30, který však nesprávně interpretoval. Zákon o pobytu cizinců výslovně uvádí, v jakých případech je správní orgán povinen zabývat se dopady do rodinného a soukromého života, přičemž v případě zastavení řízení, tedy procesního rozhodnutí, taková povinnost stanovena není. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu stěžovatelka uvedla, že ve věci se nebylo možné zabývat věcnou stránkou žádosti, tedy ani případným dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, neboť k tomu nebyly splněny procesní podmínky. Bylo na žalobkyni, aby si střežila svá práva a podala žádost o povolení k dlouhodobému pobytu včas. Závěrem navrhla rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[5] Žalobkyně se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatelku jedná zaměstnankyně, která má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ). Přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud se zabýval námitkou stěžovatelky, podle níž správní orgány nemusely posuzovat s ohledem na procesní charakter jejich rozhodnutí důsledky svého rozhodnutí pro rodinný a soukromý život žalobkyně.

[8] Podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců se řízení o žádosti zastaví, jestliže cizinec „podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn“. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců „[p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.“

[9] Z § 174a zákona o pobytu cizinců, v tehdejším znění, nevyplývala paušální povinnost správního orgánu posuzovat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života cizince u každého rozhodnutí dle tohoto zákona, jak judikoval i Nejvyšší správní soud (srov. např. rozsudky ze dne 23. 3. 2017, čj. -47, nebo ze dne 4. 1. 2017, čj. -30). V nyní posuzované věci je otázkou, zda se jedná o případ, ve kterém je třeba posuzovat dopady do rodinného a soukromého života žalobkyně, či nikoliv.

[10] Přiměřenost rozhodnutí se posuzuje zejména u těch rozhodnutí, u nichž to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví, tj. například v případě rozhodování dle § 19 odst. 1, § 37 odst. 2, § 46a odst. 2 a některých dalších rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, čj. -48). Ustanovení § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, dle něhož bylo řízení o stěžovatelčině žádosti zastaveno, správním orgánům povinnost posuzovat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života cizince neukládá. Správní orgán řízení zastavil, neboť žádost o prodloužení platnosti povolení k pobytu byla podána opožděně. Pokud nejsou splněny podmínky projednání žádosti, tj. pokud jako v posuzovaném případě žádost nebyla podána včas a nebyly prokázány důvody nezávislé na vůli cizince, které vedly k opožděnému podání žádosti, nemá správní orgán jinou možnost, než řízení zastavit. V takovém případě nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož zastavení řízení je rozhodnutím procesní povahy a o žádosti není meritorně rozhodováno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2015, čj. -27). Správní orgány proto neměly povinnost zkoumat dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně.

[11] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem stěžovatelky, že na nyní projednávanou kauzu nelze vztáhnout velmi specifické závěry rozsudku sp. zn. , neboť posuzované situace nejsou srovnatelné. V rozsudku sp. zn. sice byla také podána žádost opožděně, ale tehdejší stěžovatelka byla fakticky závislá na svém manželovi, který však pro nemoc nebyl schopen podat žádost včas. Nejvyšší správní soud se v dané věci zabýval výkladem pojmu okolností nezávislých na vůli žadatele, a to i s přihlédnutím k mezinárodním závazkům ČR vyplývajícím z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikována pod č. 209/1992 Sb.) a nikoliv tím, zda má být obecně při zastavení řízení posuzován zásah do soukromého a rodinného života cizince. Dospěl k závěru, že k opožděnému podání žádosti v dané věci došlo právě proto, že byly naplněny důvody nezávislé na vůli cizince, neboť manžel cizinky, který její záležitosti jinak zařizoval, nebyl schopen kvůli nemoci žádost včas podat. V nyní posuzované věci tvrzené důvody nezávislé na vůli stěžovatelky nijak nesouvisely s ochranou soukromého a rodinného života stěžovatelky. Navíc se ve věci sp. zn. jednalo o žádost o dlouhodobý pobyt za účelem společného soužití rodiny, zatímco v nyní posuzované věci šlo o dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem vyjádřeným výše a žalobu stěžovatele projedná v souladu s tímto právním názorem.

[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 27. února 2019

JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.