Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 187/2018 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: KONREO, v. o. s., se sídlem Dobrovského 1310/64, Brno, insolvenční správkyně společnosti FAU, s. r. o., se sídlem Pekařská 1639/79a, Opava, zast. JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2018, čj. 14060/18/5100 - 41458-710158, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2018, čj. -12,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně se jako insolvenční správkyně společnosti FAU, s. r. o., domáhala u Krajského soudu v Ostravě zrušení rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil platební výměry Specializovaného finančního úřadu na úrok z prodlení za měsíce září a říjen roku 2016. Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že není místně příslušný, neboť podle , o Finanční správě České republiky, je v oblasti působnosti Specializovaného finančního úřadu jako správního orgánu prvního stupně místně příslušný ten krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje. Ačkoliv žalobkyně (se sídlem v Brně) je v postavení insolvenční správkyně společnosti FAU (která sídlí v Opavě), vystupuje v soudním řízení vlastním jménem, a proto je navrhovatelkou ve smyslu zákona o finanční správě. Napadeným usnesením proto Krajský soud v Ostravě postoupil věc Krajskému soudu v Brně.

[2] Žalobkyně (stěžovatelka) napadá usnesení krajského soudu kasační stížností. Domnívá se, že místní příslušnost krajského soudu se má řídit podle sídla společnosti FAU (úpadkyně), které je v Opavě. V hmotněprávní rovině je totiž daňovým dlužníkem a nositelem všech práv a povinností vůči orgánům finanční správy pouze úpadce. Podle důvodové zprávy je smyslem § 12a zákona o finanční správě zabránit tomu, aby se jakékoliv agendy soustřeďovaly pouze u jednoho soudu. V seznamu insolvenčních správců je evidováno celkem 39 insolvenčních správců se zvláštním povolením (které je vyžadováno pro výkon činnosti insolvenčního správce daňového subjektu s obratem vyšším než 100 000 000 Kč nebo s více než 100 zaměstnanci), z nichž celkem 16 má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze. Určování místní příslušnosti podle sídla insolvenčního správce by proto šlo proti smyslu dotčeného ustanovení. Stěžovatelka také poukázala na skutečnost, že v průběhu insolvenčního řízení se může insolvenční správce měnit zcela mimo vůli daňových subjektů. Při ustanovení nového insolvenčního správce se sídlem v obvodu odlišného krajského soudu by se tedy mohla v průběhu soudního řízení změnit místní příslušnost, a to i opakovaně, což je nežádoucí.

[3] Žalovaný souhlasí s krajským soudem, pouze doplnil, že v souladu s daňového řádu zůstává daňový subjekt, i když je v úpadku, osobou zúčastněnou na řízení o správě daní, jeho procesní postavení je však omezeno právy a povinnostmi insolvenčního správce, které vyplývají z . Stěžovatelka je v tomto případě osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě společnosti FAU a rovněž osobou oprávněnou podat správní žalobu. Je tedy i zároveň navrhovatelkou ve smyslu zákona o finanční správě.

[4] Kasační stížnost není důvodná.

[5] Podle § 12a zákona o finanční správě v oblasti působnosti Specializovaného finančního úřadu jako správního orgánu prvního stupně je k řízení ve správním soudnictví místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.

[6] Krajský soud si byl vědom toho, že stěžovatelka coby insolvenční správkyně nevystupuje v řízení sama za sebe, nýbrž jménem úpadkyně, jejíž práva hájí (k tomu ostatně srov. i žalovaným citovaný § 20 odst. 3 daňového řádu, podle nějž osoby ustanovené podle zákona, které plní povinnosti stanovené daňovým subjektům, zejména správce dědictví a insolvenční správce, mají stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt). Tento vztah mezi oběma společnostmi však nemění nic na tom, že žalobu coby navrhovatelka podala právě stěžovatelka (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 5. 1. 2017, čj. -5.

[7] Neobstojí ani stěžovatelčin poukaz na nadměrnou koncentraci správců se zvláštním oprávněním v hlavním městě Praze. Je pravda, že cílem novely bylo rozmístit spory, které začínají u Specializovaného finančního úřadu, pokud možno mezi různé správní soudy a neponechávat je pouze u Městského soudu v Praze, kde má tento úřad sídlo. Okolnost, kterou uvádí stěžovatelka, je však pouze faktická a nemůže vyvrátit právní závěr, podle nějž je navrhovatelkou ona. (Jen pro úplnost tak soud dodává: z ničeho neplyne, že ty subjekty v úpadku, které mají významný obrat nebo mnoho zaměstnanců, a za něž tak může vystupovat pouze insolvenční správce se zvláštním povolením, jsou rozmístěny na území státu rovnoměrně a že jejich podstatné množství nesídlí třeba právě v Praze.)

[8] NSS souhlasí s žalovaným, že i pokud by v průběhu soudního řízení nastala změna insolvenčního správce, podle zásady perpetuatio fori by místní příslušnost zůstala zachována; řízení o žalobě by se tedy dokončilo před tím krajským soudem, před kterým začalo. Ani tato úvaha proto nepodporuje stěžovatelčin závěr o tom, že místně příslušný by měl být Krajský soud v Ostravě.

[9] S ohledem na výše uvedené je v tomto případě nutno považovat za navrhovatelku ve smyslu § 12a zákona o finanční správě stěžovatelku jakožto insolvenční správkyni, jejíž sídlo je v Brně. Místně příslušný je tak Krajský soud v Brně a postup Krajského soudu v Ostravě byl správný.

[10] NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle , věty poslední. O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle a Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2019

Ondřej Mrákota

předseda senátu