Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 360/2018 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M. U., zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2018, č. j. KRPA-293902-15/ČJ-2018-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, č. j. - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „žalovaná“) byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění na 90 dnů podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), v níž namítl, že žalovaná dostatečně nevyhodnotila možnost uložení zvláštních opatření podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců. Městský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalovaná na jednu stranu nezmínila, že žalobce se první den nelegálního pobytu dobrovolně dostavil na pracoviště žalované za účelem řešení své pobytové situace a dne 4. 8. 2018 se dostavil na ambasádu Ukrajiny obstarat si cestovní doklad. Žalobce však na druhou stranu pobýval na území České republiky i po uplynutí doby k vycestování stanovené rozhodnutím o správním vyhoštění, čímž se dopustil porušení zákona o pobytu cizinců. Žalovaná zároveň zohlednila, že žalobce nemá na území ČR rodinu, stálou adresu a domov, nemá finanční prostředky na vycestování nebo další pobyt. Městský soud se ztotožnil také se závěrem, že zvláštní opatření ve formě ohlašovací povinnosti [§ 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců] by nebylo účelné.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Závěr o nemožnosti uložení zvláštních opatření označil za nesprávný, neboť městský soud a žalovaná nezohlednily nižší míru intenzity nerespektování rozhodnutí o správním vyhoštění, kterého se dopustil. Stěžovatel nevycestoval pouze v důsledku nedostatku finančních prostředků a zanedbání snahy o vyřízení si potřebných dokladů na ambasádě. Protože u něj nelze hovořit o dlouhodobém či soustavném nerespektování rozhodnutí o vyhoštění, nelze postupovat nejpřísnějším možným způsobem a vyloučit použití zvláštních opatření.

[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalovaná a městský soud nesprávně posoudily možnost uložení zvláštních opatření podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců. Otázkou zajištění za účelem správního vyhoštění a využití zvláštních opatření se zabýval rozšířený senát v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. - 38, publ. pod č. 3559/2017 Sb. NSS, v němž konstatoval, že „důvody zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců paušálně nevylučují možnost použití zvláštního opatření (§ 123b téhož zákona). Vždy je povinností správního orgánu zvážit zejména osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených Českou republikou nebo jinými státy EU (včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince).“ K samotnému posuzování individuálních situací rozšířený senát dodal, že „[k]onkrétním specifikům a poměrům osoby cizince bude odpovídat i rozsah povinnosti žalované odůvodnit, proč neužila zvláštních opatření, ale cizince zajistila. Na jedné straně palety možných situací bude např. cizinec, který jen projížděl územím České republiky, neměl k České republice žádné ekonomické nebo sociální vazby, nedisponoval dostatečnými prostředky ke složení finanční záruky a takovou skutečnost ani netvrdil atd. […] Na druhé straně však stojí případ cizince, který má k členskému státu EU vazby, má zde faktické zázemí, rodinu či jiné blízké osoby, případně má on sám či třetí osoba peníze ke složení finanční záruky, předchozí porušení povinností spjatých s vyhošťovacím řízením nebylo vědomé atd.“

[8] Žalovaná k zajištění namísto uložení zvláštních opatření nepřistoupila automaticky či paušálně; použitelností jednotlivých zvláštních opatření se ve svém rozhodnutí zabývala, přičemž její úvahy jsou dostatečné a přezkoumatelné. V tomto směru je rozhodnutí žalované v souladu se zákonem a judikaturou NSS. Obstojí také argumentace žalované, proč k uložení zvláštních opatření nepřistoupila. Stěžovateli lze dát zapravdu, že porušení právních předpisů, kterého se dopustil, není samo o sobě závažné. V neprospěch uložení zvláštních opatření však hovoří v jeho případě celá řada skutečností. V prvé řadě to, že rozhodnutí o správním vyhoštění nerespektoval a svou situaci začal řešit se správními orgány, teprve když mu lhůta k vycestování vypršela, byť o jediný den. Nelze totiž pominout, že situaci mohl řešit již v době, kdy mu lhůta běžela a na území ČR pobýval stále legálně, a že k tomuto pochybení, jak sám uvedl, došlo v důsledku jeho liknavosti. Ve prospěch napadeného rozhodnutí dále hovoří, že stěžovatel nemá na území ČR žádné rodinné vazby, nemá stálou adresu ani finanční prostředky k zajištění bydlení či vycestování. Stěžovatel tudíž patří bezpochyby do první skupiny cizinců zmiňované v usnesení rozšířeného senátu, a lze proto souhlasit s žalovanou a městským soudem, že uvedené okolnosti výrazně ztěžují či přímo vylučují využití zvláštních opatření podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců. Žalovaná tudíž nepochybila, pokud bez ohledu na stěžovatelovo dostavení se na její pracoviště vyloučila uložení zvláštních opatření a přistoupila k jeho zajištění.

IV. Závěr a náklady řízení

[9] Soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (, věta druhá, ). O věci rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

[11] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven advokát podle , podle jehož poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Ustanovený zástupce stěžovatele učinil ve věci jeden úkon právní služby po 3 100 Kč dle a , ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení téže vyhlášky (návrh ve věci samé), soud dále přiznal zástupci stěžovatele náhradu hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem DPH, soud dále zvýšil částku o 21 % odpovídající DPH. Celková částka 4 114 Kč bude k rukám advokáta vyplacena z účtu soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2019

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu