Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 371/2018 - 50

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: N. T. T. M., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2018, čj. MV-140629-6/SO-2017 v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2018, čj. -57,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 25. 9. 2017, čj. OAM-11473-10/TP-2017, zastavilo podle § 66 odst. 1 písm. c) s. ř. řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaná shora specifikovaným rozhodnutím zamítla a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdila. Žalobu proti rozhodnutí žalované krajský soud zamítl.

[2] Krajský soud uvedl, že k tomu, aby mohl správní orgán posoudit, zda žalobkyně splňovala či nesplňovala podmínky pro vydání rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu, bylo nezbytné, aby žalobkyně krom jiného tvrdila a prokázala, že má zajištěny prostředky k trvalému pobytu na území a zajištěno ubytování na území. Za situace, kdy žalobkyně uvedené netvrdila ani nepředložila žádný doklad, nebylo možné splnění či nesplnění podmínek pro vydání rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu posoudit. Ve správním řízení nebylo porušeno ustanovení a s. ř. ani , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti namítla, že se krajský soud nedostatečně, respektive nesprávně vypořádal s žalobní námitkou, jíž stěžovatelka brojila proti postupu správních orgánů. Stěžovatelka připustila, že její žádost neobsahovala všechny náležitosti. Tyto vady však stěžovatelka odstranila spolu s podaným odvoláním, avšak žalovaná k tomu nepřihlédla. Stěžovatelka je přesvědčena, že správní orgány mohly a měly v souladu se zásadou vstřícnosti a zásadou dobré správy a hospodárnosti upustit od rigidního lpění na koncentraci řízení a vzhledem k odstranění vady ihned s podaným odvoláním tzv. „přivřít oči“ a k dodatečnému doložení chybějících dokumentů přihlédnout a žádosti vyhovět. Postup správních orgánů byl nepřiměřeně přísný, přepjatě formalistický a v důsledku toho je napadené rozhodnutí v rozporu s požadavkem spravedlnosti.

[4] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení; rovněž navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.

[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na spisový materiál a uvedla, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem a s rozhodnutím krajského soudu se plně ztotožňuje; přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepodpořila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[6] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 4 ].

[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Žádnou z vad zakládající nepřezkoumatelnost ve smyslu judikaturou Nejvyššího správního soudu vytýčených požadavků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. -130, publ. pod č. NSS, ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, publ. pod č. NSS, ze dne 18. 10. 2005, čj. -73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. -74) napadený rozsudek netrpí. Krajský soud se zabýval všemi v žalobě uplatněnými námitkami. Srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč správní orgán prvního stupně postupoval správně, zastavil-li řízení o stěžovatelčině žádosti. Námitka nepřezkoumatelnosti není pro uvedené důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatelky, podle které nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) s. ř. Podle tohoto ustanovení [ř]ízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

[9] Z obsahu správního spisu v souzené věci vyplývá, že stěžovatelka podala žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Tato žádost trpěla vadami, resp. neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti. Správní orgán stěžovatelku vyzval k odstranění vad žádosti, a sice k předložení dokladu o zajištění prostředků k trvalému pobytu na území a dokladu o zajištění ubytování na území, tj. dokladů, které je cizinec povinen předložit podle § 70 odst. 2 písm. d) a f) zákona o pobytu cizinců; stanovil jí lhůtu k odstranění vad a poučil ji o následcích nevyhovění výzvě. Stěžovatelka ve stanovené lhůtě vytýkané vady žádosti neodstranila. Správní orgán proto řízení o stěžovatelčině žádosti zastavil.

[10] V souzené věci je zřejmé, že stěžovatelka, ač řádně vyzvána k doložení chybějících zákonem stanovených náležitostí její žádosti, zůstala nečinná. Nejvyšší správní soud již dříve v rozsudku ze dne 10. 3. 2010, čj. -72, judikoval že „[s]právní řád obecně spojuje s žadatelovou nečinností zastavení řízení ve smyslu “. V rozsudku ze dne 28. 7. 2016, čj. -24, na který odkázal i krajský soud, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „řízení lze zastavit jedině tehdy, pokud jsou vady takové intenzity, že právě kvůli nim nelze v řízení pokračovat.“ Stěžovatelka nepředložila doklady, které byla povinna k žádosti o povolení k trvalému pobytu předložit ze zákona [ a f) zákona o pobytu cizinců]. Nedoložení těchto dokladů ve svém důsledku znamenalo nemožnost tyto podklady z formálního i obsahového hlediska posoudit, a proto lze konstatovat, že stěžovatelka neodstranila podstatné vady žádosti. Správní orgán proto postupoval zcela správně, zastavil-li správní řízení.

[11] Námitka stěžovatelky, podle níž měla žalovaná přihlédnout k předložení chybějících dokladů spolu s odvolání, není důvodná. Žalovaná na základě podaného odvolání přezkoumávala postup a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jak bylo výše uvedeno, předmětné rozhodnutí o zastavení řízení bylo vydáno v souladu se zákonem. Chybějící y stěžovatelka mohla a měla předložit v průběhu řízení v prvním stupni. Tyto y proto nelze považovat za nové důkazy podle s. ř., ke kterým by bylo možno přihlédnout v průběhu odvolacího řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2018, čj. -59).

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nedůvodnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

[14] Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť po provedení nezbytných procesních úkonů přistoupil k bezodkladnému projednání a rozhodnutí věci. Vzhledem k tomu rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1 000 Kč stěžovatelce. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce Mgr. Petra Václavka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( , o soudních poplatcích).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 9. ledna 2019

JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu