Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 443/2018 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S. A. H A., zast. Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 9. 2018, č. j. CPR-32805-3/ČJ-2017-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2018, č. j. - 34,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Policie ČR, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 6. 11. 2017, č. j. KRPT-241184-23/ČJ-2017-070022, uložila žalobci správní vyhoštění podle . a . , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „“), a stanovila dobu v délce jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla.

[2] Rozhodnutí žalované žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), v níž namítl, že sice pobýval na území České republiky bez platného víza a nerespektoval předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění, avšak správní orgány při rozhodování nevzaly v potaz, že žalobcův bratr, který podstupuje rehabilitaci v lázních, je odkázán na jeho pomoc. Žalobcovo vycestování by proto představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu cizinců, a proto nemělo být rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno. Krajský soud žalobu zamítl. Správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily, a to včetně toho, zda je rozhodnutí možné vydat s ohledem na § 174a a § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Bylo na žalobci, aby si vyřídil příslušné povolení, to však neučinil a nehledě na pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění pobýval neoprávněně na území České republiky od října 2017 do března 2018.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). S ohledem na zdravotní stav jeho bratra, jenž vyžaduje celodenní osobní asistenci, jsou splněny podmínky pro nepřiměřenost rozhodnutí ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Správní orgány ani krajský soud však tuto skutečnost nezohlednily. Krajský soud s odkazem na opožděnost nepřihlédl ani k námitce, že stěžovateli vznikl finanční závazek za léčbu bratra, který neumožňuje bratrovi do uhrazení odcestovat. Pokud tyto okolnosti nejsou důvodem bránícím vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, měly být zohledněny alespoň jako důvody pro odstranění tvrdosti ve smyslu zákona o pobytu cizinců, což však krajský soud ani správní orgány rovněž neučinily. Navrhl proto, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[4] Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s napadeným rozsudkem a odkázala na své vyjádření k žalobě.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Stěžovatel spatřuje pochybení krajského soudu a správních orgánů v tom, že se nevypořádaly s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do jeho soukromého a rodinného života. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná, pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004 č. j. - 52). Správní orgán I. stupně se skutečností, že stěžovatelův bratr pobývá v léčebném zařízení v České republice, výslovně zabýval a dospěl k závěru, že rozhodnutí o správním vyhoštění nebude mít za následek nepřiměřený zásah do stěžovatelova rodinného a soukromého života. Rovněž žalovaná a krajský soud se s touto námitkou vypořádaly, a to s totožným závěrem. Krajský soud podle stěžovatele dále nezohlednil námitku týkající se finančního závazku za léčbu bratra. Stěžovatel sice v kasační stížnosti uvádí, že tuto skutečnost sdělil soudu, avšak v žalobě tato námitka obsažena není a není zmíněna ani v protokolu o jednání, vůči kterému stěžovatel nevznesl námitky; soudní spis tudíž neobsahuje žádný podklad o tom, že by tato námitka byla vznesena. K tomu je navíc nutné dodat, že uplatnil-li stěžovatel tuto námitku teprve při jednání soudu dne 20. 11. 2018 a její uplatnění toliko nebylo zaneseno do protokolu nedopatřením, jednalo by se podle ve vazbě na lhůtu stanovenou v zákona o pobytu cizinců o nepřípustné rozšíření žalobních bodů po lhůtě a krajský soud by k němu přihlédnout nemohl. Z pohledu řízení o kasační stížnosti jde tedy o novou skutečnost ve smyslu , k níž Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet. Nelze tedy shledat, že zmiňovaná rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná.

[8] Stěžovatel následně brojí proti závěru krajského soudu a správních orgánů, že rozhodnutí o správním vyhoštění nepředstavuje zásah do jeho soukromého a rodinného života. Tento závěr je však v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud se posuzováním přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života zabýval již několikrát. V rozsudku ze dne 28. 2. 2014, č. j. - 31, konstatoval, že „[p]okud cizinec založil svůj rodinný život v České republice s vědomím, že jeho pobyt na území ČR je od počátku neoprávněný, bude rozhodnutí o jeho správním vyhoštění představovat nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života […] pouze výjimečně“. V projednávaném případě nelze hovořit o tom, že by stěžovatel na území České republiky založil svůj rodinný život, neboť společně se svými bratry pobýval na území České republiky od samého počátku bez oprávnění a na území České republiky se nachází pouze v návaznosti na léčbu svého bratra; zároveň nevyjádřil úmysl na území České republiky pobývat i po skončení této léčby. Tato léčba má navíc podle tvrzení stěžovatele obsaženého ve správním spisu trvat pouze několik dalších měsíců. S přihlédnutím k těmto okolnostem a k tomu, že stěžovatel žádné další rodinné vazby na území České republiky nemá, lze jen souhlasit se závěrem správních orgánů a krajského soudu, že rozhodnutí o správním vyhoštění mohlo jen stěží představovat nepřiměřený zásah do stěžovatelova soukromého a rodinného života.

[9] Stěžovatel konečně namítl, že jím zmiňované okolnosti měly vést alespoň k odstranění tvrdosti správního vyhoštění podle § 122 zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k tomu, že správní orgány a krajský soud dospěly ke správnému závěru, že správní vyhoštění nepředstavuje nepřiměřený zásah do stěžovatelova soukromého a rodinného života, nebylo namístě, aby mu bylo uděleno vízum či povolen vstup na území podle § 122 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení takový postup předvídá tehdy, „jestliže důsledkem neudělení víza nebo nepovolení vstupu by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince.“ Ustanovení § 122 odst. 2 zákona o pobytu cizinců se na nyní projednávanou situaci nevztahuje, stejně jako ustanovení § 122 odst. 5 až 7 zákona o pobytu cizinců, která předpokládají žádost cizince o vydání nového rozhodnutí.

IV. Závěr a náklady řízení

[10] Soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (, věta druhá, ). O věci rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.

[11] Za situace, kdy soud rozhodl o kasační stížnosti neprodleně po provedení nezbytných úkonů, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2019

JUDr. Radan Malík

předseda senátu